Nevím, jestli je to normální, nebo jestli je to jen u nás doma. Nemůžu se nějak dobrat toho, co způsobilo současný stav. Věc se má tak - máme dvě děti, kluky 11 a 8 let. Můj muž je o pět let starší než já, pochází z obyčejných poměrů, jeho maminka byla na něj vždy docela přísná.
U nás to chodilo trochu jinak - táta i moji bráchové byli doma za nedotknutelné, všechno oddřela máma a pak i já. Zpočátku našeho manželství jsem měla tendenci brát všechny povinnosti za své, úklid, vaření. Pak přišly děti a povinností přibylo. Ale můj muž se nějak příliš nezapojoval. Prostě raději nebyl doma.
Znám spoustu podobných manželství, ale u nás je to ještě o něčem jiném. Slávek si totiž svých dětí prakticky nevšímá, přitom to jsou jeho dvě zmenšené kopie. Nikdy s nimi nešel sám ven, byť i jen na hřiště. Nikdy ho ani nenapadlo, že by si s nimi mohl zahrát třeba fotbal, hokej, karty nebo třeba domino. Vlastně nebýt mého bratra a toho, že má přibližně stejně starého syna, snad by ani nevěděly, co všechno si mohou užít.
Když jsem se snažila s ním o tom mluvit, řekl, že nás snad hmotně zajišťuje a nechápe, co bych chtěla. Někdy mám pocit, že snad nemůže být ani normální - každou besídku, kde třeba kluci měli nějakou miniroli (pro ně ovšem veledůležitou) protrpěl a pak vypadl jako kdyby mu za zadkem hořelo. To, že chodí na různé kroužky, snad ani neví. Přitom si děti přál.
Nevím, zda jsem neudělala chybu, že jsem ho nedovedla ke klukům nějak přitáhnout když byli úplně malí - k tomu, aby se o ně více zajímal. Jenže každý můj pokus končil nezdarem a tím, že se ještě více stáhl do sebe.
Diana
Nový komentář
Komentáře
A jednou budou synáčci stejní...páč to okoukají od fotra a jejich žena bude psát na ženu-in, že to s nimi má těžké, ale ví, kde je chyba - mají to od tchána
Tenhle chlap je kopie mého otce.Přesně takhle probíhalo i moje dětství a doteď někdy přemýšlím, jestli vůbec ví, jakou mám dostudovanu školu. K narozeninám mi nikdy nepřál a když, tak opravdu vyjímečně......prostě měl svůj život, své kamarády a na nás kašlal
.Teď se to snaží vynahradit alespoň na vnoučatech, ....akorád, že na to naše...zase krapet zapoměl.Chlapi jsou sobci
wolf.man: To aby si ženská vzala na hrb ještě další profesi? Kromě dokonalé milenky, výkoné pracovnice, vstřícné ženy v domácnosti (nadsázka), si ještě přibrala detektivní kancelář? Diana jasně psala, že původně si ty děti taky přál. Podle tebe "nemuze za to, jaky je, ale jestli s nim zalozila rodinu, tak o tom nejspis dost neuvazovala", tak snad měl hlavně uvažovat on a říct ji "dítě nechci, nic mi to neříká" a ne si ho spr*nout a pak dělat, že se ho to netýká.
Nevím jaký je tento manžel - snad jen neumí své city projevit, a rodinu zabezpečuje...Kdyby ani to - tak snad nezbývá žádný důvod proč s ním zůstávat. Opravdu není snadné pádlovat loď sám !
Tak v tomhle vyrostl můj manžel. Tchán si s ním nikdy nehrál, nic s ním nepodnikal, všechno mu zakazoval, veškeré aktivity byly podle něj životu nebezpečné. Cestu k sobě našli, až když manžel dospěl. On si z toho naštěstí vzal příklad, snaží se být jiný. Někdy mi to až štve, jak se se synem paktují a domlouvají proti mně - tím myslím v tom, co dělají spolu. Ale je fakt, že manžel se o kluka začal zajímat, až když byl v předškolním věku a začal brát rozum. Někdy tak blbou, že mi připadá, že mám místo 2 dětí rovnou 3. Dcerku bere už od narození, ona je to navíc potvora, moc dobře ví, jak má s mužským manipulovat - a to jsou jí teprve 3 roky.
Vypadá to na emocionálního zakrněnce. Co to znamená, že "děti chtěl"?
Problém se vztahem k dětem jsem ve svém okolí zažila u chlapů jinak docela normálních - například v případě, že po narození si neužil miminka (stále bylo všude spousta ženskejch a on se raději stáhnul) - v podstatě byl vyšachován nebo nebyl přítomen doma, když byly děti malé (stáž, časté služební cesty, pracoviště mimo domov), případně, když žena nastolila model "vše pro děti" a na partnerský vztah se zapomínalo.
