„Na začátek bych ráda uvedla, že svoji tříměsíční holčičku Natálku nadevše miluju. Udělala bych pro ni první poslední. Byla jsem připravená na to, že se můj život po porodu změní, ale nečekala jsem, že zase až tolik. Smrsknul se totiž na přebalování, kojení, koupání, cvičení proti prdíkům a na nic jiného mi nezbývá čas, což je hodně náročné,“ svěřuje se Kamila.

Přestože by Kamila neměnila. Musí po porodu bojovat s rozporuplnými pocity a přiznává, že se jí občas stýská po starém životě takřka bez závazků. Byla zvyklá vyrazit si občas ke kadeřníkovi, udělat si večer pleťovou masku, zajít s kamarádkami do kina apod. Teď skoro nic z toho nestíhá.

641d7fd067680obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Jsem docela společenský člověk a na mateřské cítím sociální izolaci, jakou jsem nikdy předtím nepocítila. Kojím v intervalu dvou až tří hodin, takže nemůžu jen tak od dcery odejít a nechat ji třeba s manželem. Navíc i kdybych se od ní na chvíli vzdálila, stejně bych na ni pořád musela myslet a neuvolnila bych se, protože dceru trápí bříško a je hodně plačtivá,“ popisuje Kamila.

Kvůli dceřiným problémům se zažíváním, které jsou u takto malých dětí běžné, se Kamila cítila neschopně a měla sklony propadat depresím. Naštěstí se jí dostalo pomoci od okolí a ona zjistila, že někdy stačí se prostě jen vypovídat. „Některé dny jen pláče, pláče a pláče, a přestože dělám všechno možné, nedaří se mi ji utišit. Vždycky jsem si připadala jako ta nejhorší matka na světě. Potom jsem si ale napsala se známou, která má o týden staršího chlapečka a bylo to hrozně osvobozující a přineslo mi to obrovskou úlevu. Zjistila jsem, že zažíváme podobné pocity a stavy. I ona se často cítí neschopně a na pokraji sil. Vědomí, že v tom nejsem sama a že ostatní také nejsou dokonalými matkami, je pro mě nesmírně důležité. Někdy prostě stačí, aby se člověk vypovídal a hned se mu uleví,“ tvrdí Kamila.

Ta je vděčná také za pomoc od své maminky, která jí pravidelně vaří a pomáhá s úklidem domácnosti. Popřípadě vnučku na chvíli pohlídá, aby si mohla Kamila poklidit sama. „Mamka je z vnučky naprosto unešená, takže s námi ráda tráví hodně času a moc mi pomáhá. Všem nastávajícím nebo čerstvým maminkám bych poradila, aby se nesnažily všechno zvládnout samy, aby neusilovaly o titul Matka roku a nechaly si pomoc, pokud mají od koho. A vypovídání je taky hodně důležité,“ uzavírá mladá žena.

I toto je příběh jedné z novopečených maminek, která by měla být neustále šťastná a překypovat láskou. Nebo alespoň to nám posouvají sociální sítě a internet. Opak je ale pravdou. Necítit se ve své nové roli maminky dobře, je zcela v pořádku. Ukázat, že občasné nepříjemné pocity spojené s mateřství, jsou zcela běžné, se rozhodla i značka dětské výživy Sunar, která spustila nový web www.mamoubezprikras.cz, který pomáhá maminkám se zorientovat v krušných chvílích mateřství a v případě výraznější psychické nepohody je odkazuje na jiné maminky, které si podobnými stavy prošly, případně je propojí s vhodným odborníkem.