Cukrovka je chronické onemocnění metabolismu cukrů, způsobené poruchou tvorby inzulínu ve slinivce břišní, a projevuje se zejména zvýšenou glykémií (hladinou cukru v krvi). Viníkem diabetu jsou nejen dědičné vlivy, ale hlavně nezdravý způsob života. Je ovšem pověra, že cukrovku dostane ten, kdo jí hodně sladkého. Podobných mýtů koluje mezi lidmi celá řada.

Mýtus 1: Diabetes je nemoc tlouštíků.

Fakt, že obezita je těsně spjata s diabetem mellitem 2. typu, je dnes zcela jasný a prokazatelný. Mýtus o nemoci tlouštíků však plyne z toho, že lidé nerozlišují mezi cukrovkou 1. a 2. typu. 85-90 % všech diabetiků tvoří pacienti s cukrovkou 2. typu, a u nich je diabetes ze 60-90 % spojen s nadváhou, nejčastěji s tzv. centrální obezitou (typu jablko), kdy je tuková tkáň zmnožena v oblasti trupu. To má za následek vážné zdravotní komplikace. Cukrovka 2. typu spolu s vysokým tlakem, obezitou, poruchou metabolismu tuků a vyšší hladinou kyseliny močové jsou „syndromem inzulínové rezistence“, kdy organismus (především svalové a jaterní buňky) nereaguje adekvátně na obvyklé koncentrace inzulínu v krvi a přidává se i porucha sekrece inzulínu. Syndrom zvyšuje riziko aterosklerózy a srdečních příhod, roste sklon k trombóze. Lidé mají kvůli vyšší hladině inzulínu větší pocit hladu a zvýšený příjem potravy vede k růstu obezity, která zhoršuje inzulínovou rezistenci, a bludný kruh se uzavírá.

Avšak pacienti s cukrovkou 1. typu (cca 10 % pacientů s diabetem) ve většině případů nebývají obézní a rozvoj nemoci není důsledkem přejídání či přemíry příjmu cukrů. Tento typ cukrovky mají většinou děti nebo mladí lidé. Problémem je postupná destrukce buněk slinivky, zodpovědných za tvorbu inzulínu – hormonu, který jediný umí regulovat hladinu krevního cukru v krvi. Jeho absence není slučitelná se životem.

Mýtus 2: Diabetik si vždy musí píchat inzulín.

To platí u diabetiků 1. typu, kteří jsou zcela závislí na doživotní substituci inzulínem. Jejich tělo totiž inzulín neumí produkovat. Naopak u pacientů s cukrovkou 2. typu přistupujeme k léčbě inzulínem až v případě, kdy se nedaří kompenzovat hladiny cukru úpravou životního stylu, dietou ani antidiabetiky ve formě tablet. Jen asi 20 % diabetiků si musí píchat inzulín.

Mýtus 3: Diabetik už nikdy nesmí jíst sladké a musí dodržovat přísnou dietu.

Dieta patří bezesporu k základním léčebným prostředkům v terapii cukrovky. Úprava stravy však rozhodně nevede k úplnému vyloučení sacharidů. Snažíme se pacienty převést na racionální zdravou stravu, která se neliší od doporučení platných pro prevenci a léčbu ostatních civilizačních chorob. Pacientům s cukrovkou doporučujeme orientovat se při přípravě pokrmu dle tzv. výměnných jednotek. V případě cukrovky 2. typu nabízíme pacientům rámcové jídelní lístky pro diety s obsahem sacharidů 175 g, 225 g, 275 g nebo 325 g. Při dobré kompenzaci a důsledném monitorování hladin krevního cukru povolujeme i občasné dietní prohřešky. Lze je dobře vykompenzovat zvýšenou fyzickou aktivitou. Velkou pomocí diabetikům je, pokud je z obalu výrobku jasné, kolik sacharidů obsahuje 100 g, protože lze jednoduše spočítat, kolik denní dávky sacharidů se danou potravinou vyčerpá.

Mýtus 4: Diabetik je chudák, téměř invalida!!!

Uvažovat takto je velká chyba. Pacient s diabetem má šanci žít zcela plnohodnotným životem jako lidé z jeho okolí. Pokud poctivě dodržuje určitá pravidla a řídí se pokyny lékařů, není prakticky omezen v žádné činnosti. Problémem jsou chronické komplikace diabetu, které jsou důsledkem mnohaleté špatné kompenzace diabetu.

