Úcta k zemřelým předkům je součástí prakticky každé kultury, ať už je podbarvena jistou obavou z jejich nespokojenosti a pomsty, nebo jsou využíváni jako rádci, případně se o ně musí živí starat, aby v zásvětí netrpěli zimou, žízní, hladem nebo prostě nudou. Takovými svátky úcty k mrtvým jsou v křesťanstvím ovlivněných zemích Slavnost všech svatých 1. listopadu a Památka zesnulých neboli Dušičky 2. listopadu. Na hřbitov navštívit své zemřelé předky a přinést jim věneček či zapálit svíčku zavítá v tyto dny i leckterý ,,přesvědčený" ateista. Víte však, co se za uvedenými svátky skrývá?
Římská Lemuralia
9., 11. a 13. května byly v Římě považovány za dny, vhodné k usmíření nepokojných duší zemřelých. Tato mýtická slavnost se nazývala Lemuralia neboli Lemuria a prý byla zavedena Romulem na uklidnění duše jím zavražděného Rema. ,,Dobré" duše byly uctívány hostinou, konanou na jejich hrobech, a zlé byly vymítány, a to tak, že v noci ,,hlava rodiny" chodila po domě bosky a házela za sebe černé fazole opakujíc devětkrát zaříkadlo: ,,Duše mých otců a předchůdců jděte pryč!"
Třináctého května roku šestistého devátého byli z římského Pantheonu definitivně vysídleni staří bozi a chrám byl zasvěcen Panně Marii a všem svatým mučedníkům. Od tohoto data se obvykle uvádí počátek Svátku všech svatých (Festum omnium sanctorum). Všichni mučedníci však byli uctíváni na křesťanském východě už od čtvrtého století a to v syrské církvi v době velikonoční a v církvi byzantské první neděli po svatodušních svátcích. Od osmého století se především v keltských oblastech a u Franků slavil prvního listopadu Svátek všech svatých, který překryl původní pohanský Samain. Svátek se brzy stal oblíbeným, roku 731 nařídil jeho slavení papež Řehoř III. a v devátém století už se pravidelně slavil ve většině křesťanského světa.
Tradice uctívat svaté pochází už z druhého století - tedy z doby, když ještě žili pamětníci apoštolů. Úcta ovšem z prvopočátku patřila jen mučedníkům - tedy těm, kteří trpěli a zemřeli pro Krista. Prvním doloženým světcem byl svatý Polykarp ze Smyrny, který zemřel kolem roku 155. Křesťané se pak každoročně shromažďovali u jeho hrobu a po vzoru antické tradice tam konali hostinu - ovšem křesťanskou - eucharistii. Později začaly být Mše svaté slouženy i nad ostatky mučedníků uloženými v chrámech a úcta začala být prokazována i takzvaným vyznavačům - tedy osobám, které sice nezemřely mučednickou smrtí, ale vyznávaly svou víru navzdory pronásledování a překážkám. Posléze začali být uctíváni i učitelé církve - významní biskupové a teologové, a také asketové a panny - ti za život v odříkání.
Principem Svátku všech svatých není, jak by se mohlo zdát, aby se na nějakého toho svatého nezapomnělo, nebo aby měli své místečko i ti, na které by se snad nedostal žádný den v kalendáři, ale víra, že jen Bůh doopravdy ví, kdo je a kdo není svatý. A to i přes tradici některých církví tyto svaté veřejně vyhlašovat - kanonizovat.
Proč Dušičky?
Podle obecné víry svatí dlí v přítomnosti Boží, zatímco ostatní zemřelí pykají za své hříchy v očistci. Těm se úcta z počátku projevovala jen v kruhu rodinném. V roce 998 však ve francouzském reformním klášteře v Cluny poprvé proběhla veřejná vzpomínka na všechny zemřelé. ,,A když někdo další vezme z tohoto zbožného ustanovení příklad, může se zúčastnit…" řekl opat Odilo. Od 11. do 13. století se svátek rozšířil do dalších zemí a ve 14. století zdomácněl i v Římě. Roku 1748 potvrdil tento zvyk papež Benedikt XIV. Od roku 1915, kdy v první světové válce zahynulo mnoho lidí, slouží kněží tohoto dne až tři mše.
V lidové tradici bývají Dušičky pojímány jako svátek, kdy jsou duše na jeden den propuštěny z očistce. Proto se do lamp v domácnostech v tento den nedával olej, ale máslo, aby si jím mohly duše ošetřit popáleniny, a pilo se studené mléko, o kterém se věřilo, že pomáhá k ochlazení rozbolavělých duší. Tradičně se také dávalo dětem a chudým, představujícím zemřelé duše, pečivo zvané dušičky či kosti. Pořádaly se průvody na hřbitovy a na hrobech se zapalovaly svíčky, aby duše našly cestu zpět do tohoto světa a mohly využít pohostinství rodiny. Na hroby se kladly věnce z květin a chvojí. Typickou dušičkovou květinou je přitom v našich zemích chryzantéma, spojovaná se smrtí a hřbitovy.
Slaví se ve Vaší rodině Dušičky?
A všichni svatí?
Chodíte na hřbitov?
Už 28. nebo skutečně až 2.11.?
Navštěvujete hřbitov i jindy než v tyto svátky?
Vážete si věnce samy, nebo je kupujete?
