Foto: Shutterstock
„Manžel je tak trochu mamánek a moc rád a často jezdí za svými rodiči, kteří bydlí 150 kilometrů daleko. Potom, co se nám před rokem narodila dcera, musím tyhle návštěvy absolvovat ještě častěji. Manželovi rodiče jsou starší, neřídí a cesta vlakem by pro ně byla komplikovaná, takže si vyžádali, abychom tam s dcerou jezdili každých čtrnáct dní. Manžel je z toho nadšený, má tam mama hotel a nemusí se moc věnovat dceři, protože ho to stejně nebaví, většinou si zaleze s knížkou nebo pracuje na počítači. Mě ale tyhle návštěvy ubíjejí, necítím se na nich moc dobře a nudím se,“ svěřuje se Radka.
Ta je nucena jezdit ke tchyni a tchánovi každých 14 dní a být tam od pátečního večera do nedělního oběda. Nikdo se s ní tam moc nebaví a rodiče jejího manžela se snaží co nejvíc si užít vnučku. Radka tedy stráví většinu času na gauči u televize a přemýšlí o tom, co všechno by mohla stihnout, kdyby nemusela trčet na návštěvě.
„Po manželovi jsem chtěla, abychom návštěvy omezili alespoň na jednou za tři týdny nebo za měsíc, ale nesouhlasí s tím. Dokonce jsem navrhla, že až přestanu kojit, mohl by tam s dcerou jezdit někdy sám a já bych doma uklidila, navařila, zašla si na masáž nebo s kamarádkou na kafe, ale odmítá to. Prý jsme rodina, tak tam budeme jezdit všichni. Jeho rodiče mě prý rádi vidí a on nechce jezdit s dcerou takovou dálku sám. Navíc pod něj mají právo vidět takhle často svou vnučku, protože moji rodiče žijí ve stejném městě jako my a vnučku můžou navštívit, kdy chtějí,“ uzavírá zoufalá Radka.
K článku se nám vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Radka se ve svém příběhu ocitla v pozici rukojmí potřeb manželových rodičů a pohodlnosti svého muže. Vzhledem k věku Radky je však zarážející, že neumí nastavit jasné hranice svému manželovi, okterém sama ví, že je dosud citově závislý na rodičích a jezdí si tam oddechnout od manželského a rodičovského života.
Nekomfortní pocity Radky ještě navíc podtrhuje pocit, že nemá s manželovými rodiči společná komunikační témata. V příběhu není jasné, zda se o to Radka dříve pokusila, nebo sama očekává zájem a pocit přijetí do rodiny od tchyně a tchána. Zmínka o tom, že manžel argumentuje vyrovnáním jakéhosi spravedlivého skóre styku dítěte s prarodiči, je jeho projevem nezralosti a neochoty přijmout reálné uspořádání. Z příběhu nevyplývá, zda jsou rodiče manžela již tak staří a nemohoucí či invalidní, že nezvládnou cestu vlakem, nebo jde pouze o jejich pohodlnost a potřebu nastavovat pravidla kontaktu ze své staré rodičovské a vztahové asymetrie, kterou jejich syn akceptuje a vítá.
V každém případě, by si Radka měla dovolit toto téma s manželem otevřít a vyžadovat právo na svůj čas, který chce strávit jinými způsoby. Bylo by dobré zazrcadlit manželovi fakt, že pokud mu umožňuje hru na svobodného chlapce, co si jede k rodičům odpočinout, nechť jezdí sám. Pokud by víkend trávili skutečně jako rodina, což znamená společné zážitky, program a výlety plus i následný kontakt s prarodiči, jistě by to pro Radku bylo přijatelnější.
Pokud by byl manžel Radky skutečně od své primární rodiny dospěle odseparovaný, tento způsob prosazování práva na styk s vnoučetem určený pravidelností a způsobem by byl pro něj nepřijatelný. Dospělý a zralý partner nemá motivaci upřednostňovat požadavky rodičů, bez ohledu na potřeby své ženy a tudíž své nové rodiny. Fakt, že mu to takto vyhovuje, je už spíše téma pro párového poradce, nebo pro samotnou Radku.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Nebudu se vyjadřovat k matce dítěte to jste tu už probrali. Ale co ten otec? On jede k rodičům, aby si tam četl, nebo byl na netu? To nechápu. My když jezdili k mym rodičům, tak jsme celý víkend prokecali. Jestli si syn nema co říct s rodiči, tak se nedivim, že se ona nema do čeho zapojit.
