Pro lepší vysvětlení - strašně se bojím pavouků. Bojím se jich tam moc, že pokud se s nimi setkám - prchám a prosím kohokoliv, aby pavouka jakýmkoliv způsobem odstranil z mé blízkosti.
Jednou na mne vyběhl velký, tlustý osminohý miláček z koše na prádlo a nikdo nebyl doma, jen já a dcerka, která je na tom podobně. Plácnout pavouka nemám smysl, protože se neodvážím tak blízko, abych ho zabila pantoflem a plácačkou na mouchy se netrefím, jak moc se mi klepou ruce.
Sprej na hmyz došel, tak jsem ho tak intenzívně nalakovala extra silně tužícím lakem na vlasy, že zůstal stát jako vypreparovaný, dokud se nevrátil manžel a neuklidil ho. (P. S.: Možná je to týrání zvířat a v tom případě žádám, aby nějaký ochránce nastoupil k nám domů a všechny exempláře nám zabavil!)
Jak to souvisí s prodavačkou? Jednoduše.
Jednoho dne slavil náš kolega v práci narozeniny. Už asi rok se zmiňoval o tom, že by si rád pořídil domů rybičky, ale není schopný se k tomu dokopat. Dohodli jsme se s kolegy, vybrali nějaký obnos a já s jedním z kolegů jsme se vydali nakoupit rybičky (pozn. vůbec se v rybičkách nevyznám - poznám jen neonky a sumečka, co ocucává akvárka, ale nikdo jiný nemohl).
Kolega řídil, ale v centru, kam jsme jeli, nebylo místo k zaparkování, tak mne vyslal, abych koupila nějaké rybičky a on že bude kroužit dokud a) se neuvolní místo, nebo b) nevyjdu před obchod.
Vešla jsem do úžasného "zverimexu", kde měli hromadu rybiček, papoušky, pískomily, myšky, hady, ještěrky a spousty dalších "domácích mazlíčků".
Prodavačce jsem vysvětlila situaci a domluvily jsme se, že mi vybere rybičky, které spolu budou kamarádit a vzájemně se nesežerou.
Už jsem měla rybičky v sáčku a paní prodavačka mi nabízela jakousi tabletku, aby se rybičky neudusily, než je dáme do akvárka, když jsem si všimla, že pod pultem je prosklená skříňka, v ní sáček s nápisem "Stelivo pro pavouky".
Krve by se ve mně nedořezal. Paní prodavačka mi něco říkala, ale já ji nevnímala. Jen jsem se zmohla na dotaz: "Vy tu máte pavouky?"
"Míváme je, ale dnes nemáme ani jednoho" uklidňovala mne prodavačka. Přesto mi naskákala husí kůže, polil mne ledový pot, očima jsem kroužila po podlaze a čekala, kdy nějaký zapomenutý pavouk vyleze zpod pultu. Dělalo se mi fyzicky špatně.
Paní prodavačka mi navrhla, že mi rybičky donese před obchod - kývla jsem a vystřelila jak namydlená ven, kam mi paní prodavačka donesla rybičky, já jí tam zaplatila a ona mi přinesla účet a s úsměvem.
Poděkovala jsem jí, ale mám pocit, že žádný dík není tak velký, jak moc vděčná jsem jí byla v ten moment.
Ruce se mi klepaly ještě asi půl hodiny....
Danulinka
Danulinko,
také se štítím pavouků, myší a jiné drobné havěti. Ale ve zverimexu je většinou obhlížím, sice z dálky, ale zatím bez omdlévání. V každém případě díky za tip, lak doma mám ;-).
Nový komentář
Komentáře
*Kotě*: problémy s dýcháním mám taky, řekla bych, že se to horší.. Když jsem byla malá,tak jsem se pavouků štítila, ale mohla jsem na něj zblízka koukat a některé i vzít do ruky..
To s tim pohybem je zajimavy, nikdy jsem o tom tak nepremyslela...cim ta Samara tak desi...ale neco na tom je...