Dodržujete nějaké další tradice spojené se zesnulými?
Slavíte Halloween? Nebo Samain?
Vyrábíte dýni? Chodí Vaše děti po domech?
Napište nám, jak prožíváte svátky zemřelých, na redakce@zena-in.cz a vyhrajte! Oceníme i fotografie výzdoby na hrobech, halloweenových masek a vůbec všeho souvisejícího s těmito svátky!
Nový komentář
Komentáře
kromě svíček na hrobě ještě chodíme zapalovat svíčky k velkému kříži uprostřed hřbitova, to se dětem, když byly malé, líbilo nejvíc,protože jsme zapalovali všechny zhaslé svíčky. Na zpáteční cestě jezdíme domů oklikou přes řeku, abychom viděli, jak hřbitov ve tmě září.
Taky chodím na hřbitov celkem často,ale od té doby,co tam leží můj milovaný dědeček ještě častěji.Dnes jsme byli s dcerou vyměnit svíčky a znovu zapálit ty,co sfoukl vítr.Valentýnce se to zapalování tak líbilo,že jsme obcházeli hroby a ty svíce sfouklé větrem postupně zapalovali.Bylo to hezké.Nevím,jestli by mě to samu napadlo - zapalovat svíčky na úplně cizích hrobech....
arna2005: arjev: v tomhle věku děti začínají řešit smrt jako takovou...takže je to docela logická otázka od ní
na hřbitov nechodím jenom na dušičky ale po celý rok jinak dušičky mě osloví dvojnásob před dušičkama mě umřela maminka a i když už to je pár let vždy mě to tento čas zabolí
Mončí: To je nový úhel pohledu, inspirativní...
arna2005: kolik let má dcera?
Meander: Taky nemám děti, ale kdybych měla tak je pošlu. Jednak od nich bude chvilku klid a pak mi to
ušetří tlačenici v sámošce. Co si vyžebrají to budou mít.
od té doby co mi před 3 roky zemřel tatínek nemám tohle období vůbec ráda, hřbitovy na mě působily ponuře už předtím a teď je to ještě spojeno s poměrně čerstvým smutkem...ve čtvrtek mu položím na hrob věneček a zapálím svíčku, je to stejně jen obrazně, myslím na něj často, ne jen ten jeden den v roce
man-mimo: No, 1000 % ne, ale fakt jsem to zkoušela a celkově se počet příspěvků otázkama zvýší
. Když se rozjede diskuse, tak už je to pak jedno, to je leckdy fakt jedno i co je v článku
, jenže k tomu, aby se rozjela, to chce prvních pár reakcí a ty často vylezou na ty otázky (i když jsou to reakce typu "co je to pod tím článkem za pitomé otázky"
)
.
Nyotaimori: To jsem ráda
A další dotazník
1. Asi jo, ale já je neslavím.
2. Ne.
3. Ano.
4. Ani jedno ani druhé.
5. Právě, že jindy.
6. Kupuju.
7. Nikoliv. Jaké?
8. Nikoliv. Proč?
9. Nikolv. Nemám děti a kdybych měla, nedovolila bych jim žebrat.
Nyotaimori: mně taky. Jsou hezky vycentrované
Ale představa, že by zvýšily počet příspěvků o 1000 %, se mi zdá trochu odvážná
Mám taky ráda dušičkové a vánoční období na hřbitovech, vše je pěkně upraveno,skoro všude svítí světýlka.
Vedle hřbitova na sídlišti jsem bydlela 12 let. Docela mi chybí ten nostalgický dušičkový a vánoční výhled z koupelny ve třetím patře na stovky mihotajících se světýlek na hrobech. Ne, že bych se tedy proto chtěla stěhovat zpátky
Tichá majestátnost hřbitovů mě vždycky přitahovala, nejen v tomhle čase. Když jdu v rodném městě zapálit na hřbitov svíčku prarodičům, beru s sebou zásobu dalších, abych tak symbolicky vzpomenula na další známé, méně či více blízké. Manžel si už zvykl, takže tuší, že návštěvu hřbitova(ů) neodbydeme za pět minut.
Potvůrka: Tak já tedy vůbec nemám pocit, že je na hřitovech smutná atmosféra. Naopak je tam všechno tak pěkně upravené, svíčky, světélka, kytičky a klid.
.
Na hřbitov chodím často, mám ho 500 m od domu.
A nejraději na Dušičky a potmě, to je světel.
Nedopustila bych, aby taťkovi na Dušičky nehořela svíčka na hrobě
man-mimo: to už je tu skoro tradice, dotazník za každým článkem
Petique: ja obcast ctu clanek poradne az po nahlednuti do reakci
kdyz me nezaujme v prvnich 2 odstavcich, jdu na reakce a podle toho se bud vracim nebo odchazim jinam
man-mimo: já ty otázky ani nečtu
Na hřbitově jsem denně. Chodím přes něj na obědy, je to kratší. Cestou zpět se stavuju za dědouškěm na cígo...on byl vášnivej kuřák, takže mě chápe.
Za druhým dědouškem chodím méně, bo je na velkým hřbitově, a já mám problém to tam najít.
ivana.kuglerova:
a já měl za to, že reakce tu žijí vlastním životem bez ohledu na nějaké otázky, a většinou i bez ohledu na článek