Myslím, že se Radka vyjádřila poněkud nešťastně, a že je tady tak nějak neprávem za to popotahovaná a nepochopená. Ona tam opravdu je pouze na to kojení. Mezi tím nemá čeho se chytit. A je tam v menšině. Jsou proti ní tři a ona nemá šanci si svoje prosadit. Oni ji nepustí k tomu, aby udělala něco na zahrádce, doma. Nemůže si jít někam do města. Je nucena trávit čas někde, kde být nechce. Nedivím se, mě by taky nebavilo povinné návštěvy, kde bych v podstatě čekala, až bude neděle odpoledne a až budu moci odjet. Manžel je tam ,,doma", ten si zábavu najde. Pro něj to je relax, pro ni utrpení. Doma by měla pohodlí, měla by se čím zabývat. Doma jí stojí práce. A umí si představit lepší zábavu, než být někde, kde být nechce. Má víc možností, jak to řešit. Buď vydržet a po nástupu do práce mít argument, končíme, nestíháme, nebo trvat na víkendech u svých rodičů, je jedno, že bydlí blíž, a tak nastolit pravidelnost, že rodina nebude doma o víkendu vůbec. Samozřejmě, že kontakt s rodiči by přes týden nebyl. Vidím tady, že tohle je následek něčeho jiného. Manžel byl ochotný se odstěhovat do jiného města, ale něco za něco. Myslím, že to Radka s dítětem uspěchala. Mohla manžela jednou za čtrnáct dní ,,pustit ", kam ho srdce táhne a víkend strávit podle sebe. Když člověk dopředu neví, do čeho jde...
Ja bych se neptala a proste bych nejela. S malym kojenym miminem se asi jen tak nenajde vlastni program (pokud je to plne kojeny mimino) takze se fakt nejde na pul dne zdejchnout. Navic to neni jeji zazemi a pohodli. Ja ma proste rada na kojeni svuj klid a i kdyz mi na navszeve pribuzny udelaji "vlaatni prostor" neni to to moje pohodli. Muj prebalovaci kout a tak. Ano, s malym jedu 1x za 2 mesice na navstevu pres noc za svou babickou a mame toho plny zuby oba. 1x za 14 dni na vikend by me kleplo byt v bojovych podminkach. Takze navstevy bych proste uecovala ja. Jakmile by madam kojit prestala, proste bych dite soupla otci, at jede sam. Nechce? Ja taky ne, cau. Bud se to omezi na 1x mesicne nebo bude brat dite sam. Ze maji pravo jalo druzi prarodice? A na co? Muselo jim bejt jasny, zekdaz se syn odstehoval 150 km daleko, ze se neuvidi denne. Proste bych si dupla a cau. Nasteati mam normalniho manzela a normalni tchanovce.
Většině z vás tady uniká ta základní věc. Soustředíte se, ostatně jako obvykle, na hledání chyby v matce. Ona nechce, ona nemá, ona nedělá, ona toto a ono. Pro informaci, ona je matka toho dítěte. Má nejvyšší právo určovat, jak bude to dítě trávit čas. O toto právo se dělí, v ideálním případě, že rodina funguje, s jeho otcem. 1:1. Prarodiče toto právo nemají. Mohou jít klidně k soudu a uplatňovat paragrafy. To by určitě vztahy velmi upevnilo. Jakmile se mladí odstěhují do Kanady, budou prarodiče chodit po soudech? Samozřejmě, tento článek je o jiné situaci. Mladá matka nemá náladu ani čas ani chuť, jezdit co dva týdny k tchánům a sledovat, jak se manžel zavře s knížkou. Chce třeba trávit víkendy jinak. Půlka dam tady a jeden ukřivděný mužík samozřejmě okamžitě ví, co by měla dělat a hlavně ví, že je vše její chyba. Uniká vám, že ona nechce takové, víkend. A rozhodně ne dvakrát měsíčně. Když chtějí tcháni soupeřit s jejími rodiči, tak prosím, sbalit tašky a nastěhovat se do stejného města. Osobně bych se na toto vykašlala a nikam nejezdila. A když ano, tak jednou za měsíc, spíše za dva. Jsem příliš dospělá na to, aby mi někdo říkal, jak mám trávit víkendy, pokud nechci někam jet, nejedu. Ale já mám funkční manželství. Tchánovci vidí moje děti tak co dva měsíce. Moji rodiče podobně. Problém v článku není žena, ale ten muž.
Mám vnučka v zahraničí, sice jen cca 300 km, ale cesta hromadnou dopravou je tak na půl dne. Takže se těším, že přijedou všichni zhruba jednou za tři měsíce, a pěkně si víkend i pár dnů prázdnin nebo dovolené užijeme. Vidím sousedky, které mají "návštěvu" každý víkend, maximálně se vystřídají s druhými prarodiči, a mají toho plné kecky. Problém v článku (samozřejmě vymyšleném) vidím v tatínkovi, to je takový hybrid machomamánka...
To je takový problém vzít si s sebou knížku nebo ruční práci, vyrazit na procházku po místních památkách, jsou -li tam nějaké........ Dospělá žena by si snad měla umět vytvořit program.
