Dobrý den,
jednou jedeme takhle busem a napadlo nás, co takhle jet stopem do Francie. No jo, ale to není tak zajímavé, a tak jsme si koupili kolobrndy z leteckého hliníku a za měsíc na nich vyrazili s batožinou na zádech z naší vísky až na pobřeží Atlantiku. Vlaječky naší rodné ČR zapíchnuté na viditelném místě, šoupajíce a odrážejíce se nohama v kombinaci se stopem jsme se vydali vstříc dobrodružstvím. Rachot koloběžek probral celou ves a záclonky se jako vlnobití na moři hemžily ospalými obličeji. Naši fanoušci nás hned z kraje popovezli s důrazem, že vše musíme po návratu povyprávět.
Vezl nás i chlap v žigulíku, co s ním chtěl jet do Černobylu na exkurzi... tak jsme potkávali zajímavé lidičky a druhý den ráno jsme již dýchali čestvý vzdoušek od Atlantiku. Můj muž mě, pomačkanou a nevyspalou, požádal tehdy o ruku (pak jsme hledali hodinu v písku prstýnek). Posléze jsme se pomalu ale jistě sunuli na kolobrndách po Francii směrem k Čechám. Občas se nám připekly podrážky při brždění z kopce, občas nám za pasem trčela bageta, když ji honem nebylo kam dát, a občas jsme se svezli i stopem. Jela jsem vzadu s umělou nohou, psem, kuframa i v kufru.
Těmi nejlepšími auty a i těmi, co technickou už dlouho neměly. Francouzi byli báječní, vstřícní, a dokonce pohostinní, přespali jsme i ve starém stylovém domečku pěstitele vína, jehož rodiče vlastnili krásný zámeček. Nejkratší stop trval asi půl minuty. Francouz nás narval s báglama do kufru a o 100 m dále nás vysadil, že tady budeme mít lepšího stopa. Když jsme jeli na koloběžkách, fandil nám kde kdo, lámanou francouzštinou jsme prohodili i pár zdvořilých rozhovorů, a když nám v jedné vsi přinesli vodu na občerstvení, tak jsme s plnou polní na rozloučenou, mávajíce s úsměvem, kolobrndili do kopce, aby jako viděli, jací jsme kabrňáci. Za zatáčkou jsme se svalili polomrtví do příkopu a vydechovali asi 20 minut.
Bylo to 6 dní neuvěřitelných senza zážitků a dobrodružství. Dneska už bych do toho nešla, ale stálo to za to! Tedy všechny expedice mého muže i s mým mužem stály za to!
S pozdravem
Eliana
Tak tohle je nádherná akce! To by snad stálo i za napsání knihy :) !
Nový komentář
Komentáře
pěkné dobrodružství
hezký příběh
Já bych se rači vezla.
Tomu fandím a skládám obdiv.
Docela bych z toho měla strach.
jééé to muselo bejt super
na to bych asi nebyla
Obdivuji já bych nejela
tak to teda byla odvaha
Kolobrndu tak akorát okolo baráku,dál nikam.
No,hezké,ale jen číst.
to je dobrý,hlavně,že všechny expedice stály za to
No to bych nejela. POkud by kolobka neměla střechu a motor.
to teda je
Tak to je bombaaa