Foto: StarDance/Česká televize
Jak dokončíte větu, která začíná slovy: Tančím, když…?
Tančím, když mám poblíž svoji ženu. To u mě funguje vždycky. Například na naší svatbě jsme spolu protančili asi sedm hodin v kuse. Nedělali jsme skoro nic jiného. To byl velmi intenzivní taneční zážitek. Tedy nejen taneční, samozřejmě. A pak si dobře pamatuji i na naše skoro první rande. Byl to koncert Monkey Business. I na něm jsme protančili střevíce.
Co je pro vás povznášející?
Pro mě je to setkání s inspirativními lidmi. S lidmi, od kterých se něco nového a zásadního dozvím. Nebo třeba literatura. Když si přečtu zajímavou knihu, ve které narazím na něco, co mě osloví a ukáže mi to nové horizonty světa. A pak taky když můžu vyrazit někam do přírody.
Hvězdy na nebi – to je téma letošního ročníku StarDance. Kdo je pro vás tou nejzářivější hvězdou?
Nechci říkat, že nejzářivější hvězdou je pro mě moje žena. Ale samozřejmě je to pravda. A pak je tu Slunce. Hvězda, bez které bychom tu nebyli. Síla této jediné hvězdy pohání všechno, co se tady u nás odehrává. Sice je to možná banalita, ale fascinující. Že vůbec existuje, že jich není víc, že je zrovna tak akorát daleko, aby nás zahřála, ale nespálila.
A o čem pro vás je tanec?
O objevování. Ve zkušebnách při trénincích na StarDance zjišťuji, jak tanec vlastně funguje. Objevuji i sám sebe, jak v tanečním prostředí dokážu existovat. Šel jsem do StarDance s nějakou dávkou nadšení. Pak jsem začal zjišťovat, jak velké nároky jsou na mě kladeny, a začal každodenní dril. Na nějakou dobu zmizí pocit čisté radosti z tancování. Člověk se ale musí soustředit a najít v sobě disciplínu. Pak se dostaví fáze, kdy se radost z tance vrátí. Na parketu nechci před diváky prezentovat svoji snahu tančit, ale radost z tohoto způsobu pohybu. Bez radosti je snaha lichá. Vytratila by se podstata toho, proč to s Lenkou celé absolvujeme, a to by byla škoda.
Kdy jste naposledy objevoval něco srovnatelného jako teď, při StarDance?
Možná se dá moje dosavadní zkušenost ze StarDance trošku přirovnat k tomu, když jsem se začínal učit hrát šachy. Ten proces, kdy máte před sebou nějaký svět, vůbec mu nerozumíte a snažíte se ho rozlousknout, je vlastně podobný. Hledáte cesty, kudy do toho specifického světa proniknout, a narážíte na spoustu počátečního neporozumění. Ale pak se dostaví radost, když se to zlomí, přijdou první úspěchy a vy si pořídíte novou schopnost, dovednost. Rozdíl mezi tancem po šachovnici a po parketu je v tom, že teď mám vedle sebe Lenku – skvělou průvodkyni, skvělého člověka, což jsem u šachů neměl. Víc jsem v principech a pravidlech té hry tápal, protože jsem se neměl koho chytit. Tohle je mnohem větší luxus a moc si považuji toho, že si na mě někdo musí udělat tolik času, aby mi všechny ty věci kolem tancování vysvětlil.
Foto: StarDance/Česká televize
Zdroje: Marek Adamczyk, Česká televize
Nový komentář
Komentáře
Vizuálně se k sobě moc hodí. Jsem zvědavá na jeho ženu Evu. Jinak fandím Ivaně Chýlkové,
ty vyšší ženy to mají těžší. I když kdysi Mahulena Bočanová válela perfektně.