Úcta k zemřelým předkům je součástí prakticky každé kultury, ať už je podbarvena jistou obavou z jejich nespokojenosti a pomsty, nebo jsou využíváni jako rádci, případně se o ně musí živí starat, aby v zásvětí netrpěli zimou, žízní, hladem nebo prostě nudou. Takovými svátky úcty k mrtvým jsou v křesťanstvím ovlivněných zemích Slavnost všech svatých 1. listopadu a Památka zesnulých neboli Dušičky 2. listopadu. Na hřbitov navštívit své zemřelé předky a přinést jim věneček či zapálit svíčku zavítá v tyto dny i leckterý ,,přesvědčený" ateista. Víte však, co se za uvedenými svátky skrývá?

Římská Lemuralia
9., 11. a 13. května byly v Římě považovány za dny, vhodné k usmíření nepokojných duší zemřelých. Tato mýtická slavnost se nazývala Lemuralia neboli Lemuria a prý byla zavedena Romulem na uklidnění duše jím zavražděného Rema. ,,Dobré" duše byly uctívány hostinou, konanou na jejich hrobech, a zlé byly vymítány, a to tak, že v noci ,,hlava rodiny" chodila po domě bosky a házela za sebe černé fazole opakujíc devětkrát zaříkadlo: ,,Duše mých otců a předchůdců jděte pryč!"

Všichni svatí a Pantheon
Třináctého května roku šestistého devátého byli z římského Pantheonu definitivně vysídleni staří bozi a chrám byl zasvěcen Panně Marii a všem svatým mučedníkům. Od tohoto data se obvykle uvádí počátek Svátku všech svatých (Festum omnium sanctorum). Všichni mučedníci však byli uctíváni na křesťanském východě už od čtvrtého století a to v syrské církvi v době velikonoční a v církvi byzantské první neděli po svatodušních svátcích. Od osmého století se především v keltských oblastech a u Franků slavil prvního listopadu Svátek všech svatých, který překryl původní pohanský Samain. Svátek se brzy stal oblíbeným, roku 731 nařídil jeho slavení papež Řehoř III. a v devátém století už se pravidelně slavil ve většině křesťanského světa.

Od kdy se uctívají svatí?
Tradice uctívat svaté pochází už z druhého století - tedy z doby, když ještě žili pamětníci apoštolů. Úcta ovšem z prvopočátku patřila jen mučedníkům - tedy těm, kteří trpěli a zemřeli pro Krista. Prvním doloženým světcem byl svatý Polykarp ze Smyrny, který zemřel kolem roku 155. Křesťané se pak každoročně shromažďovali u jeho hrobu a po vzoru antické tradice tam konali hostinu - ovšem křesťanskou - eucharistii. Později začaly být Mše svaté slouženy i nad ostatky mučedníků uloženými v chrámech a úcta začala být prokazována i takzvaným vyznavačům - tedy osobám, které sice nezemřely mučednickou smrtí, ale vyznávaly svou víru navzdory pronásledování a překážkám. Posléze začali být uctíváni i učitelé církve - významní biskupové a teologové, a také asketové a panny - ti za život v odříkání.

Aby se na některého nezapomnělo
Principem Svátku všech svatých není, jak by se mohlo zdát, aby se na nějakého toho svatého nezapomnělo, nebo aby měli své místečko i ti, na které by se snad nedostal žádný den v kalendáři, ale víra, že jen Bůh doopravdy ví, kdo je a kdo není svatý. A to i přes tradici některých církví tyto svaté veřejně vyhlašovat - kanonizovat.

Proč Dušičky?
Podle obecné víry svatí dlí v přítomnosti Boží, zatímco ostatní zemřelí pykají za své hříchy v očistci. Těm se úcta z počátku projevovala jen v kruhu rodinném. V roce 998 však ve francouzském reformním klášteře v Cluny poprvé proběhla veřejná vzpomínka na všechny zemřelé. ,,A když někdo další vezme z tohoto zbožného ustanovení příklad, může se zúčastnit…" řekl opat Odilo. Od 11. do 13. století se svátek rozšířil do dalších zemí a ve 14. století zdomácněl i v Římě. Roku 1748 potvrdil tento zvyk papež Benedikt XIV. Od roku 1915, kdy v první světové válce zahynulo mnoho lidí, slouží kněží tohoto dne až tři mše.

Pro ochlazení duší
V lidové tradici bývají Dušičky pojímány jako svátek, kdy jsou duše na jeden den propuštěny z očistce. Proto se do lamp v domácnostech v tento den nedával olej, ale máslo, aby si jím mohly duše ošetřit popáleniny, a pilo se studené mléko, o kterém se věřilo, že pomáhá k ochlazení rozbolavělých duší. Tradičně se také dávalo dětem a chudým, představujícím zemřelé duše, pečivo zvané dušičky či kosti. Pořádaly se průvody na hřbitovy a na hrobech se zapalovaly svíčky, aby duše našly cestu zpět do tohoto světa a mohly využít pohostinství rodiny. Na hroby se kladly věnce z květin a chvojí. Typickou dušičkovou květinou je přitom v našich zemích chryzantéma, spojovaná se smrtí a hřbitovy.

 

 

Slaví se ve Vaší rodině Dušičky?
A všichni svatí?
Chodíte na hřbitov?
Už 28. nebo skutečně až 2.11.?
Navštěvujete hřbitov i jindy než v tyto svátky?
Vážete si věnce samy, nebo je kupujete?
Dodržujete nějaké další tradice spojené se zesnulými?
Slavíte Halloween? Nebo Samain?
Vyrábíte dýni? Chodí Vaše děti po domech?

Napište nám, jak prožíváte svátky zemřelých, na redakce@zena-in.cz a vyhrajte! Oceníme i fotografie výzdoby na hrobech, halloweenových masek a vůbec všeho souvisejícího s těmito svátky!

Reklama