Na plastiku v 56 letech!

Představím se vám jako Míla. Ačkoliv jsem v mých 56 letech vdovou, nežiji osamělý život a o denní starosti i radosti se dělím se svým přítelem a dvěma dětmi. 

Někdy v dětském věku, když už jsem rozum brala, jsem si poprvé uvědomila, že mám nehezky odstáté uši. Takže jsem si v mládí užila víc než dost posměšků na můj vzhled. „Ušoune ušatá" a „Jak je tam nahoře“ byly poměrně časté pokřiky na mou adresu. Samozřejmě jsem se snažila maskovat, co se dalo. Bohužel tenkrát neexistovaly žádné stylingové vlasové přípravky, které dnes najdete v každé drogerii či u kadeřníka. 

Někomu se možná při pohledu na můj obličej bude zdát, že přeháním. Počítám s tím. Umím si představit poznámku „Co blázním, vždyť jsou horší věci na světě“. Já ale nepopírám, že nic horšího neexistuje. Jen vím lépe než ti, co nic takového na vlastní kůži neprožili, že komplex je krutá záležitost. On stačí závan větru a panikaříte. Okamžitě začnete přikrývat uši rukama a chytáte vlající vlasy.

Asi se divíte, že jsem na operaci nepomyslela dříve. Jenže já o ní uvažovala. Jako máma od rodiny jsem až dosud měla stále nějaké jiné priority, včetně finančních investic do dětí, bydlení a dalších potřeb. Až nyní nastal čas, kdy se mohu víc věnovat jenom sobě. Tak proč nezačít s tím, co mě celý život pálí.

Korekce odstátých boltců se provádí u dětí i dospělých v případě, že estetický dojem není ideální. Rozhodující je přání pacienta. Plastický chirurg samozřejmě může korigovat jeho představy, ale pakliže je člověk oprávněně nespokojený, není důvod zákrok rozmlouvat a argumentovat tím, že boltce jsou odstáté málo. Neexistuje žádná míra toho, co je málo a co je dost. Podstatné je estetické hledisko. A samozřejmě seznámení pacienta se všemi podmínkami a průběhem operace tak, aby za své rozhodnutí nesl plnou odpovědnost. U dětí do 10 let stvrzují souhlas rodiče a úkon hradí zdravotní pojišťovna. Stejně tak se s dotyčným domlouvám předem, zda přitáhnout boltce více nebo méně. Opět je to výsledek společné diskuse o tom, jak si přeje vypadat. 

Korekce odstátých boltců nepatří mezi extrémně náročné plastické operace a provádí  se v lokální anestezii. Pacient nepotřebuje žádné předoperační vyšetření. Musí být ovšem zcela zdráv v době výkonu zákroku a pár týdnů před ním.

Během hodinky na sále se na zadní straně boltce vyřízne kůže, ušní chrupavka se změkčí a ztenčí a stehy zafixuje ke spodině. Tímto způsobem se uši přitáhnou k hlavě a rána se pak už jen sešije. Většinou se provádí pouze přitažení boltců, ale možné je i jeho zmenšení. U paní Míly šlo jednoznačně o přitažení.

Po konzultaci u pana doktora Romana Kufy jsem byla částečně připravena na vše, co mě čekalo. Věděla jsem, že při zákroku zůstanu při vědomí, jelikož se jedná o výkon v lokální anestezii. Byla jsem ráda, že nemusím trávit na klinice víc času, než vyžaduje operace, a plánovala jsem okamžitý nástup do práce. Počítala jsem s tím, že s obvázanou hlavou asi neujdu zvídavým otázkám.  

 Každého pacienta seznamuji s možnými riziky, a těmi jsou v případě tohoto zákroku infekce rány nebo její hnisání. Obojí lze poměrně snadno vyřešit nasazením antibiotik a převazy. Narušení funkce sluchu a podobné předsudky, které mezi lidmi občas kolují, jsou čirý nesmysl. Do sluchového ústrojí chirurg vůbec nezasahuje.

