Na čem jsme závislé u nás v redakci?

• Vendula Kubalíková

Mojí slabinou je asi práce. Všechno, co dělám, chci dělat pořádně. A s tím souvisí i mé zapálení do práce. Baví mě, moc, ale dost často ztrácím míru. Odcházím z práce později, než bych měla, řeším emaily klidně i o půlnoci, nedělní večer velmi často už trávím v redakčním systému. I o dovolených někdy nakukuji do schránky nebo kontroluji web, jestli vše vyšlo správně a někde neobjevím chybu. Nikdo mě k tomu nenutí, jen můj nutkavý pocit, že jsem přeci za to zodpovědná… nemyslím si, že by to přešlo za nějakou neúnosnou hranici, ale líp oddělovat osobní a pracovní život by bylo asi lepší pro moji hlavu i tělo.

• Kristina Vodičková

Mojí největší závislostí je rozhodně kosmetika a hudba. Za obojí vydávám nejvíce peněz a obě tyto závislosti mi přinášejí radost. Co se týče kosmetiky, mnohým se to může zdát povrchní, ale mě to baví. Jsem závislá na tom vědět, co nového značky vydávají, jaké druhy líčení jsou trendy a jaké techniky se nově používají a proč jsou lepší než ty předešlé. Porovnávám, hledám to nejlepší a taky ráda doporučuji a dávám zpětnou vazbu – díky tomu vlastně vznikl i můj blog beautystoriesbykris.cz, který je výhradně o kosmetice. Ta závislost na poznáním něčeho nového je vždy tak silná, že i v zahraničí ráda navštěvuji prodejny s kosmetikou, která není k dostání u nás.

Co se týče druhé závislosti, tak hudba se mě drží opravdu od útlého věku. Satelit s MTV jsme měli doma už když jsem byla malá a nedokážu si představit, že bych si ho dnes neplatila také. Hudba mě nabíjí, dodává mi sílu, nebo mi naopak pomáhá se vyplakat, když to potřebuju. Jednoduše je se mnou v jakékoliv náladě a koncerty, za které dost utratím, jsou pro mě neskutečná radost a na tom prožitku z nich jsem rozhodně závislá. Jak si nedovedu představit být bez líčení, tak si neumím představit, že už bych nikdy nemohla jít na žádný koncert. Ovšem pořád si myslím, že tyhle moje závislosti nejsou nic, co by mě mohlo zničit či jakkoliv ublížit, spíš se neustále obohacuji v tom, co mě zajímá a dělá mi radost.

• Markéta Škaldová

Když se zamyslím nad tématem závislost, jsem v „otroctví“ hned několika věcem. Je to určitě kouření a čokoláda, nebo cokoli sladkého. To jsou asi mé dva největší hříchy. I když zdraví škodlivé cigarety jsem nahradila méně rizikovou alternativou, kterou je IQOS. Ten mi snad někdy v budoucnu pomůže přestat s tímto nešvarem úplně.

Mou další závislostí je spánek, což ti, kteří mě znají, potvrdí, mohla bych prospat celé dny. Pokud ale upustím od závislosti jako takové a zaměřím se na potřeby, které nutně k životu potřebuji, pak je to rodina a přátelé. Našlo by se toho mnohem více, samozřejmě, například ujištění. Nevím proč, ale ke spokojenosti a klidu na duši ho musím mít. Nesmím se ocitnout někde mezi, nevědět, protože pak jsem nervózní a propadám jemné hysterii. Vyjmenovat všechny své, ať už menší či větší závislosti, bylo by to opravdu na dlouho je sem všechny rozepsat, málo jich opravdu není. 

• Žaneta Podlahová

Ještě donedávna jsem byla „neznalec“ sociální sítě Instagram a dokonce hrozný odpůrce. Nechápala jsem, jak jsou na tom lidi závislí a místo bavení se na zábavě s přáteli, pozorování kolemjdoucích ve městě či radování se z přírody, z toho, co se děje kolem nás, koukáme do mobilu, sledujeme sociální sítě a komunikujeme pouze skrz mobilní telefon. Pokaždé, když se mě někdo zeptal, proč nejsem zaregistrovaná do této „Must – have“ sociální sítě, zavalila jsem protějšek nesčetnými argumenty. Odolávala jsem dlouho. Ale dostihlo mě to. Přišel den, kdy jsem si nainstalovala tuhle aplikaci kvůli nové práci a rázem jsem v tom byla „až po uši“. Vypěstovala jsem si závislost, ačkoliv se domnívám, že nemám závislost na ničem a dokážu sebe samotnou krotit proti nátlaku společnosti. Pokaždé, když jsem jela na dovolenou, či nějaký výlet, mimo pracovní či studentské dění, byla jsem ráda, že jsem se nemusela vůbec podívat na internet a s nikým nekomunikovat a naprosto relaxovat. Teď, při mém docela početném cestování, se těším, až budu moci sdílet ty krásné okamžiky právě prostřednictvím sociální sítě Instagram. Proč? Zřejmě mě těší, když mé fotky „lajkuje“ mnoho lidí a obdivují je. Mám tak v ten daný moment určitý pocit významnosti, výjimečnosti. A na pocitu výjimečnosti se hrozně rychle zvyká. Někdy si říkám, že četnost mých příspěvků ještě není tak alarmující jako u jiných mých kamarádek či známých, ale někdy mě popadne úzkost, že tohle nejsem já, že je to jen iluze, kterou vytvářím ostatním lidem. Na sociální sítě totiž filtrujeme jen ty hezké zážitky, nikoliv ty špatné. Ale jak z toho ven?

