Ten název je úděsný, ale jak jinak pojmenovat vozítko na dvou kolečkách, které není ani koloběžkou, protože se na něm sedí, ani kolem, protože nemá šlapky, ale pohání se odstrkováním. Ale nechme slovíčkaření, kdo máte malé děti, určitě víte, o čem je řeč.  

OdrážedloJá už sice malé děti nemám, ale tomuhle vynálezu vděčím za mnohé. Svým způsobem posloužilo jako terapeutická pomůcka. Jedna z mých dvojčat se totiž narodila s vadou dolních končetin. Nebylo to nic fatálního, ale vinou zkrácených šlach stáčela chodidla palci k sobě.

Pediatr mi doporučil reflexní terapii a Vojtovu metodu. Tu jsem se musela samozřejmě naučit, abych mohla s dcerou doma cvičit. Můžu vám říct, že to nebyl moc pěkný pohled. Vypadá to dost drasticky. Když jsem viděla terapeutku, jak na mou malou řvoucí holčičku „zaklekla“ a silou ji všelijak kroutila, vyhrkly mi slzy do očí. Nicméně věřila jsem, že jí to pomůže, a denně ji takhle mordovala sama. Ale asi jsem nebyla dostatečně důsledná a razantní, protože výsledky nebyly nic moc. 

Když začala chodit, doporučili mi, abych jí obouvala boty obráceně. Levou na pravou a naopak. Bylo to dost komické a říkali jsme tomu kozí nožky. Úspěch takřka nulový.

Asi v roce a půl jsem holčičkám  koupila barevná odstrkovadla ve tvaru motorky. Byla to tenkrát novinka. Úžasně se na nich vyřádily. Drandily na nich venku i v bytě, dělaly závody. A vida, nožičky se začaly rovnat. Odstrkování ji přirozeně nutilo vytáčet chodidla ven a za pár měsíců bylo po problému.

Bez bolesti, stresu a pláče. Takže, milé odstrkovadlo, ještě jednou dodatečně děkuji.

lupa