Pracovala jako účetní, ale měla toho právě tak dost. Nejen že ji práce začínala nudit, ale také jí už pořádně lezly na nervy kolegyně. Neutuchající problémy a žabomyší války nechtěla déle snášet. A tak začala uvažovat o změně zaměstnání i profese. A její postěžování si kamarádce Mirce padlo na úrodnou půdu. Hned jí nabídla, že se zkusí poptat u ní v korporátu. V tak velké firmě bývá každou chvíli nějaké volné místo. A měla pravdu. Sousední obchodní oddělení hledalo asistentku.
Foto: Shutterstock
Tvrdila, že mám velkou šanci
„Samozřejmě mě hned napadlo, jestli jsem na tuhle pozici vhodná kandidátka, jestli na ni stačím. A Míra mě ujistila, že stoprocentně. Prý se navíc zná s jednou obchoďačkou a ještě ani nevydali inzerát, takže mám velkou šanci,“ vzpomíná na první impulz k tomu, aby kamarádce poslala svůj životopis. A ta ho už sama odeslala dál, na patřičná místa.
Daniele do dvou dnů přišla pozvánka na pohovor. Na jednu stranu byla nadšená, ale na tu druhou lehce znervózněla. Skutečně danou pozici zvládne, přestože v ní nemá praxi? Kamarádka ji ale znovu uklidnila. Prý se nemá ničeho bát, dala na ni personalistce ty nejlepší reference. A jestli něco zatím neumí, je si jistá, že si to brzy osvojí. Ráda jí se vším potřebným už jako své kolegyni pomůže.
Pěkně mě v tom koupali
„Znělo to skvěle, skoro jako že mám tu práci v kapse. I pohovor začal příjemně. Jenže pak dorazila i nečekaná účastnice. Obchodní ředitelka z Polska, která tam náhodou přijela. A pěkně si mě podala! Rozuměla jsem jí jen každé druhé slovo. Na moji obranu, že jsem v angličtině věčný začátečník, jen valili oči. Nechápali, jak je to možné, když mám v životopisu uvedeno ovládání angličtiny slovem i písmem. Vůbec jsem netušila, která bije! Fakt to tam stálo,“ vzpomíná Daniela, pro kterou trapná chvíle nekončila. Naopak.
Dostala za úkol nachystat v jejich interním programu reakci na poptávku a také vytvořit nabídku služeb. „Ten program jsem nikdy neviděla, poptávku ani nabídku nikdy netvořila, měla jsem chuť utéct někam hodně daleko. Jak mohou čekat, že zrovna tohle budu ovládat? No, nepřišlo mi to divné dlouho. Tušíte správně, i tahle dovednost byla černá na bílém v CV,“ kroutí hlavou Daniela.
Z pohovoru jsem raději prchla
Všem se omluvila, že muselo dojít k nějakému omylu, a vzala nohy na ramena. Když zpoza rohu volala kamarádce, měla vmžiku jasno. Přiznala se jí, že životopis nepatrně vylepšila, aby měla větší šanci. „Nečekala prý, že to vezmou hned tak z gruntu. Účast polského vedení totiž nebyla v plánu. A co bych neuměla, to mě chtěla naučit, až by mě přijali. Možná to myslela dobře, ale já byla vzteky bez sebe! Proč mi o tom aspoň neřekla! Udělala ze mě totální hlupačku, a navíc i lhářku. Od dalších pohovorů, natož jejich řešení přes kohokoli jiného, mě to tedy odradilo na pořádně dlouhou dobu,“ uzavírá zostuzená Daniela s tím, že nějaký čas nechce vidět ani svou kamarádku.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Rozumím tomu, že se paní mohla nudit a chtěla změnit firmu i profesi. Ale jak si mohla myslet, že nastoupí do korporátu na asistentkou pozici bez jazykového vzdělání, tak tomu vážně nerozumím. Zřejmě předpokládala, že Poláci se kvůli ní budu učit česky ne?
Přihlášku a dotazník nechala na své kamarádce. To jsou obě tak hloupé, že se domnívaly, že angličtinu se "doučí za pochodu"? Co si představovala pod profesí "asistentka" v nějaké velké korporaci?
"Neutuchající problémy a žabomyší války nechtěla déle snášet." - a to si myslí, že ve velké firmě, tedy po redakční terminologii "korporátu" se tohle neděje? Děje a mnohonásobně hůř. Že je celý ten popis pohovoru spíš úsměvný a hlavně velice nepravděpodobný, to už bylo zmíněno níže. No a proč proboha chce účetní dělat asistentku? Vždyť je to krok zpátky a nepochybně i finanční propad. Kvalifikovaná účetní s praxí se vyvažuje zlatem. Asistentek jsou fůry, přehrabují se vidlema. To by si Daniela vskutku moc nepolepšila.
Korporát, říkáte. To je už druhý článek o korporátní společnosti v posledním týdnu. A zase vymyšlený. Změněný životopis, říkáte. A teď, milá redakce, otázka za sto bludišťáků. Kterak mohla kolegyně pozměnit životopis? To je Daniela až takový nýmand, že ho poslala ve Wordu? V tom případě dobře, že ji nevzali. Takový člověk se hodí tak možná na sekání trávy v tom korporátu, a to ještě kosou a srpem. Životopisy se zasílají minimálně v chráněném PDF formátu. S fotkou, podepsané. Nezměnitelné. Redakce, buďto lžete vy, nebo Daniela a vy jste za blbce, že se nad zaslanou blbostí neumíte ani zamyslet.
P.S. velká společnost s personálním oddělením o x lidech se na životopis ve Wordu ani nepodívá. A mimochodem, neumím si představit, že by nábor nového zaměstnance v nadnárodní společnosti probíhal tak, jak to tady Daniela popisuje. Bez výběrového řízení vypsaného předem interně a pak, nebo zároveň veřejně, se pozice nerozdávají. Proboha, fakt. Vy jste se zasekly v devadesátých letech ve vesnické pobočce, fakt.
Ona to zas nemyslela asi špatně a udělala tím možná hlupačku i ze sebe, pokud se tam někde přimlouvala... každopádně celkově mě ten příběh strašně štve a těší zároveň, protože tohle je časté. Skoro nezaleží na tom, co umíte, ale na tom, kde máte přibuzné a známé... a pak vám někdo chytrý vykládá, jak každý svého štěstí strůjce a stačí se jen dost snažit. Přitom dotyčný se většinou narodil ve správné rodině, se správným pohlavím (proč jsou asi na většině dobrých míst muži...ne fakt nejsou v ničem lepší nebo talentovanější, jen nezůstávají nuceně doma s dětma) a nejlépe i do příhodné doby, ale to už nikdo nevidí a každý se plácá, jak si svůj úspěch zasloužil.
Prostě kdyby každá tlačenka chtěla dopadnout takhle, byl by svět hned o něco lepší místo k životu.:D