• Klára Křížová

Mojí závislostí je cestování. Volání dálek je pro mne hlasem Sirén, kterým těžko odolávám. Když někam jedu, jsem v transu už před odjezdem. Nastupuji s batohem do nějakého dopravního prostředku a jsem v rauši. Pocit očekávání mne úplně zahltí a pumpuje mi do žil adrenalin.

Další závislostí jsou rychlé nákupy. Něco se mi zalíbí a popadne mne touha, že si to musím koupit. Naštěstí to není patologické, že bych takto utratila strašně moc peněz, ale i tak je to pro mne náročné. Zejména ve zpracování té touhy. Jak stárnu, už s tím umím více pracovat než dřív. Dokonce si to umím sama sobě vymluvit, odehnat nákupní horečku, vytěsnit nutnost nákupu. Nicméně občas si to dovolím a popustím uzdu této stravující energii.

Nepříjemnou neřestí je pro mne večírkové kouření. Normálně skoro nekouřím, ale jakmile se dostanu na večírek, piju alkohol a bavím se, koupím si krabičku a jsem schopná ji celou vykouřit. Pak mi je druhý den špatně nejen z přemíry pití, ale ještě mi bolí hlava z velkého množství vykouřených cigaret. Moje kamarádky, se kterými často večírky podnikám, přešly na kouření Heets (přístroje IQOS, tak jsem ve fázi, že bych to zkusila). Nejen kvůli zdraví, ale i protože se dají kouřit v barech, kde se normální cigarety kouřit nesmí.

Jak stárnu, už jsem ke svému zdraví zodpovědnější a vím, že regenerace není, co bývala. Proto mou další závislostí, koníčkem je běh. Baví mě běhat, i když mrzne, prší a je tma. Je to můj prostor, moje vybití stresů a moje pohoda. 

• Hanka Růžičková

Vždycky jsem měla ráda večírky, legraci na horách, na vodě, na dovolené s fajn kamarády. Miluji dobré víno, s chutí si dám cigaretu, ani slivovicí nepohrdnu a ráda dobře jím. A k tomu mi přibyly tři krásné vnučky. Denně si volám s dcerou i ženou od syna… nemám ráda slovo snacha. A s vnučkami 3,5/1,5/3 měsíce mi nastala nová závislost, a to na nákupech jídla. Vyhledávám domácí produkci, ovoce z českých sadů, zelenina od farmáře, vajíčka ze statku nebo od souseda z vesnice. To samé maso, mléko, máslo, sýry.  Domácí kuře, slepice, kachna, to je prostě paráda. Hovězí maso z Podkrkonoší, mouka ze mlýna, to je prostě úplně jiná liga.  I s kamarády již máme vychytáno, kde se dá co sehnat. Před pár dny psal kamarád: „Dal bych si škvařené sádlo z domácího pašíka, kdo se přidá? Mňam a budou krom sádla i škvarky, domácí.“ Koncem října se jede pro zelí. Vozíme ho již krásně najemno nakrouhané. Tak se těším, osolím, okmínuji, našlapu, dám do zelňáku a počkám si na báječné domácí kysané zelí. Jak jsem již psala, nesháním vše sama a pouze pro sebe. O dodávku domácích dobrot se dělíme s kamarády. Kdo se kde nachází, napíše, co může přivézt a co je zrovna kde k mání. A pro mě je radost nejen nákup na statku či kam se zrovna dostanu, ale pak i to samotné vaření. Vím, že k těmto surovinám přistupuji jinak, lépe než dříve, když jsem vše pořizovala v obchodech.

Babičkování je fajn, ale že to bude až tak, to jsem netušila. Holky jsou zlaté, zlobivé, upovídané, už i někdy hubaté a nejkrásnější. Dají občas zabrat, tedy ty větší. Po víkendové návštěvě je doma humbuk, ale malé jsou jen jednou. Obě mají užasnou chuť k jídlu. To jsem u svých dětí neznala. Zavolám „oběd“ a holky křičí „hurááá, políííí, svíčková, knedlík….“ Ale není to jen o mase. Milují bramboračku, čočku, lečo, kroupy, pohanku… Tak hlavně pro tyto cácorky teď ujíždím na snad zdravých nákupech … Ta nejmenší je ještě kojenec, ale už rozdává úsměvy. Prostřední, to je mazel a nejstarší, ta nás řídí oba… mě i dědu, toho nejvíc.

• Věra Forejtová

Mám několik závislostí, některé si myslím jsou v celku užitečné, ale jen jedna mne trápí. Tím je kouření. Kouřím již cca 30 let a za tu dobu jsem se s tím snažila několikrát přestat, pokoušela jsem se sama s pomocí náplastí, chiropraktiků, elektrod, léčitelů… bohužel kouřím stále. Asi tam chybí ta pomyslná poslední kapka, když si člověk řekne „přestávám definitivně kouřit“. Přesto stále doufám, že to jednou dokážu.

Další má závislost je chalupa a les. Je to samota v lese, bez elektriky (mám jen solární panel), vodu mám ve studni na zahradě, tudíž neustále běhám s kýblem, ale je mi tam krásně. A hlavně jsem závislá na všudypřítomném lese. Jak přijedu, vybalím to nejnutnější a jdu se nejraději úplně sama brouzdat lesem. Je to jedna z nejkrásnějších věcí, které znám, ticho, les, houby, pozorování zvířat a samota… Jak můžu, právě do lesa a do přírody utíkám. Když jsem byla nemocná, vždy jsem panu profesorovi říkala, že les je nejúčinnější chemoterapie, kterou znám.
Jak to máte vy? S čím souzníte nebo naopak zápasíte? Co je vaší závislostí? Kterou máte rádi nebo ji nesnášíte?