*Kotě*: psala jsem o zbytečným "divadýlku" kolem havěti, nikoli o opravdové arachnofobii
V práci mám jednoho na záchodě, už je tam přes měsíc na stejným místě, asi bych mu měla už dát jméno
Amálie: u nás doma se taky nikdo ničeho neděsil a já přesto trpím arachnofobií - myslím, že to rozhodně není něco, co jsem někde "okoukala"
Rikina: trpím rovněž arachnofobií, a to velmi těžkou. Měla jsem i období, že jsem se při pohledu na pavouka začala dusit (to už se naštěstí zlepšilo). Psycholog, ke kterému jsem docházela, mi vysvětloval, že objekt fobie (jakýkoli) je zástupný - za něco jiného, z čeho má člověk strach, a do objektu fobie si ten svůj strach promítne. A že pavouk je objekt zvlášť rozšířený proto, že ač člověku není nebezpečný, tak se jedná o jednoho z nejagresívnějších tvorů v živočišné říši, že jen málo živočichů je agresivnějších než on. Že se to člověku potom podvědomě nějak zhmotní v ten strach z něj.
jo jo, jak by ti bylo, kdyby tě někdo nastříkal silně tužícím sprejem na vlasy? Takovýhle lidi
máme v rodině sklípkana a je celkem přítulnej
Doma se nikdo nekácel nad myší, žížalou, žábou, pavoukem,... takže jsme neměli kde okoukat (dle mne hloupé) skákání na židli, pištění a štítění se havěti nebo rovnou zabíjení.
jo jo silně tužící používámna pavouky celkem běžně
Rikina: Sýkorka mi lézt po noze zatím nezatoužila
Ťapina: ten dotek prakticky není cítit. Maximálně to trochu šimrá, nic víc. Proč nikdo nemá podobně iracionální strach třeba ze sýkorek? Divně se koukají, a klovou!
Rikina: Asi představa, že po těle poběží těch 8 nožiček. Já z pavouků neřvu, ale zachovávám si od nich odstup, když ho chci vyhodit, tak ho naberu na něco, aby po mě nemohl běhat. Do ruky bych vzala tak možná toho velkýho, kterej se dá hezky chytit za celý tělo
Tobbi: ale jo, příšery z filmů... ale těch se nikdo nebojí tak, že by začal v kině hystericky ječet a prchal. Takže jenom v samotném způsobu pohybu to asi nebude.
Danulinka: Naprosto tě chápu. Pavouků se sice nebojím, ale mám fóbii z něčeho jiného a vím, že s logikou ten strach má pramálo společného.
Rikina: To dělá ten pro člověka nepřirozený způsob pohyb. Schválně si všimni, že když tě chtějí filmaři v hororu vyděsit, nechají tu potvoru nepřirozeně chodit. Na člověka to mívá umrtvující dopad. Třeba holčička Samara ze Studny vylézala z obrazovky tak, že natočili jak jde pozadu a pustili to popředu. Tím docílili toho nepřirozeného děsivého pohybu.
Příšery stylem pavouk chodí často
To by mě zajímalo, kde se tak rozšířený strach z pavouků bere. Vždyť nic nedělají. Většinou. Jsou větší a nebezpečnější zvířata, kde by ten strach mohl být oprávněný. Je to tím, že mají 8 nohou a zvláštní způsob pohybu? Nebo se to přenáší z rodičů na děti tím, že to prostě odkoukají, že pavouků je potřebné se bát?
Osobně neznám nikoho, kdo by se pavouků bál. Mně jsou celkem lhostejní.
Mně se kdysi v dospívání stalo, že jsem veče v posteli, když jsem si četla knížku, cítila, jak mi něco leze po noze. Opatrně jsem odkryla peřinu, a byl tam. Velká osminohá potvora, fuj. Katapultovala jsem se z lehu až ke dveřím pokojíčku, dobré dva metry. Ale neječela, jsem, naopak jsem oněměla, a mlčky jsem ho s divoce bušícím srdcem umlátila
Tak mně pavouci absolutně nevadí
.Nedávno se mi stalo, že při čekání na metro ke mně přistoupil chlápek a začal:"Slečno, prosím vás, nelekněte se..." Tak jsem myslela, bůhví co se neděje, a on pokračoval:"Z vlasů vám visí pavouček". Asi čekal, že začnu hystericky řvát, ale já mu jen poděkovala a pavoučka opatrně sundala.
já jsem zase jednou málem skočila kvůli pavoukovi z Černé budějické věže
se svou fobií z hloubek jsem se, nalepená na zdi, šourala po ochoze a najednou se těsně před můj obličej spustil obrovskej pavouk na pavučině
začala jsem ječet tak, že mě bylo určitě slyšet přes celé náměstí a nebýt mangela, který ho rychle odstranil, tak tam řvu dodnes
Supermetody
: NALAKOVAT nebo ZAZDÍT!