Mýtus 5: Cukrovka 2. typu je cukrovka stařecká.

Dříve byla skutečně cukrovka 2. typu diagnostikována u pacientů v pokročilejším věku. Vzhledem k současnému trendu životního stylu, kdy část populace ovládl svět televize, počítačů a hamburgerů, můžeme pozorovat prudký nárůst dětí a mladých lidí s nadváhou. Onemocnění cukrovkou 2. typu se posouvá stále do nižších věkových kategorií.

Mýtus 6: Ovoce je zdravé, můžu ho jíst, kolik chci.

I když ovoce obsahuje látky pro naše tělo zdravé, není možné ho konzumovat v jakémkoliv množství. Vždy má totiž určité množství sacharidů, které pacient s diabetem musí započítat do svého jídelníčku. Ovoce je zdrojem fruktózy, která zvyšuje hladinu krevních lipidů. To je důvod, proč po ovoci příliš nehubneme. Pokud chceme zvýšit objem potravy, je vhodné sáhnout raději po zelenině, která má minimální energetickou nálož, a navíc obsahuje vlákninu důležitou pro zažívání.

Mýtus 7: Diabetik musí jíst pořád, hlavně musí mít druhou večeři.     

Zde je důležité rozlišit, zda se jedná o diabetika léčeného inzulínem, či ne. Pokud jde o obézního pacienta s cukrovkou 2. typu, měl by jíst častěji, přiměřené dávky a především se stravovat podle zásad racionální stravy, aby dosáhl žádoucí tělesné hmotnosti. Dieta pacienta bez inzulínu nemusí zahrnovat druhou večeři. Jinak je tomu u pacientů léčených injekcemi inzulínu, kteří nemají přirozenou rovnováhu mezi hladinou krevního cukru a hladinou inzulínu, a proto musí být příjem sacharidů rovnoměrný v určitých časových intervalech. Tady je druhá večeře nutná k pokrytí nočního inzulínu.

Mýtus 8: Nemám rád sladké, nemůžu mít cukrovku.

Obliba sladkého není podmínkou rozvoje diabetu. Sacharidy, které jsou nedílnou součástí naší stravy, obsahují i nesladké pokrmy. Je důležité nepodceňovat diabetes a „objevit“ nemoc co nejdříve. Klinický obraz diabetu je pestrým souborem různou měrou vyjádřených příznaků. Zpočátku se pacient cítí unavenější, méně výkonný. Protože se cukr dostává do moči, objevuje se časté močení, a tím zvýšená potřeba příjmu tekutin. Dalšími příznaky jsou hubnutí, přechodné poruchy zrakové ostrosti, dech páchnoucí acetonem. S dalším rozvojem nemoci přichází porucha vědomí až kóma.

Mýtus 9: Jako cukrovkář můžu jíst normálně, stačí, když vynechám sladkosti.

K léčbě cukrovky rozhodně patří dieta, ale v posledních letech došlo v této oblasti k určitému posunu. Standardy dietní léčby diabetu, přijaté Českou diabetologickou společností v roce 1999, jsou v zásadě totožné s pravidly racionální výživy. Pokud je žádoucí, aby pacient zhubnul, mělo by dojít ke snížení nejméně o 500 kcal/d (2 100 kJ) oproti dosavadnímu dennímu příjmu. Množství sacharidů se zvyšuje na 50-60 % celkového kalorického příjmu, tuky je nutné snížit maximálně na 30 %, přičemž se doporučuje nahradit nasycené tuky nenasycenými (rostlinnými oleji) a snížit příjem cholesterolu pod 300 mg na den. Příjem bílkovin by se měl pohybovat kolem 10-20 % celkové energie. Důležitá je vláknina, doporučujeme potraviny s nízkým glykemickým indexem. Vhodné je omezit příjem kuchyňské soli, naopak více jíst potraviny bohaté na antioxidanty.

K základním bodům léčby diabetu patří i fyzická aktivita, která je velice žádoucí v primární prevenci diabetu 2. typu. U diabetiků léčených inzulínem nebo perorálními antidiabetiky závisí efekt fyzické aktivity na schopnosti adekvátně přizpůsobit režim, dávky inzulínu či léků a dietu.

MUDr. Barbora Červíčková