Tři monumentální vápencové věže se vznešeně tyčí nad malebnými údolími a lákají všechny neohrožené horolezce a turisty. Jeden z nejkrásnějších pohledů na ně je z protějšího vrcholu Monte Paterno. A ten si prostě nemůžete nechat ujít!

„Kdo má závratě, ať nekouká dolů,“ zavelí bývalý náčelník sextenských horských vůdců Herbert, když stojíme připraveni a nasoukáni do ferratových úvazků s karabinami před prvním tunelem. Čeká nás asi hodinový výstup na Monte Paterno (Paternkofel, 2 746 m), ze kterého má být nádherný výhled na horskou dominantu Jižní Tyrolska – Tre Cime (Drie Zinnen). Cesta vede „via ferrata“, tedy po stezce zajištěné pevnými ocelovými lany a železnými skobami zabouchanými do skály, které slouží jako praktické schůdky při pohybu po skále.


Na vrchol Monte Paterno vede několik cest, my volíme tzv. italskou cestu Sentierio della pace. Do roku 1919 Tre Cime tvořily hranici mezi Rakouskem a Itálií a za první světové války tudy procházela frontová linie. Vojáci zde tehdy vykopali vysoko ve skalách mnoho tunelů, kterými dnes mohou nadšení turisté procházet. Některé tunely jsou nízké a úzké, americký tlouštík by se tady asi neprotáhl, jiné jsou zase poměrně dlouhé, takže čelovku nebo alespoň mobil určitě využijete.



První část výstupu se táhne po úzké pěšině vedoucí těsně kolem skály nad hlubokou suťovou propastí. Občas se můžete přidržet ocelových lan, většina cesty je ale poměrně bezpečná. Nejvíc mě baví již zmíněné tunely. Ty delší mají „okna“, ze kterých je fantastický výhled na Tři věže obklopené údolími Valle di Landro a Val Fiscalina. Když se ale vyškrábeme k rozcestníku Forcella del Camoscio ve výšce 2 650 m n. m. a vlevo vede kolmá stěna nahoru a vpravo kolmá stěna dolů do propasti, trochu mě přechází humor. Nastal čas použít ferratový set, začíná zde druhá část výstupu - via ferrata Innerkofler. Naštěstí nás už ale čeká jen asi sto výškových metrů. Ferratami jsem sice políbená, ale zatraceně málo, a tak se pečlivě přicvakávám oběma karabinami k jistícímu lanu. ´Pečlivě´ v mém případě znamená ´pomalu´, a tak mi za chvíli na záda dýchá italský padesátník. Za pár minut už ale všichni dosahujeme vrcholu (toho horského, samozřejmě) a kocháme se výhledem na Tre Cime a okolní hory. Kamarádka Bára se ze samé radosti postavila na hlavu, a to doslova: napadla jí nová fotografická koncepce zachycení dolomitské dominanty.



Na cestu dolů volíme trasu Friedensweg, která vede z vrcholu via ferrata a tunely až na horskou chatu Locatelli (Drei Zinnen). Je to o poznání náročnější trasa, s jistícími lany přímo na hraně skály a šílenou propastí hned vedle vaší nohy. Z nějakého důvodu volí většina turistů právě tuto trasu při cestě vzhůru a tak se při sestupu neustále vyhýbáme unaveným ferraťákům, kteří často ani nemají sílu udělat krok do strany, abychom mohli projít. Mám pro to pochopení a navíc mi některé úseky připadají docela nebezpečné, a tak se snažím počkat, než lezec v protisměru dosáhne na bezpečnější místo. Vůdce Herbert ale jede jak tank. Ferrata je podle něj „jednoduchá“ a ti, co lezou nahoru, si rádi odpočinou, když nás budou pouštět. Skáčeme tedy jak horští kamzíci a po chvíli opouštíme divoký úsek s úchvatným výhledem a vrháme se v polovině hory do tmy nekončícího tunelu. Ten vede až dolů k chatě. Prostě prudký tunel, který vede strmě dolů skrze nenápadnou horu. V horní části jsou prudké a vysoké schody, že mám co dělat, abych je vůbec slezla. V další části nám Herbert ukazuje místo, kde vojáci za války a třeskuté zimy spali. Dnes je tam pár polorozpadlých fošen. Stropy jsou tu občas proklatě nízké, takže se dvakrát prásknu do hlavy tak silně, že skoro vidím hvězdičky. Ještěže mám helmu! Ale i přes otřesy mozky a pálící stehna si tunelového dobrodružství užívám naplno. Na horské chatě totiž určitě bude skvělá tekutá odměna!
 

Inspiraci můžete najít na videu

Základní informace o Jižním Tyrolsku a oblasti Tre Cime najdete zde.
K prozkoumávání oblasti Tre Cime si můžete udělat základnu v blízkém městečku Sesto. Jukněte na tipy na ubytování a výlety zde.
Milujete běhání? 14. září 2019 se u Třech věží uskuteční Drei Zinnen Alpine Run! Přidejte mezi tisícovku atletů a proběhněte se 17 kilometrů dechberoucí krajinou!
Tip: nejlepší doba na treky na Tre Cime je od půlky září do začátku října. Počasí je stabilnější, turistů méně a světlo na focení ukázkové. V létě musíte vstávat brzy, abyste se vyhnuli dopoledním davům a odpoledním bouřkám.
Reklama