Miminko - jedna z nejkrásnějších chvil v životě každé ženy. Jak se k problematice práv rodičky staví zákon? Podle Kateřiny Vítové ze společnosti APERIO máme dnes dobrou právní ochranu budoucích maminek, leč naše porodnictví není vždy právně natolik na výši. „Problémy vznikají u rodiček-právniček, které jsou mnohdy právně vzdělanější než lékaři a porodníci,“ říká Kateřina Vítová. Základní přehled toho, na co máte ze zákona při porodu právo, by ale měla mít každá žena. Pokusili jsme se tento přehled sestavit...
V bodech
- Doktoři vás musí informovat o každé léčbě, zákroku i podávaných lécích.
- Musíte být informována o neodkladnosti prováděných zákroků.
- Porodníci vás musí seznámit s možnostmi porodu a alternativami, tedy například možností rodit do vody, rodit v jiných polohách, nebo i rodit mimo porodnici. Rozhodnutí, jakým způsobem rodit, je jen a jen právem rodičky.
- Doktoři vás musí seznámit s riziky vámi vybraného způsobu porodu.
- Pokud něčemu nerozumíte, máte právo nechat si to vysvětlit a pokládat otázky.
Informovaný souhlas
„Jedním ze základních pravidel medicínského práva je zásada, že jakýkoliv zákrok může být proveden pouze se souhlasem pacienta,“ vysvětluje Vítová a dodává, že je zakotven v Občanském zákoníku, ale vyplývá i z dalších právních předpisů, z nichž nejdůležitější je Úmluva na ochranu lidských práv v souvislosti s aplikací biologie a medicíny.
Co ale je informovaný souhlas? Zdravotní zařízení, respektive lékař nebo jiný vysokoškolsky vzdělaný odborník musí před každým zákrokem s pacientem (a tedy i rodičkou) probrat jeho možné následky tak, aby jim pacient porozuměl a mohl se zodpovědně rozhodnout, jestli se zákrokem souhlasí, či nikoli. To stvrzuje podpisem informovaného souhlasu.
„Poučení by mělo být poskytnuto objektivně a nestranně a je důležité, aby dotčená osoba, jíž má být zákrok proveden, dostala možnost ptát se. Negativní vliv na platnost získaného souhlasu by mohlo mít jakékoli donucení či ovlivnění vůle klientky, například podáním léků, či „přemlouváním“,ať již ze strany zdravotníka, či třeba rodiny dotčeného klienta. V oblasti porodnictví možno považovat za z tohoto hlediska velmi problematickou například větu: „Vám nezáleží na Vašem miminku?"“
Pacient by měl také vědět, proč je mu zákrok prováděn. Tedy zda jde o zákrok diagnostický, léčebný, o terapeutický experiment, o povinné vyšetření, nebo nějaký jiný...
Pokud je zákrok proveden bez souhlasu pacienta, přestože tento souhlas bylo objektivně možné získat, nebo je získaný souhlas právně vadný, pak může být provedený zákrok shledán protiprávním.
Neodkladnost zákroku
„Klientka by měla být též seznámena s tím, zda se jedná o neodkladný zákrok, či zda je možné jej odložit, případně jaká rizika se s odkladem pojí,“ vysvětluje Kateřina Vítová. „V závislosti na osobnosti klientky je dále nutné podat i informace o pro ní neakceptovatelných součástech zákroku, například z náboženských důvodu.“
Alternativní zákrok
Zdravotník je povinen poučit pacienta o alternativách zákroku. „Toto právo sice nevyplývá přímo z Úmluvy, je však nesporné vzhledem k účelu poučení. Nová vyhláška 385/2006 Sb. však s poučením o alternativách jasně počítá,“ tvrdí Vítová. Přitom za alternativu se považuje i možnost neléčení, kterou je nutné zmínit vždy. „Klientka má právo volit i různé druhy porodu, různé polohy a podobně... Vždy je nutno zmínit alternativu porodu bez medicinských intervencí, tedy tak zvaný přirozený porod, který možno v porodnictví považovat za jakousi alternativu neléčení. Lékaři v nemocniční porodní péči mají tedy například povinnost poučit klientku o jiných možnostech vedení porodu, včetně možnosti rodit mimo nemocnici.“
Platí, že pokud si pacient z možných alternativ zvolí jiný než obecně doporučovaný postup, je lékař povinen pacienta upozornit na úskalí a rizika jeho volby, nicméně danou volbu respektovat.
Česká gynekologicko-porodnická společnost
„Česká gynekologicko-porodnická společnost je profesní organizací a jako taková není oprávněna omezovat zákonem garantovaná práva klientek porodnické péče,“ tvrdí Vítová a upozorňuje tak na to, že by porodníci měli budoucí maminky poučit i o těch alternativách vedení porodu, které nejsou přímo touto společností doporučovány. „Například pokud by žena nebyla poučena o možnosti rodit vaginálně jen proto, že v jejím případě Česká gynekologicko-porodnická společnost doporučuje porod sekcí, pak by takto získaný souhlas se sekcí mohl být právně vadný,“ vysvětluje Kateřina Vítová.
Závěrem
„Je nutné si uvědomit, že o způsobu vedení porodu rozhoduje v zásadě rodička, ošetřující zdravotnický personál toliko vyhodnocuje situaci a navrhuje možná řešení, rodička má plné právo být o navrhovaném informována a má nezastupitelné a nezadatelné právo rozhodnout, zda bude s navrhovanými úkony souhlasit, či nikoli,“ dodává Kateřina Vítová.
- Vzniklo ve spolupráci se společností APERIO: http://aperio.cz
Nový komentář
Komentáře
Vždycky znova mě fascinuje, co jsou ženy ochotné nechat si líbit. Chápu, že rodička nemá právě náladu hádat se s personálem, ale nechápu, proč ze sebe jsou ochotné dělat takové ovce i v případě včasné komunikace s lékařem nebo při poporodní péči.
To je takový problém striktně trvat na svých právech? Stejně jako ve všech jiných situacích si k člověku doktoři/úředníci atd. dovolí jen tolik, kolik jim dovolí člověk.
Tak doufám, že mě něco takového nepotká, jsem prvorodička a čekám (me) mimíska v únoru. Po přečtení několika článků, diskuzí jsem se úplně zhrozila. Tak mi držte palce....
u nás v porodnici dostanete příkazem, v jaké poloze budete rodit a příkazem, že musíte kojit...a přes to nejede vlak

RenataP — #4 ale jakási pěkná myšlenka rodičce nepomůže, bohužel
rodila jsem 3x a můžu říct, že poprvé jsem byla s personálem spokojená, podruhé jsem pomalu odrodila za pomoci uklízečky a potřetí jsem tam navždy zůstala i s miminem
Já zažila maminku, která byla sama v jedné porodnici a v druhé měla dítě, protože potřebovalo nějaké speci přístroje, které všude neměli a pro maminku už prý místo nebylo. Byla z toho pořádně špatná.
femme — #1 asi tak... nicméně myšlenka je to hezká (myslím tím ten ryze teoretický článek)
Na co máte právo? Zeptejte se Boba Klepla.
řekla bych to asi takhle: jiná věc je teorie a jiná praxe