To je zase případ vzbuzující mnoho otázek. Například otec dítka zřejmě chce nějakou "reciprocitu" pro své rodiče, protože rodiče Radky bydlí blízko a můžou tedy vnučku vídat často. Možná jsou tam nasalakvardovaní dnes a denně a on jich taky má plné zuby, takže se vysloveně těší na ty návštěvy u svých rodičů, aby aspoň na ty dva dny byl klid. To bych se mu ani nedivila. Sám s dítětem jet nemůže, když je dosud kojené. Sám bez dítěte by asi jet mohl, ale to by neplnilo ten účel, aby rodiče viděli vnučku. Jet sám a na otočku přivézt rodiče k sobě domů by snad taky mohl, otázka je, jestli by mu to Radka neomlátila o hlavu, že má dost práce s dítětem a o takové návštěvy nestojí. Proč Radka na těch návštěvách jen sedí na gauči a nic nedělá, to je další věc, ona nemůže/nesmí/neumí si najít nějaký vlastní program? Proč se nebaví s rodiči svého manžela, to jí nejsou dost dobří, nebo co? Nemají společné téma - a hledali ho? Nebo se Radka tváří jak uražená princezna, protože musela jet na návštěvu a tak to z ní na míle čiší, jak je nespokojená a každý se na ni pak bojí promluvit? Kdo ví. Z článku se to nepozná, na to je tam málo informací.
Zase jeden "problém" bez vážného problému. Manžel má své rodiče rád a jezdí za nimi každý druhý týden. Jeho rodiče si užívají vnučky i svého syna. Dotyčná a dotčená manželka sedí na gauči. No tak, prostě, proč tam nejde jinam, na procházku, kamkoliv. Když si může od dcerky a manžela na 2 dny odpočinout. Přece nemůže chtít po manželovi, aby se přestal stýkat se svými rodiči. Chudinka malá, nešťastná, ona "to" musí "protrpět".
Také jsme v mládí navštěvovali pravidelně rodiče ženy i moje. Dnes jako senior to vidím jinak. Zkuste se na to podívat z jejich pohledu.
Jestli chce vyhovět, ať si tam jezdí s dcerou sám, manželka si udělá svůj program doma. Ale ne že k tomu bude nutit všechny, to bych ho poslala do háje. A když teda tvrdí, že jsou rodina, tak ať zůstane doma.
Rodina je o kompromisech. Být na místě té paní, vytřískala bych z toho víkendu, co se dá - kino, divadlo, dvouhodinové welness s manželem, to se dá absolvovat za celkem krátkou dobu, aby mohlo vnouče zůstat s prarodiči a oni si drobka užili. Nebo na to vytáhnout tchyni, třeba by se prolomily ledy a pánové můžou hlídat. Nicméně každý jsme jiný a co bych udělala já, do toho se někomu jinému nemusí chtít.
Musela jsem se podívat, kolik jí je let. 36. Dávno dospělá ženská se takto podřizuje? Co 14 dní jezdit takovou dálku? Každopádně, takové rozmazleného mamana si vybrala sama. Nikam bych nejela a klidně se postavte na hlavu, všichni. Jednou za šest týdnů návštěva sobota a neděle, najděte si jiný program. Dítě patří k rodičům a kojené dítě k matce. A jestli jsou kubtri a pořád kojí? V pořádku, její rozhodnutí. Největší vinu na tomto má její manžel, který je na nejlepší cestě, dostat za rok na stůl rozvodové papíry jestli mu nedojde, že jeho prioritou je jeho žena a dítě a ne rodiče. Každopádně, neumím si představit, že bych u tchánů seděla a zírala na televizi. Aktivní začátky hovoru a pokud by mne snad ignorovali, tak přímá konfrontace, jaký máte problém, jak to budeme řešit atd. Tam budou sskrz naskrz toxické vztahy. Chlap nutí na návštěvy co dva týdny, tcháni nekomunikují, ta žena tam musí jezdit, aby byl manžel happy, ale sám "takovou dálku nepojede", no nevím, vidím tady jediný problém: Manžel a otec dítěte. To bude pěkně neschopný dáreček.
Já tedy rozhodně nesouhlasím s s názorem té psychoterapeutky. Sama jsem babička 4 vnuků a samozřejmě je ráda vidím a když byli malí tak jsem je postupně všechny hlídala. Jenomže já měla to štěstí že je mám všechny v dojezdové vzdálenosti do 20 km a jezdím autem. Ale kdybych je měla tak daleko jako je má tento pár, citově bych hodně strádala a byla bych z toho hodně nešťastná. A o to více bych ocenila snahu toho syna, že se obětuje a jezdí takovou velkou vzdálenost. Možná bych to změnila na 3 týdny ale snacha kdyby se snažila , tak by si tam mohla udělat taky svůj program . takhle jen prezentuje ,,svoje utrpení" a škodí sobě i všem okolo. Taky by mne zajímalo jaký postoj by zaujala, kdyby se tento problém týkal jejích rodičů.