„Na chleba se musí těžce pracovat,“ říká často moje maminka a myslí tím, že si k uzenému bůčku či k jiné pochutině klidně dá jenom jeden krajíc. Jako by se na bůček těžce pracovat nemuselo. Chleba je ovšem od pradávna symbolem nejen jídla, ale vůbec živobytí, o nějž musíme usilovat. V potu tváře dobýváme chléb náš vezdejší od té doby, co to vegetariánka Eva přehnala s konzumací jablek. A po poslední vlně zdražení bude to „dobývání“ zase o něco náročnější.

Nekvašené placky
Začalo to ovšem už v neolitu, 10 000 let před Kristem. Člověk mladší doby kamenné zrna nejrůznějších plodin nejprve jen sbíral, ale pak je začal i pěstovat. Zpočátku je konzumoval jen tak, pak je pražil a nakonec někoho napadlo rozdrtit je mezi dvěma kameny. Po přidání vody vznikla kaše, kterou posléze jakýsi koumák využil jako primitivní těsto a z něj se na rozpálených kamenech vyráběly placky – první nekvašený chleba. Stejného typu jsou dodnes židovské macesy, indický naan, arabský pita chléb či mexické tortilly.

První kvásek
S vynálezem válcových mlýnů se drcení zrna značně zjednodušilo, vraťme se však ještě o něco zpět, do starověkého Egypta, 4000 let před Kristem. Někdy v té době, snad náhodou, snad úmyslně, objevili lidé proces kvašení, což umožnilo jak vznik kvašeného chleba, tak jeho tekuté podoby – piva. Kvásek se v každé oblasti vyráběl jinak. Někde se nechával usušit kousek nejlepšího chlebového těsta a s tím se pak zadělávalo další těsto, jinde se kvasily otruby nebo celozrnná mouka spařená horkou vodou. V dalších oblastech se do těsta přidával burčák, mošt z vína nebo pivní pěna.

Ingredience
Také obilí, z nějž se chléb vyráběl, bylo různé. Ten nejstarší byl pravděpodobně z ječmene. Pšeničný chléb, obzvláště z jemně mleté mouky, byl stravou bohatých. Chudí se naopak museli spokojit s různými příměsemi, jako byly například mleté kaštany či žaludy. Do chleba se také přidávalo ovoce a bylinky. Za luxusní byl považován chléb z másla, mléka a vajec. Vyvíjelo se i pečení chleba – od přípravy na rozpálených kamenech, přes zemní jámy až po první pece.

A je tu síto
Problémem všech pekařů, především těch starověkých, bylo, jak odstranit z mouky drobné kamínky a písek. Proto bylo vynalezeno síto. Jemná, prosetá mouka však také končila spíše v chlebech boháčů než chudáků. Ti se museli spokojit se skřípáním zubů, pokud si je o různé nežádoucí příměsi zcela neohoblovali. Našinec pak občas také v chlebu najde nejrůznější poklady.

Našla jste v chlebu nějaký „poklad"? Jaký chleba Vám chutná nejvíc? Zkoušela jste někdy péct domácí chleba? A jak se Vám to povedlo? Máte domácí pekárnu? A co nějaké tipy na to správné těsto? Jak zaděláváte kvásek? Podělte se o své recepty!

TÉMATA:
DŮM A BYT