Vilu si nechali postavit v letech 1927 – 1929 v tehdy už prestižní brněnské čtvrti Pisárky na více než tří hektarovém pozemku. Ten vznikl scelením dvaceti menších parcel, které kupovali postupně. Ostatně tuto oblast Pisárek, ještě v 19. století hojně osázených vinicemi, velmi dobře znali. V roce 1911, tedy dva roky po svatbě, si tu totiž koupili jednopatrovou vilku. Ta už ale přestala odpovídat jejich nárokům, a tak se rozhodli postavit si skutečně reprezentativní sidlo, do nějž by Alfred Stiassni mohl zvát své obchodní partnery a jeho žena pořádat společenské a charitativní akce pro své bohaté přátele.
Foto: Vila Stiassni
NPÚ, archiv vily Stiassni
Pro projekt manželé oslovili uznávaného architekta Ernsta Wiesnera, s nímž už dříve spolupracovali a měli ty nejlepší zkušenosti. Byla to i otázka prestiže nechat si postavit vilu právě od něj. O jeho věhlasu a kvalitách svědčí i fakt, že jen v Pisárkách projektoval šest vil a že o něm původně uvažovali a měli ho v záloze i manželé Tugendhatovi.
Jedním z důvodů stavby bylo také narození dcerky Susanne, která přišla na svět v roce 1923. Ostatně na její jméno bylo brzy napsáno několik nájemních domů, které si manželé Stiassni pořídili. Architekt Wiesner vilu koncipoval velmi důmyslně. Navrhl moderní a jednoduchou stavbu s půdorysem ve tvaru písmene L, umožňující praktické propojení obytné a obslužné části vily, kterou citlivě zasadil do svažitého pozemku.
Foto: Vstupní hala s impozantním schodištěm vedoucím k soukromým pokojům rodiny
NPÚ, archiv vily Stiassni
Přízemí většího křídla, kde se nacházela reprezentativní jídelna, salon a pracovny obou manželů, sloužilo pro společenské účely. Bylo tu možné pořádat i větší obchodní, přátelské či charitativní akce až pro padesát hostů. S prostorem zahrady přízemí propojovala lodžie, na níž se dalo příjemně posedět či stolovat. Do kratšího křídla pak architekt situoval provozní prostory a pokoje služebnictva se samostatným vchodem. V patře se nacházely soukromé apartmány členů rodiny. Každý tu měl svou ložnici (manželé je měli propojené), šatnu a koupelnu, dcera Susanne navíc ještě i hernu. Interiéry, připomínající spíše zámecké komnaty, byly honosně vybaveny. Použity byly jen ty nejkvalitnější materiály.
Foto: Interiér vily
NPÚ, archiv vily Stiassni
Manželé Stiassni rádi sportovali a ke sportu vedli i svou dcerku. Pořídili si i tenisový kurt a venkovní plavecký bazén. U něj měli dokonce i tyče na šplh, kruhy a hrazdu. V suterénu vily si nechali vybudovat prostornou tělocvičnu, již využíval zejména pán domu, který měl ve své koupelně také ribstol. V zimě pravidelně jezdívali lyžovat do zahraničí. Rodina vlastnila i čtyři koně, pro něž měla vybudované stáje přímo na pozemku vily, a milovala pravidelné vyjížďky po okolí. Do rodiny docházel i tenisový trenér a také učitel šermu pro Susanne, která byla nadějnou šermířkou.
Foto: Venkovní plavecký bazén a tenisový kurt
NPÚ, archiv vily Stiassni
Chloubou rodiny se stala též velkorysá zahrada. Vysázeny tu byly vzácné exempláře jehličnatých i listnatých stromů a keřů, které střídaly pečlivě udržované květinové záhony i zatravněné plochy. Součástí zahrady byl i ovocný sad a užitková zahrada s vyhřívaným skleníkem. Rodina tak byla soběstačná. Všemu velel vrchní zahradník, mimořádně schopný a ambiciózní Antonín Fröml, který získal zkušenosti ve Vídni ještě v době mocnářství.
Vášnivou zahradnicí byla i paní Hermine, která také zahradě rozuměla. Traduje se, že milovala orchideje a nesnášela pampelišky. chodila s lopatkou a likvidovala je. Zahradník míval k ruce až patnáct i více sezonních pomocníků. Obýval s rodinou zahradnický domek naproti vchodu do vily. Maruška, jedna z jeho tří dcer, byla největší kamarádkou o dva roky starší Susanne Stiassni. Nebránily tomu ani „stavovské rozdíly“.
Foto: Zahrada vily
NPÚ, archiv vily Stiassni
Paní Hermine pořádala pro kamarády své dcery různé akce, například každoroční zahradní party na oslavu konce školního roku. Zavedla i zajímavou tradici slavení Velikonoc. Pro dcerku, její kamarády i děti zaměstnanců schovávala barevná velikonoční vajíčka po celé zahradě. Tento rodinný zvyk byl obnoven v roce 2016 díky vyprávění paní Marie Strakové - oné Marušky Frömlové, dcerky vrchního zahradníka.
|
Villa Stiassni je otevřena celoročně vždy od pátku do pondělí 10-18 hodin |
Zdroj info: Kroupa Petr a kol.: Vila Stiassni, 90 pohnutých let, NPÚ 2017, Konečná Kateřina a kol.: Stručný průvodce památkou, 2016, osobní návštěva vily
Nový komentář
Komentáře
Škoda,že to máme daleko.Díky za článek.