Lehká sádra se stala symbolem připravovaného nadstandardu. A oprávněně, protože představuje jednoznačný přínos pro pacienta. Je pohodlnější, lehčí a s některými se lze i koupat. Kolují kolem ní ale různé pověry a nepravdy.

gyps

Mýtus: S lehkou sádrou se můžete/nemůžete koupat

Lehká sádra je voděodolná a na rozdíl od klasické se nerozmočí. Lehkou sádru tvoří tkanina a pryskyřice, která reaguje s vodou a tkaninu vytvrdí. Na druhou stranu ale neplatí, že byste s každou mohli chodit plavat. Záleží na tom, jaký druh lehké sádry lékař použije. Pokud lidé zmiňují možnost koupání, mluví často o polotuhé sádře (semirigidní). Ta se aplikuje přímo na tenkou bavlněnou punčošku, která dobře schne. Polotuhé sádry jsou vhodné ke sprchování a dá se s nimi i koupat. Venkovní koupání se však nedoporučuje, aby se pod sádru nedostaly nečistoty.

Mýtus: Lehká sádra se nehodí na všechny typy zlomenin

Lékaři, kteří mají s aplikací lehké sádry zkušenosti, neuvádějí, že by s nimi měli jiné léčebné výsledky. Naopak - při volbě polotuhé sádry se zpravidla můžete těšit na kratší rehabilitaci. Lehká sádra se dokonce používá i tam, kde běžná nemá šanci. Existují případy, kdy bylo možné aplikovat lehkou sádru v situaci, kdy by běžná sádra nezaručovala dostatečnou stabilitu, a muselo by se operovat.

Mýtus: Lehká = plastová sádra způsobuje kožní problémy a alergické reakce

Záleží na materiálu, z něhož je sádra vyrobena. Většina výrobců pro lehké sádry používá tkaniny napuštěné pryskyřicí. Starší druhy sádry připomínaly spíše laminát, který mohl způsobovat u některých jedinců alergické reakce. Spíše se stává, že se lidé začnou se sádrou koupat, ale nedbají doporučení lékařů o nutnosti proschnutí a propláchnutí podkladu, tehdy se pak může kůže zapařit a objevit se vyrážka. „

Mýtus: Aplikace lehké sádry je pro lékaře složitá

Stejně jako se musí lékař naučit sádrovat klasickou sádrou, je potřeba si vyzkoušet i aplikaci syntetické sádry. U tuhé lehké sádry není aplikace problém. Princip je velice podobný, jenom je potřeba nasadit rukavice, protože pryskyřice, která po kontaktu s vodou tvrdne, nejprve lepí. Jiná je situace u polotuhé fixace, kde na specifickém způsobu aplikace velice záleží. U polotuhých fixací je základem přesné doléhání na poraněnou končetinu, proto jsou zde kladeny vyšší nároky na správné provedení aplikace

Mýtus: Sádra musí být především tvrdá a nepovolit žádný pohyb

U pevné lehké sádry tomu tak je. Polotuhá však svým názvem dává tušit, že půjde o něco jiného. Nedává zlomenině prostor, aby se mohla hnout, ale dovoluje pohyb svalům. Tento druh „sádry“ je na pohmat pružný, stlačitelný, ale končetina je znehybněna pouze a právě jen na místě, kde je to potřeba.

Zdroj: 3M Česko

Za takový nadstandard bych si klidně připlatila

Nikdy jsem neměla nic zlomeného. Až na poslední článek prostředníčku pravé ruky. Navzdory takové „prkotině“ jsem dostala „kilovou“ sádru, která sahala až k lokti. Žel, poslední článek stejně nezafixovala. Nechtěla jsem rýpat, spokojila se s ošetřením a šla se domů potýkat s překážkou do té doby nevídanou. Když už jsem si začala zvykat, ztratila jsem obezřetnost a zlomila sádru o kliku.

Vypravila jsem se znova k lékaři v domnění, že mi sádru vymění. Nevyměnil. Na stávající bakuli navršili další kilo, takže jsem ruku tahala po zemi, jak byla těžká.

Nemohla jsem se dočkat chvíle, kdy mě toho otravného závaží  zbaví. Stejně to bylo k ničemu, článek srostl špatně a zůstal na něm malý hrbolek.

Kdybych byla bývala věděla, že už v té době mohu mít lehkou sádru, určitě bych na ní trvala.

A co vy, milé ženy-in?

Jaké máte zkušenosti se sádrami? Měla jste už něco zlomeného? Jakou vám dali sádru? Obyčejnou, nebo už odlehčenou? Máte dokonce srovnání s oběma variantami? Jaké jsou klady a zápory obou variant? Jak dlouho víte o existenci lehké sádry? Připlatila byste si za ni, kdybyste si (nedej bože) něco zlomila?

Napište nám na dnešní téma s názvem „Sádra“ na adresu redakce@zena-in.cz