Při samotné operaci se místo řezu nejprve dezinfikuje. Pak se obličej zakryje rouškou a pacient je požádán, aby se snažil nehýbat hlavu. Paní Mílu jsem před každým svým krokem upozornil, co se vzápětí bude dít, aby nebyla něčím zaskočena a zůstala v klidu. Kombinace mezokainu a adrenalinu jako lokální anestetikum se píchne do několika míst za uchem. Jakmile mě paní Míla ujistila, že nic necítí, mohl jsem pokračovat.

Skalpelem se vyřízne na zadní straně boltce kůže ve tvaru půlměsíce. Krvácející cévy se zataví speciálním nožem - elektrokauterem. Takto obnažená ušní chrupavka se zbrousí, aby se změkčil a ztenčil její ohyb. To je předpoklad pro to, aby boltec nepružil a snáze se pomocí stehů přitáhl ke spodině. Existují různé metody přitažení. Já v své praxi pracuji se třemi základními stehy, založenými na třech místech plochy chrupavky. Když je boltec přichycen a tímto způsobem zafixován, zbývá už jen sešít prvotně vyříznutou kůži vstřebatelným stehem. U obou uší se postupuje stejným způsobem. Bezprostředně po sešití jsou boltce velmi těsně u hlavy. Během pár dní tah částečně povolí a jejich poloha bude přirozená. 

Domácí rekonvalescence nevyžaduje zvláštní péči. Je ale dobré nepodceňovat opatrnost a vyhýbat se nadměrné námaze a stresovým podnětům.

Odcházela jsem domů úplně v pohodě.  Nic mě nebolelo. Jen vzpomínka na roušku na obličeji, pod kterou se mi hůře dýchalo, nebyla úplně příjemná. Ačkoliv jsem měla celou hlavu obvázanou, nezůstala jsem doma a vypravila se hned druhý den do práce. Můj zevnějšek samozřejmě budil pozornost, ale já jsem byla na všetečné otázky připravena. Největší lapálii jsem zažila při telefonování, kdy je sluchový handicap opravdu znát. Nešlo o žádnou tragédii, ale o přežití jednoho dne, dokud mi při prvním převazu doktor Kufa neodstranil tampony z uší a nevyměnil masivní obvaz za tenčí a jenom přes uši. S touhle parádou, skrytou pod šátkovou čelenkou, už jsem si dokonce troufla na návštěvu divadla.

Kromě desetidenního života s obvazem přes uši mě žádné nepříjemnosti nepotkaly. Vlastně až na jednu. Jakmile přišly druhý den po operaci rány k sobě, přece jen se při dotyku a prudším pohybu ozývaly. Což mně osobně vadilo nejvíce v noci. Nakonec došlo na analgetika, která nebyla ani tak nutná kvůli bolesti, jako kvůli vlastnímu nepohodlí. Ale den ode dne se vše lepšilo a za pár dní už jsem o ničem nevěděla.

Velkou úlevou, tentokrát z estetického hlediska, pro mě byl i druhý převaz po deseti dnech, kdy jsem si poprvé mohla umýt vlasy.

 U paní Míly byly rány velmi rychle výborně zhojené. Jizva za uchem zůstane zcela nepatrná a v podstatě neviditelná.

Při poslední kontrole jsem paní Mílu vyprovázel se slovy, že od této chvíle již může sportovat a vykonávat vše podle zvyku. Jen jsem ještě na spaní a sport doporučil čelenku, která po dobu jednoho týdne chrání ucho před mechanickým poškozením při náhodném dotyku.  

Dneska jsem tedy nejen já, ale i celá moje rodina nadšena z výsledku operace. Udělala jsem dobře, že jsem ji navzdory všem podstoupila. Teď už si říkám „…jen si foukej větře, mně to nevadí, já už mám hezký uši…“ 

MUDr. Roman Kufa, Perfect Clinic, www.kufa.cz

Úryvky z připravované knihy o plastické chirurgii