Z článku vyplývá, že muž doma nic neudělá ani se nezajímá o děti. Není jasné, jestli o manželku ano, jestli si spolu mají co říct a vztah mezi nimi funguje. Jestli ani to ne, pak nechápu, proč spolu jste. Jestli jen kvůli finančnímu zajištění, tak to je smutné...
Nyotaimori:
Jé, někdo Ti hópnul na špek!
spcxxx:
Luciš: někomu to nevysvětlíš, někdo utrpení v životním plánu.
jéžiš, nedávno jsem se tu hádala s jednou, že finanční zajištění není všechno
Tak nějak takhle to bylo i u nás.Musela jsem manžela do všeho nutit a to člověka moc dlouho nebaví.Pak jsem řekla dost: když bude chtít s dětmi najít nějaký vztah,tak musí chtít sám. Chlapi jsou prostě sobci!
TAK O TOMHLE BYCH MOHLA PSÁT ROMÁNY !
Wolf.mane.. ne to se poznat nedá, ten můj se dřív choval bezvadně, aspoň se mi to zdálo, ale jenom dokud byli malí... koupání a tak, jakmile kluk ale trochu vyrost nevšímal si ho, když sem po něm chtěla aby se mu věnoval, řekl mi jenom, že jeho otec mu sport zakazoval a né ho to učil. Teď vyčítá mě, že děcka proto němu štvu, ale někde se stala chyba... prostě ho neberou... Já jsem hromosvod. Jeho přístup je takový: "... pojď mě něco říct, ať se o tebe zajímám".... to rozhodně na puberťáky nezabírá.
Dobře pojistit a utratit
Nyotaimori: Ty nechodíš spát???
Jinak tyhle typy chlapů bytostně nesnáším a myslím, že bych jednoduše tohle chování vůči mně i mým dětem nebyla ochotná tolerovat a vzala bych nohy na ramena hned po tom prvním dítěti. Ale chápu, že ted už to není tak jednoduché.
Sarir: jenže k čemu jim je takovéhle "rád"? Budou strašně moc ochuzení a celý život si ponesou sebou, že táta byl ten neznámý pán, co u nich ležel na kanapi.
Diano a jak se chová k tobě? Stojí ti to finanční zajištění za to? Nebo je k tobě všímavější? Je v něm alespoň nějaká opora a radost ze společného života? Jestli ne, viděla bych to obdobně jako Suzanne
Já bych ho zabila a ochočila si jiný zvíře
Měla jsem doma stejný případ s tím rozdílem, že můj bývalý je sobec a to naprosto ukázkový. Ale tohle je trochu jiný problém a má ho na svědomí většinou matka. Tvůj muž se totiž emocionálně nevyvinul, nedospěl. Sama říkáš, že jeho matka na něj byla přísná a zřejmě to bude důvod. U ná to bylo tak, že tchyně byla jedináček a navíc svému otci suplovala chtěného syna a z toho důvodu se ona sama vyvinula jaksi našikmo. Vymyslela v životě řadu zmatených teorií, z nichž jedna se jí šeredně vymstila. Tvrdila totiž, že mazlit se s dětmi je zženštilost a ona v žádném případě nikdy nebude šišlat ťuťuťu ňuňuňu a dělat ze sebe pitomce. Takže své dva syny nikdy nehladila, nemazlila se s nima atd. Oba její synové jsou citově velice ploší, neschopní hlubších citů a se vztahy mají trvalé problémy. Můj bývalý muž byl navíc velice rozmazlený a vyrostl z něho sebestředný sobec. Když pak byla tchyně nemocná, můj bývalý za ní ani nechodil, ani se o ni nestaral a ona byla velmi zklamaná.
Tobě každopádně musím říct, že se s tímhle bohužel už asi nic moc dělat nedá. Asi ho do ničeho nenuť, občas třeba zkuste někam si vyjít nebo vyjet společně, aby chlapce viděl v akci a mluvil s nima, ale násilím to změnit nejde. Možná k sobě najdou lepší cestu, až budou kluci dospělejší. Kdo ví?
Držim
Nyotaimori:
.
. Jenomže už nemám, jupííí! 
K tématu článku: Jsem ráda, že jsem z toho venku a měla jsem se rozvést dáááleko, daleko dřív, nevím, na co jsem čekala. Na zázrak? Anžto platí: jaký si to uděláš, takový to máš. A měla jsem
Přijde má, že tihle chlapi to mají dané výchovou a rodinnými vzory. Jejich otcové se k nim chovali stejně. Pokud nezastoupil dědeček nebo jiný mužský vzor nedokážou to.