Foto: Shutterstock
Nikdy nebyla zvyklá tvrdě pracovat, ani být zvlášť akční. Vstávat ráno před desátou hodinou pro ni byl horor, ale ani tak po ní dopoledne nemohl nikdo nic chtít. Měla zkrátka pomalý rozjezd, jak o sobě se smíchem říkala. V práci jí to tolerovali. Aby ne, jakožto dcera pana majitele byla hájená. Když otěhotněla, přestala pracovat úplně. Užívala si pohody, aby se miminko dobře vyvíjelo. Kolotoč nastal až po porodu.
„Jako bylo mi jasné, že to nebude žádná pohodička u kafíčka. Jenže to, co přišlo, mě totálně vyždímalo. Alfi v jednom kuse plakal. V noci mě nenechal vyspat a ráno to nebylo o nic lepší. Nechápu, kdo vymyslel ty tabulky, kolik toho má miminko naspat. Absolutně neplatí! Pořád vyžadoval pozornost, neměla jsem čas ani se převléknout z pyžama nebo se učesat. Natož abych třeba uvařila a uklidila,“ vzpomíná na krušné začátky Jitka, která po dvou měsících přestala kojit. „Z vyčerpání jsem přišla o mléko,“ vysvětluje.
Jenže ani krmení syna z láhve jí příliš nepomohlo, přestože začal spát lépe. „Stejně mi ten neustálý kolotoč dával zabrat. Až jsem se totálně složila. Lékař řekl, že jsem psychicky i fyzicky vyčerpaná, a měla bych víc odpočívat. Manžel nakonec rozhodl, že bude s Alfim doma na mateřské on, a já se vrátím do práce. Upřímně, jsem mu vděčná. Nemám na to, ne každý je dokonalý,“ přiznává Jitka s tím, že se vrátila do otcovy firmy. „Ta naštěstí nepřestala fungovat ani za stavu nouze, takže jsem nemusela být doma ani o minutu déle,“ dodává.
Čtěte také:
- Petra (34): Partner nejeví zájem o naše děti, a já mu to ani nemůžu vyčítat
- Katka (27): Rodina mě odsoudila, že jsem si nechala jen jedno dítě
Nový komentář
Komentáře
Moje dcera spala poprvé vcelku 2 hodiny ve čtyřech měsících. Jinak maximálně 20 minut a pak následoval řev. Mohli jsme chovat, krmit, jezdit s kočárem, stejně plakala. Když jsem to nevydržela, šla jsem k dětskému doktorovi. Prý je to vzorové dítě, krásně z kojení přibírá a že řve? Ona se tak projevuje. Jednou jsme s mužem dělali čárky, kolikrát se probudila za noc -16x! Tak to bylo téměř do roka jejího věku. Mezitím jsem čekala druhé dítě, rozdíl 15 měsíců. Když jsem přijela z porodnice, tak řvali oba:)!!! Teď už na to vzpomínám s úsměvem, ale chápu maminky, které mají takové nespavce, že to může vést až ke kolapsu...nikoho nesoudit, pokud nezažiješ!
Pipina, která neví, co chce - pracovat moc nechce, být doma s dítětem taky ne.... kolegové musí mít z takového "zaměstnance" radost
Podle mě je paní z článku prostě rozmazlená. Ani všichni tatínci podnikatelé nebo majitelé dětem lenost nepodporují, spíš naopak, bývají na své děti tvrdší než na ostatní, nebo je ve firmě vůbec nechtějí. Jsem ráda, že nebyly žádné tabulky kolik hodin má syn spát, když byl malý, protože bych na to neměla čas.
může být ráda,že má zdravé dítě. Smekám před všemi, co mají postižené dítě, starají se 24/365
Nedivím se, že je z toho nicnedělání unavená. Měla jsem nespavé děti, ale dík moderním vymoženostem nemůže být o nějaké dřině na mateřské řeč. Nebo snad pere ve vířivce, máchá ve vaně, drhne rejžákem kamennou dřevěnou podlahu, vaří na kamnech, meje nádobí ve škopku ??? Tahle aspoň o sobě ví, že je líná, ale ty ostatní stěžovatelky v ženských časopisech bych nahnala k neckám ???
Dcera měla dvouletou dceru,když se jí narodily dvojčata,kojila je rok a dělala ještě z domova na internetu.Prostě člověk nesmí být rozmazlenej,taky se nevyspala a když jsem tam přijela a vzala děti ven,aby si šla lehnout,tak začala žehlit.
… a já myslela, že tyhle vymazlené princezny, placené za to, že jsou něčí dcery, byly fenoménem devadesátých let. Dcerunky rychlokvašených podnikatelů. A ono se to drží furt.
No co už, lepší to s ní nebude. Docela se divím, že se našel někdo, kdo si ji uvázal na krk.
Bylo by zajímavé po letech vědět, jak se rodinka vyvíjí. Jestli hodí manželovi na krk všechno, co ji bude připravovat o pohodlí, to bych se moc divila, kdyby si to nechal líbit dlouhodobě.
Gratuluji paní k hodnému manželovi. S dcerou to bylo chvílemi také náročné, s kterým dítětem ne... ale moc jsem ji chtěla a vše se dá zvládnout. Těším se, že bude moci na pár hodin nastoupit do školky, když ji tedy vezmou, a budu mít čas se na práci lépe soustředit.
Když přijdou psychické problémy, je to velký problém, ale článek výše popisuje spíš to, že paní zvolila pouze pro ni jednodušší variantu.
Jo, taky jsem takovou znala. Absolutně neschopnou. Doma ji vše dělal manžel, vařil, pral, uklízel,..a v praci směnu prokecala, taky byl její tatínek šéf. Ale ta si nic nepřipouštěla, byla v pohodě.