píše na naše čtenářka s nickem telelot jako odpověď na přání své dcery mít koně. Ale aby nebyli za nelidy, slíbili jí koně, jakmile vyhrajou ve sportce. Chudinka malá, kdyby věděla, jaké má šance, raději by si sama střádala do prasátka

Zdravím do redakce a zasílám příspěvek k dnešnímu tématu.

Na koni jsem kdysi chvilku seděla a také jela (vedli mě), ale to už si téměř ani nepamatuji, ve třetí třídě jsme s paní učitelkou jeli vlakem na výlet – navštívit nedaleký statek a jízdárnu. Kdo chtěl, toho svezli, tenkrát jsem se nebála, dnes nevím, jestli bych to zvládla.

I když by si mladší dcera koně přála, tak to není možné, je to drahá záležitost a uznejte sami, na balkoně panelákového bytu by se asi divně vyjímal… :o). Má ho ovšem slíbeného, hned jak „vyhrajeme“ ve Sportce… :o) Samozřejmě, že ví, jak je to téměř nereálné, ale i tak se těší, co kdyby…

Loni se totiž do koní zbláznila a strašně chtěla jet na koňský tábor, takže těsně před prázdninami začala se spolužačkou (ta tam byla asi o 2 měsíce déle) chodit do místní jízdárny, děvčatům nevadila ani práce ani víkendové ranní vstávání. Nám rodičům už trochu jo, museli jsme je na střídačku vozit, jízdárna je až za městem. Malá byla nadšená a neustále nás seznamovala s novými „koňskými“ termíny, na tábor se moc těšila. Od známé jsem jí sehnala starší jezdeckou přilbu i rajtky, byla štěstím bez sebe. Přestože ubytování na táboře bylo hodně „spartakiádní“ (půda nad venkovským stavením upravená na spaní) a týden nás vyšel na 3,5 tisíce, pobyt si užila. Navíc si přivezla své zážitky zdokumentované, jednu fotku vám přikládám.

Láska ke koním ji nepřešla, ani když do jízdárny přestaly s kamarádkou chodit. O víkendu se tam totiž nezdržoval žádný dospělý (jezdívali pravidelně na závody a vraceli se až pozdě odpoledne) a vše kolem koní obstarávaly tyhle malé (10 let) holky spolu s o něco staršími „puberťačkami“ a my měli o ně strach. Proto se děvčata aspoň přihlásila do místního Domu dětí a mládeže na „koňský“ kroužek – mají tam 3 poníky a třeba se jednou k velkým koním zase dostanou.

A jedna malá úsměvná historka na závěr: Jak moc má koně ráda mě dcerka přesvědčila včera v řeznictví při nákupu. Když jsem chtěla 30 dkg koňského salámu, tak se málem rozbrečela: „Maminko ne, tenhle salám ne!!“ Musely jsme jí s paní prodavačkou chvíli vysvětlovat, že to je jenom NÁZEV, že z koní se to nevyrábí… Moc tomu nechtěla věřit, nakonec jsem ji ale přesvědčila argumentem, že cikánská pečeně je taky jenom název…. :o):o)

Přeju všem krásný den

telelot

Milá telelot, to je opravdu vtipná historka. také jsem přesvědčená, že se koňský salám nedělá z koňského masa. Koneckonců, on ani ten vepřový...

Text nebyl redakčně upaven

Reklama