Foto: Shutterstock

Nikdy nebyla zvyklá tvrdě pracovat, ani být zvlášť akční. Vstávat ráno před desátou hodinou pro ni byl horor, ale ani tak po ní dopoledne nemohl nikdo nic chtít. Měla zkrátka pomalý rozjezd, jak o sobě se smíchem říkala. V práci jí to tolerovali. Aby ne, jakožto dcera pana majitele byla hájená. Když otěhotněla, přestala pracovat úplně. Užívala si pohody, aby se miminko dobře vyvíjelo. Kolotoč nastal až po porodu.

„Jako bylo mi jasné, že to nebude žádná pohodička u kafíčka. Jenže to, co přišlo, mě totálně vyždímalo. Alfi v jednom kuse plakal. V noci mě nenechal vyspat a ráno to nebylo o nic lepší. Nechápu, kdo vymyslel ty tabulky, kolik toho má miminko naspat. Absolutně neplatí! Pořád vyžadoval pozornost, neměla jsem čas ani se převléknout z pyžama nebo se učesat. Natož abych třeba uvařila a uklidila,“ vzpomíná na krušné začátky Jitka, která po dvou měsících přestala kojit. „Z vyčerpání jsem přišla o mléko,“ vysvětluje.

Jenže ani krmení syna z láhve jí příliš nepomohlo, přestože začal spát lépe. „Stejně mi ten neustálý kolotoč dával zabrat. Až jsem se totálně složila. Lékař řekl, že jsem psychicky i fyzicky vyčerpaná, a měla bych víc odpočívat. Manžel nakonec rozhodl, že bude s Alfim doma na mateřské on, a já se vrátím do práce. Upřímně, jsem mu vděčná. Nemám na to, ne každý je dokonalý,“ přiznává Jitka s tím, že se vrátila do otcovy firmy. „Ta naštěstí nepřestala fungovat ani za stavu nouze, takže jsem nemusela být doma ani o minutu déle,“ dodává.

Čtěte také: