Foto: Shutterstock
Otevřené diskuze žen ukazují, že nejde o žádnou výjimku, ale o překvapivě běžnou zkušenost. Někdy za tím stojí únava, jindy rozdílná potřeba blízkosti, stres nebo prostě jen lidská mysl, která neumí vypnout na povel. Jak tedy vypadá vnitřní svět žen v intimních chvílích během sexu s partnerem?
Jana
„Někdy se přistihnu, že místo toho, abych byla opravdu přítomná, si v hlavě jedu úplně jiný program. Přemýšlím, co budu vařit, jestli jsem zapnula sušičku, co všechno mě čeká další den, nebo si v duchu skládám seznam úkolů. Není to pokaždé, ale když už se to stane, hrozně těžko se vracím zpátky do přítomnosti. Občas si to sama pro sebe racionalizuju tím, že prostě mysl nejde vypnout na povel. Ale zároveň mě trochu zneklidňuje, že se to děje právě v těch chvílích, kdy bych měla být napojená úplně jinak. Jako by se část mě účastnila a druhá si jela vlastní život. Možná to souvisí i s tím, že nemám takovou potřebu jako partner. Když je těch momentů víc, než bych sama přirozeně chtěla, moje hlava si prostě najde něco jiného, čím se zabaví. A někdy mi hlavou proběhne i trochu nepříjemná myšlenka, jestli to vlastně jen neodbývám.“
Petra
„U mě to přichází úplně nenápadně. Najednou si uvědomím, že přemýšlím nad prádlem nebo tím, co musím udělat zítra. Není to schválně, prostě mi to tam skočí. Beru to tak, že člověk nemůže být pokaždé stoprocentně soustředěný. Jsou chvíle, kdy jsem úplně v tom, a jindy hlava uteče. Asi je to normálnější, než si chceme přiznat. Většinou ale nejvíc myslím na to, aby se neprobudili malí kazišuci.“
Lucie
„Když cítím, že myšlenkami nejsem přítomná, radši to jemně stopnu. Vím, že když si dám pauzu, vrátím se k tomu později s úplně jiným nastavením.“
Tereza
„Za mě je to hodně jednoduché, když je to opravdu dobré, nepřemýšlím vůbec nad ničím. Všechno ostatní zmizí. Ale jakmile to začne být nepříjemné nebo je to prostě fakt špatný sex, hlava si začne hledat únik. Někdy se mi vrací i různé vzpomínky nebo zvláštní myšlenky, které jsem si vůbec nevybrala. A pak je hrozně těžké znovu se naladit a popravdě, někdy to snad ani nejde.“
Klára
„Dřív jsem myšlenkami utíkala docela často. Postupně jsem se ale naučila víc soustředit na to, co cítím, a být víc tady a teď. Hodně mi pomohlo vnímat ten moment jako celek, ne jen jako něco, co se má nějak odehrát. Občas se mi v hlavě objeví fantazie, které mě naopak víc vtáhnou. Není to útěk, spíš jiný způsob, jak se do toho ponořit.“
Veronika
„Moje hlava si občas dělá úplně, co chce. Někdy se mi během toho začnou objevovat náhodné obrazy, barvy, tvary, zvláštní scény, které nedávají žádný smysl. Třeba úplně abstraktní věci, jako barevné plochy nebo geometrické tvary, jindy zase něco konkrétnějšího, ale pořád dost zvláštního. Je to skoro jako krátké, útržkovité sny, které se objeví a zase zmizí. Zajímavé je, že v běžném životě si nedokážu představit vůbec nic. Když mi někdo řekne, ať si něco vizualizuju, mám v hlavě prázdno. O to víc mě překvapuje, že právě v těchto chvílích je to najednou tak strašně živé a intenzivní. Nemám to pod kontrolou a ani to nedokážu nijak ovlivnit. Prostě se to stane. Někdy to vnímám jen okrajově, jindy mě to na chvíli úplně vtáhne. A pak to zase zmizí, jako by se nic nestalo. Dlouho jsem si myslela, že je to něco divného, o čem se ani nedá mluvit. Když jsem to jednou zkusila zmínit, setkala jsem se spíš s nepochopením. Ale postupně jsem to přestala řešit. Vlastně mi to nevadí, je to jen další zvláštní vrstva toho, jak moje mysl funguje. Možná je to důkaz, že naše hlava si jede svoje vlastní procesy bez ohledu na to, co si myslíme, že bychom „měli“ prožívat. A že realita vnitřního světa může být mnohem pestřejší, než si připouštíme.“
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář
Komentáře
Jestli je to jenom v hlavě, to je ještě docela dobré. Znám ale případ, který se skutečně stal. A ta dobrá manželka uprostřed milování hledíc do stropu nahlas pronesla " ty boty bychom měli klukovi koupit". Jistě nemusím psát, co následovalo.