Na nejvyšší horu Španělska

Z těch větších Kanárských ostrovů jsme si na týdenní dovolenou vybrali nakonec ostrov Tenerife. Bylo sice zřejmé, že se budeme hlavně válet u moře, ale co kdyby nás to omrzelo? Který ostrov má nám dvěma co nabídnout? Nám, kteří milujeme hory? Tenerife láká národním parkem a především možností výstupu na nejvyšší horu Španělska. Takže jsme na rozdíl od zbytku osazenstva letadla měli místo kufříků batohy a v nich kromě plavek také zimní bundy a spacáky.

Už z Prahy jsme věděli, že na úplnou špičku se dostaneme pouze s povolením, které vydávají v hlavním městě Santa Cruz. Náš plán byl zřejmý. Půjčíme si auto na celý týden a projezdíme si ostrov. Zastavíme se i v hlavním městě, vyzvedneme povolení a v úterý můžeme vyrazit na vrchol.

Vzít si mě ještě nechce

První překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat.

„Zapomněl jsem něco moc důležitého,“ řekl mi přítel po přípitku v letadle.

Důležitého? Nevypnul sporák! - hrklo ve mně. Nikdo ze sousedů nemá klíče od našeho bytu! Vyhoříme! Zapomněl koupit lístky na bobovou dráhu!

„Něco moc důležitého pro nás dva,“ pokračoval schlíple.

Pro nás dva? Zapomněl si vzít oblek k mým koktejlkám? Nebo! Chtěl mě požádat o ruku a zapomněl doma prstýnek??? - chvěla jsem se napětím.

„Zapomněl jsem si doma řidičák.“ 

„Ach tak,“ vyjasnila se rychle situace. Ano, a já nejsem řidička. Takže z kroužení kolem ostrova sešlo ještě před přistáním. Nakonec jsme si poradili i bez auta. Moc jsme se neorganizovali a byla to ta nejlepší dovolená za poslední roky.

Jak jsme šli na Teide

Teide leží uvnitř národního parku Las Canadas del Teide, jednoho velkého kráteru. Hranice parku mají přibližně 75 km. Místní autobusová doprava sem jezdí dost sporadicky. Zřejmě proto, že se do kráteru většina turistů dostane s cestovními kancelářemi, které výlety za rozumné ceny zprostředkují i s výkladem. Pokud jste ranní ptáčata a nemáte zaplaceno all inclusive jako my a není vám tedy líto, že přijdete o bohatou snídani, určitě ten jediný ranní autobus stihnete v pohodě. Rozhodně tím ušetříte dost peněz. My si zaplatili za 14 euro na osobu půldenní výlet k nejvyšší hoře Pico de Teide s tím, že zpátky s nimi už nepojedeme. Na mapě byly dvě trasy. Možná se dalo vypozorovat, která bude přívětivější, ale nějak jsme nad tím nepřemýšleli. Ukázali jsme na pravou, nasadili tempo a vyrazili. Neomylně jsme si vybrali tu náročnější. Druhá vede přes sedlo, kde má určitě člověk čas si trochu odpočinout a aklimatizovat se. (Určitě to doporučujeme J.)

Zzzzzima!

Šli jsme dlouho širokou cestou s velmi mírným stoupáním, míjeli jsme babičky ve střevíčkách, takže jsem si říkala, co proboha blbneme s tím sportovním oblečením. Jenže najednou před námi trčel ten lávový svah a paní nikde. A pak jsme prostě přes 3 hodiny stoupali z 2500 do 3500 m. n. m. Prudký výstup pouze s malými přestávkami nám neudělal zrovna dobře. Mně bylo špatně jen trochu (taky jsem nenesla žádné spacáky), ale přítel přestal artikulovat, předal mi foťák, že na to už nemá, a tvrdil, že do vzduchu přidávají nějaký prima drogy. Oba jsme se často zastavovali, abychom se „dodýchali“.

Pořád jsme pokukovali po nějakém místě, kde by se dalo případně přespat. Horská chata k tomu určená se rekonstruuje. Nevzdávali jsme se představy, že uvidíme východ slunce, a ještě si užijeme sestup tou druhou trasou. Na lávě se začal objevovat led. Okolo hory se honily mraky. Já už měla na sobě všechno oblečení z batohu, zimní bundu, dlouhé kalhoty, a stejně mi byla zima. Hlavně na ruce. Přespání v tomhle větru se mi přestávalo líbit. To už se vrchol blížil. Výhledy z hory byly nádherné! Otevíral se pod námi celý kráter, podivně zbarvené plochy (obří lejna?). Na posledních 200 metrů jsme neměli povolení. Mohli jsme buď sjet dolů lanovkou nebo se snažit sejít aspoň část té druhé trasy, než se setmí. Rozhodování nebylo těžké. Všechno, co jsme za těch několik hodin pracně vystoupali, jsme za 5 minut sjeli lanovkou. Bylo nám to jedno. Těšila jsem se, že se ohřeju na sluníčku.

Tím to celé ale nekončilo. To, jak vypadá park a kde jsme nakonec spali, si nechám na příští týden.

Pár informací na závěr:

Pokud si chcete jako my půjčit auto, je nejlevnější si ho zabukovat už před odletem přes internet. Vychází to tak cca na 90 euro za celý týden. Na místě nám delegátka nabízela auto za 35 euro na den.

Povolení na horu si dopředu vyřídit nemůžete, musíte se na úřad dostavit osobně. Povolení se vydává zdarma a platí pro následující den.

Při výstupu na horu nepodceňujte teplotu pod kopcem :-). Chytnete-li vítr jako my, budete rádi za teplé rukavice, čepici i dlouhé a teplé spodní prádlo. Pokud jedete lanovkou a chcete si projít okruh kolem hory, budete si muset připlatit na novou jízdenku dolů. Ta stará vám platí jen omezenou dobu, a za tu horu neobejdete.

Jedete-li jen tam a zase zpátky, stačí vám svetřík nebo šusťáková bunda. Nahoře bylo jen -2 °C. Oceánský vítr ale umí kouzlit tak, že si připadáte jak v minus dvaceti (říkal průvodce).

Ponaučení: Nespěchat!