Zdroj: Shutterstock

1) Nemoci, proti kterým se očkuje, jsou vymýcené.
S nemocemi, proti kterým se dnes v rámci očkovacího kalendáře očkuje, se v naší zemi běžně nesetkáváme. Lidé tak mohou snadno nabýt dojmu, že je očkování proti nim zbytečné. Opak je však pravdou. Očkování je možné ukončit pouze u nemocí, které jsou celosvětově vymýceny (prozatím pouze pravé neštovice). Nemoci, proti kterým se očkuje a jejichž výskyt se díky očkování podařilo snížit na minimum, nelze podceňovat. Jak totiž ukazují zkušenosti z některých zemí, jakmile se očkování omezí, i dosud ojedinělé infekce se snadno znovu rozšíří. Díky globalizaci světa, migraci i obyčejnému cestování je dnes navíc přenos nemocí mnohem rychlejší a snadnější.
 
2) Onemocnění, proti kterým se očkuje, nejsou závažná.
Vakcíny každoročně zachraňují miliony životů a zejména u dětí se staly nejúčinnějším způsobem snížení úmrtnosti na závažná infekční onemocnění. S infekcí se pojí riziko závažných průběhů, komplikací a dlouhodobých následků. Očkování pomáhá tato rizika minimalizovat a zdaleka organismus nezatěžuje tolik jako samotná infekce a její léčba. Mezi onemocnění, proti kterým je z hlediska možného závažného průběhu nutné zahájit očkování co nejdříve po narození, patří například záškrt, černý kašel, tetanus, hemofilová onemocnění, pneumokoková onemocnění nebo rotavirové průjmy.
 
3) Vakcíny mohou vyvolat nemoc, proti které mají chránit.
Princip očkování není založen na vyvolání nemoci, proti níž se očkuje. Očkování může mít vedlejší účinky, tak jako každý jiný léčivý přípravek. Reakce po očkování mohou mít různý charakter, lehké a střední reakce se nejčastěji projevují zvýšenou teplotou, bolestí nebo otokem v místě vpichu, únavou, neklidem či nevolností. Tyto případné vedlejší účinky jsou však přirozeným projevem aktivity organismu, nikoli onemocnění.
 
4) Nežádoucí účinky vakcín nejsou dostatečně hlášeny.
Povinnost hlásit případné vedlejší nežádoucí účinky všech léčiv, včetně vakcín, je zákonem stanovena pro všechny zdravotnické odborníky. Data shromažďuje v České republice Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Povinnost sbírat, vyhodnocovat a předávat SÚKLu oznámené informace o podezřeních na nežádoucí účinky mají také farmaceutické společnosti. Hlásit nežádoucí účinky však může kdokoli, kdo se o nežádoucím účinku dozví, prostřednictvím online formuláře na stránkách www.olecich.cz.
 
5) Je lepší očkovat děti co nejpozději a co nejnižším počtem dávek.
Včasné zahájení očkování se odvíjí od potřeby chránit děti co nejdříve po narození. Vážný průběh nemocí hrozí totiž zejména u dětí v prvním roce života, proto je většina vakcín podávána dětem právě v tomto období. Díky velké kapacitě dětského imunitního systému snášejí děti kombinované vakcíny nebo současnou aplikaci více vakcín velmi dobře. Rozložené aplikace vakcín nejsou šetrnější a oddalování očkování je zbytečným hazardem.
 
6) Vakcíny nejsou dostatečně testovány.
Před tím, než se vakcína dostane k lidem, prochází několika přísnými fázemi testování. V první fázi klinického hodnocení se sleduje bezpečnost očkovací látky. Po prokázání bezpečnosti se ve druhé fázi hodnotí schopnost stimulovat imunitní systém. Ve třetí fázi klinického hodnocení je hodnocena zejména klinická účinnost, tedy porovnání výskytu onemocnění u očkovaných s kontrolní, neočkovanou skupinou osob. Na základě údajů ze všech fází hodnocení se posuzuje možnost registrace vakcíny na národní (SÚKL – Státní ústav pro kontrolu léčiv), nebo častěji na evropské úrovni (EMA – Evropská léková agentura).
 
 

Reklama