Pro lepší vysvětlení - strašně se bojím pavouků. Bojím se jich tam moc, že pokud se s nimi setkám - prchám a prosím kohokoliv, aby pavouka jakýmkoliv způsobem odstranil z mé blízkosti.

Jednou na mne vyběhl velký, tlustý osminohý miláček z koše na prádlo a nikdo nebyl doma, jen já a dcerka, která je na tom podobně. Plácnout pavouka nemám smysl, protože se neodvážím tak blízko, abych ho zabila pantoflem a plácačkou na mouchy se netrefím, jak moc se mi klepou ruce.

Sprej na hmyz došel, tak jsem ho tak intenzívně nalakovala extra silně tužícím lakem na vlasy, že zůstal stát jako vypreparovaný, dokud se nevrátil manžel a neuklidil ho. (P. S.: Možná je to týrání zvířat a v tom případě žádám, aby nějaký ochránce nastoupil k nám domů a všechny exempláře nám zabavil!)

Jak to souvisí s prodavačkou? Jednoduše.

Jednoho dne slavil náš kolega v práci narozeniny. Už asi rok se zmiňoval o tom, že by si rád pořídil domů rybičky, ale není schopný se k tomu dokopat. Dohodli jsme se s kolegy, vybrali nějaký obnos a já s jedním z kolegů jsme se vydali nakoupit rybičky (pozn. vůbec se v rybičkách nevyznám - poznám jen neonky a sumečka, co ocucává akvárka, ale nikdo jiný nemohl).

Kolega řídil, ale v centru, kam jsme jeli, nebylo místo k zaparkování, tak mne vyslal, abych koupila nějaké rybičky a on že bude kroužit dokud a) se neuvolní místo, nebo b) nevyjdu před obchod.

Vešla jsem do úžasného "zverimexu", kde měli hromadu rybiček, papoušky, pískomily, myšky, hady, ještěrky a spousty dalších "domácích mazlíčků".

Prodavačce jsem vysvětlila situaci a domluvily jsme se, že mi vybere rybičky, které spolu budou kamarádit a vzájemně se nesežerou.

Už jsem měla rybičky v sáčku a paní prodavačka mi nabízela jakousi tabletku, aby se rybičky neudusily, než je dáme do akvárka, když jsem si všimla, že pod pultem je prosklená skříňka, v ní sáček s nápisem "Stelivo pro pavouky".

Krve by se ve mně nedořezal. Paní prodavačka mi něco říkala, ale já ji nevnímala. Jen jsem se zmohla na dotaz: "Vy tu máte pavouky?"

"Míváme je, ale dnes nemáme ani jednoho" uklidňovala mne prodavačka. Přesto mi naskákala husí kůže, polil mne ledový pot, očima jsem kroužila po podlaze a čekala, kdy nějaký zapomenutý pavouk vyleze zpod pultu. Dělalo se mi fyzicky špatně.

Paní prodavačka mi navrhla, že mi rybičky donese před obchod - kývla jsem a vystřelila jak namydlená ven, kam mi paní prodavačka donesla rybičky, já jí tam zaplatila a ona mi přinesla účet a s úsměvem.

Poděkovala jsem jí, ale mám pocit, že žádný dík není tak velký, jak moc vděčná jsem jí byla v ten moment.

Ruce se mi klepaly ještě asi půl hodiny....

Danulinka
Danulinko,
také se štítím pavouků, myší a jiné drobné havěti. Ale ve zverimexu je většinou obhlížím, sice z dálky, ale zatím bez omdlévání. V každém případě díky za tip, lak doma mám ;-).
Reklama