Před pár lety jsme začátkem prosince  koupili sedací soupravu, tmavohnědou, rohovou… Na jednom konci zakončenou do oblého sedáku, prostě krásnou… ale po pár týdnech se začaly v místech, kde se nejvíc sedává, tvořit na potahu žmolky, což se mi tedy nelíbilo a rozhodla jsem se to reklamovat… paní vedoucí z nábytku  se na základě písemné reklamace přijela podívat, co a jak, vyptávala se na děti, na zvířata, a že to ještě nikdo jiný nereklamoval.

Děti jsme měli, ne už tak úplně malé, zvířata žádná, prostě jsme jen sedačku používali k tomu, k čemu je určená, k sezení … Tak jsem se tedy dohodly, že nám sedačku vymění za jinou stejnou s tím, že pokud se vyskytne stejný problém, vrátí nám peníze. Moc se mi do toho nechtělo, dalo se předpokládat že stejný potah bude stejně žmolkovatět, a když už dám za sedačku spoustu peněz, nebudu přece na ní cpát nějaké přehozy, aby se zakryl nekvalitní potah.

Předpoklad se samozřejmě vyplnil a sedačka začala opět žmolkovatět. To už paní vedoucí tak vstřícná nebyla, postupné domlouvání skončilo tím, že telefonem sdělila, že už s námi bude jednat jen prostřednictvím právníka a u soudu. Vzdát jsme to nechtěli, tak jsem spoustu večerů strávila sudováním práv spotřebitelů v jednom spotřebitelském časopise, radila se na ČOI, kam jsem nakonec zaslala stížnost. Dostala jsem vyrozumění, že nebylo ze strany prodávajícího postupováno správně a že bude za toto jednání postižen… A jednoho dne přišel dopis od paní vedoucí z nábytku, ať dne toho a toho přivezeme reklamovanou sedačku a že nám budou vráceny peníze. Docela by mě zajímalo, jaký postih tehdy dostala za překročení lhůty pro vyřízení reklamace a její nevyřešení…

Tak hurá, reklamace úspěšně vyřízena, ale doma nebylo na čem sedět… Tak jsme sháněli novou sedačku, každá druhá látka se mi už zdála podezřelá… Nakonec jsme si vybrali a nechali vyrobit na zakázku novou rohovou sedačku.

Extra jsem upozorňovala, že sedačka bude umístěna do prostoru a chceme jednu zadní stranu potáhnout stejnou látkou jako celá sedačka (standardně se nepotahují zadní strany stejnou potahovkou, ale jen jakousi černou látkou). Po měsíci jsme pro ní konečně jeli a… kouknu na zadní stranu a vidím černou látku… tak to už se mi skoro chtělo řvát… a co teď… záloha zaplacená a sedačka nedodělaná…

V prodejně navrhovali, ať si sedačku odvezeme, že nám seženou od výrobce tu potahovku a ať si to necháme u čalouníka dodělat. To bylo řešení snad jen pro blázna, aby si hned do sedačky za tisíce nechal šťourat někým jiným… tak jsem trvala na tom, že nám prostě dopotažení musí zařídit. Argumenty: to bude trvat dlouhou, výrobce je 300 km, to než oni sem pojedou, než to udělají, než to zase přivezou, a ta sedačka je taková atypická, to my neprodáme, když jí nebudete chtít… Odjeli jsme s prázdným autem, druhý den jsem na prodejnu poslala dopis, že pokud do tří týdnů nebude sedačka hotová, chci vrátit zálohu a  o sedačku dál nemám zájem… trvalo to snad týden a volali, že je vše hotovo, ať si přijedeme. Tak jsme přijeli, bylo hotovo a sedačka úspěšně slouží do dnes.

Celá ta anabáze trvala bezmála rok, stálo to dost času a nervů, ale proč za svoje peníze nemít přesně to, co chci.
Tak pevné nervy podobně postiženým zákazníkům. Jatunka

Už je to dnes takové monotónní a to nám to tak hezky začalo.:) Ale jsem rád, že čtenářky ženy-in se umí ozvat a jdou si za svým. Jen mě fascinuje, že všechny historky jsou o tom, jak jste to vyřešily! Nikde žádní chlapi! To jsou ti vaši tak dobrosrdeční, umluvitelní a poddajní, že nehájí zájmy svojí rodiny?:))

Reklama