Pěší cesta na Sněžku je nejkrásnější z Luční boudy. To jsme si říkali, když jsme obouvali boty a vyráželi po metrové vrstvě sněhu směr nejvyšší štít Česka. Svaly trnuly napětím, zda nás sněhová krusta udrží, či ne. Pes nedočkavě poskakoval za starými, masivními, snad dubovými dveřmi. Otevřeli jsme a zírali na krásnou bílou na zemi, ve vzduchu i na nebi. Do toho výskal radostí mrazivý severáček.
„To se vybere, až vylezeme na Sněžku, bude jasno,“ ohlásil nejzkušenější člen výpravy Michal – náš fotograf. Zachumlaní do goretexových bund s windstoperovou vrstvou, teplých rukavic a šál, jsme Sněžku zdolali ve velmi krátkém čase. Grog na Polské boudě dal naší výpravě správný říz, i sílu a energii na sestup a návrat do Luční boudy. A ke zkušenostem našeho horala. Nevybralo se to. Nu což i starý lední medvěd se občas sekne.
Důvod, proč píši tento nostalgický článek, je, že Luční je opět v provozu. Má láska, tedy spíše místo mé první romantické lásky, za kterou jsem na lyžařském výcviku v 7. třídě ZŠ vyskakoval ze druhého patra do haldy sněhu, jen abych obešel učitelku, ostřížím zrakem střežící schodiště.
A také, můj kamarád mě tam pozval, abych se podíval, jak to necelý rok po znovuoživení vypadá. A mohu potvrdit. To, co bylo vyrváno ze chřtánu zhovadilostem socialistického realismu, je skvělé. Rekonstruované podlahy, stěny a stropy téhle gigantické horské chaty zahladily vzpomínky na umakartovou jídelnu. Rekonstruovaný nábytek vyrobený Němci za druhé světové války dal prostorným místnostem šmrnc.
Ha, zní to jako propagační článek, ale není. My byli fakt spokojení. Nahoru nás vyvezli levně rolbou, na chatě bylo teplo, útulno, fungovala teplá voda, snídaně byla se švédskými stoly, ceny byly na horské podmínky příznivé a restaurace měla díky soukromé oslavě otevřeno až do rána. Nakrmili jsme se tam i pobavili.
A hlavně - v neděli tam bylo tak krásně, že jsme vytáhli běžky a zkoumali nadmořskou výšku
Dolů nám nakonec nabídli odvoz rolbou, popřípadě vytažení na laně za skútrem ke kapličce, ale s díky jsme odmítli a sjeli si to na běžkách přes Výrovku dolů.
Víc než spousta slov udělá krásná fotka. Proto vám předkládám trošku z toho nádherného víkendu kolem 15. ledna. FOTOGALERIE ZDE.
Web chaty Luční bouda - www.lucnibouda.cz
Nový komentář
Komentáře
Já tam byla s dvakrát, ubytování hrůza, ale pozorovali jsme východ Slunce ze Sněžky, a to bylo úžasné.
Jinak nejhorší byla obsluha v restauraci, jelikož jsme mluvili česky, dost dlouho nás ignorovali.
Já tam byla asi před sedmi roky na nějaké akci od cestovky v zimě.A byla to hrůza vůbec se na pokojích netopilo tak se spalo ve spacákách ve veškerém oblečení co bylo po ruce i v rukavicích a čepici.Druhý den jsme byli chytřejší i přes to,že jsme měli zaplacený pokoj pro dva(a mimochodem nám tam ubytovaly další účastníky) jsme se sebrali a šli spát do místnosti kde se konaly i přednášky.Vlezli si k topení.Sice jsme tam byli jak sardinky,ale bylo tam teplo.Toť moje zkušenost.
Jsem ráda, že na Luční se konečně něco děje. Šli jsme předloni okolo ze Sněžky a byli rádi aspoň za zaplivaný kiosek. A ty šílené prostory..Jen si moc nedovedu představit strávit tam v zimě týden...asi je to opravdu jen pro běžkaře
Jupíí: Také jsem cosi podobného četla, myslím v časopise Krkonoše. Ale na druhou stranu - co je lepší - nechat Luční boudu spadnout?
Já teda nevím, akorát že na podzim proběhla tiskem nějaká diskuse o tom, že nový majitel Luční nějak nespolupracuje s ochráncema přírody, hodlá tam zavest dopravu mikrobusy. Rekonstrukce prý byla šílená , náklaďáky v srdci hor a podobné . Ještě se někde podívám jak to teď je , ale článek mi přijde dost optimistický.