Vydejte se na Srí Lanku za hinduistickými chrámy, monumentálními sochami a usměvavými mnichy. Průvodcem vám bude čtenářka Anai. Ta zvláštní mystika člověka docela promění. Nevěříte-li, přesvědčte se samy!
Ve třetím pokračování cestopisu čtenářky Anai o Srí Lance nahlédnete pod roušku tajemství... prohlédněte si hinduistické chrámy!
Mystické výlety do starých časů
O historii Srí Lanky a jejích památkách si můžete přečíst, stejně jako já, v cestovním průvodci nebo si prostě vygooglit všechno, co vás zajímá. Já to mám nastavené tak, že podrobné informace o navštívených místech, přesné letopočty a historická jména, které stejně ihned zapomenu, nejsou pro zážitky nezbytná, pro mě jsou důležité pocity, vjemy a prožitky. A těmi jsem letos byla doslova zahlcena. Dočetla jsem se, že v této zemi žije A. C. Clark, proslulý svým sci-fi bádáním a literární i TV tvorbou. Vůbec se tomu nedivím, protože návštěva místních památek může změnit myšlení, leckdy i životní postoj a filozofii, a vůbec netušíte, jak a proč .... Prostě jakási zvláštní mystika tam čiší nejen z historických míst. Nikdy mi třeba nebyly blízké východní filozofie a náboženství, protože jsem zastávala názor, že ač nepokřtěna, vyrůstala jsem v křesťanské zemi. Dnes už uvažuju jinak, a kdybych si měla zvolit nějaké náboženství, možná bych si zvolila právě buddhismus, který vyznává naprostá většina zdejších obyvatel (a pro jistotu k tomu ještě uctívá a oslavuje početné hinduistické bohy). Navštívili jsme sice i veselé hinduistické chrámy...
...které mě okouzlily rozvernou barevnou výzdobou, ale opravdu nepopsatelně zvláštní a velice hluboký pocit klidu a vyrovnání jsem zažila jen mezi sochami buddhů a v buddhistických chrámech. Prvním výletem za historií byly trosky starobylého města Polonnawura z 12. století...
Je jich hodně a jsou daleko od sebe - ještě že nás mezi nimi vozil Indika, protože do nich pere slunce. Nejen do samotných chrámů, ale i do jejich blízkosti nesmíte vstoupit jinak než bosí a zde poprvé jsem poznala, že kulturní zážitky jsou v této zemi draze vykoupeny. Díky slunečnímu žáru jsem měla všude pocit, že chodím po žhavém uhlí, jako fakírové v divadle, o kterém vám napíšu příště. Jako poslední jsme narazili na opravdu velkolepé obří mramorové sochy sedícího i několik desítek metrů dlouhého ležícího buddhy. Jsem s ním nafocena nedopatřením - je zakázáno obracet se k jeho sochám zády...
Snad mi ve své velkorysosti odpustí...
Další podivuhodnost, která dává prostor pro vaši fantazii (proč, kdo a jak tam žil), je Sigiriya...
Výstup na tuto zvláštní horu mě stál spoustu sebezapření, i když v půlce cesty jsme byli odměněni nádhernými
freskami...
...v jeskyni. Odpoledne bylo dusné, pálilo slunce a doprovázel nás početný dav. Strmý pohled dolů skrz zábradlí s půlmetrovými špryclíky rozhodně nebyl nevhodný pro lidi se závratí, jako jsem já, nota bene trpící panickou poruchou. Jenže když jsem viděla, že zřejmě z náboženských důvodů v davu mezi turisty šplhají v žabkách i místní ženy snad ještě starší než já, navíc zahalené do sárí, rozhodla jsem se to dokázat. A může se pak někdo divit, že jsem si nahoře připadala jako naprostý vítěz? Výhled do krajiny byl úchvatný, pozůstatky staveb připomínaly mexické pyramidy a fantazie pracovala na plné obrátky, když jsme přemýšleli, zda bazén obyvatelé používali na pitnou vodu, nebo se v něm koupali (měla jsem chuť tam skočit - závadnější než české koupaliště určitě nebylo. :-)
Když jsme slezli dolů, chtělo se mi strašně moc na WC. Vzhledem k očekávanému humusu bych sice raději zahučela do křoví, ale při té frekvenci turistů jsem si netroufla, a tak jsem běžela k parkovišti a s odporem vykonala potřebu. Jaký byl můj údiv, když se z trosek toalet vynořil chlapík a natahoval ke mně ruku. Jednak jsem neměla ani minci, jednak mě to rozzuřilo. Pavlačovým stylem jsem zaječela na přítele asi toto: „Do p....e, ten d...l chce za ten z......j záchod ještě zaplatit!“ Taky máte v cizině potřebu ulevit si takto podobným způsobem a hlavně pocit, že vám nikdo nerozumí? Já jsem vyléčena. Před WC stála domorodá žena a mladík, který k ní evidentně patřil, naprosto čistou češtinou pravil: „Ale on na to má právo, záchod nepatří k té památce.“ Zděsila jsem se: „Proboha, Vy jste Čech? To jste mi jako rozuměl?“ Podíval se na mě naprosto bez sympatií: „Ne, Čech nejsem a rozuměl jsem vám dobře.“
Třetím mysticky podbarveným zážitkem byla procházka asi šesti či deseti velmi rozlehlými pomalovanými jeskyněmi skalního chrámu plnými spousty barevných soch rozličných velikostí, od té životní až po obří: buddha vedle buddhy, ležící, spící, sedící, stojící a mezi nimi jeden král, evidentně „odjinud“...
Socha zřejmě populární, neboť její kopii jsme spatřili v horském hotelu. Pod jeskynním chrámem najdete nejen průvod kamenných mnichů...
...ale moderní prosklenou několikapatrovou stavbu připomínající obchodní centrum. Jen obrovitý několik desítek metrů vysoký Buddha tyčící se na střeše vypovídá o tom, že jde o svatyni...
Čtvrtým výtvarně duchovním zážitkem byla návštěva Kláštera Buddhova zubu v Candy...
...navíc v den, kdy se konala jakási slavnost a areálem proudily davy bíle oblečených domorodců provádějících zvláštní obřad.
Před branou se prodávaly v četných stáncích kalichy květin, které věřící zřejmě pálili nahoře u kláštera, kde jsme viděli spousty hořících malých ohýnků v kovovém kole.
Historii obřadu, kláštera i zvláštní stavby „chrámu v chrámu“ uvnitř určitě najdete na netu. Opravdu hluboký zážitek jsem si umocnila focením podvečerním světlem změkčených scenérií plných spousty zvláštních lidí. Ráda fotím a především právě lidi - málokde jsem si tak fotograficky „pochutnala“ jako zde. I když v interiérech chrámu jsem trošku bojovala s rozpaky, přišlo mně totiž nevhodné fotit je při modlitbách a meditacích...
...nicméně vášeň zvítězila.
Anai
Zajímá vás, co se dozvíte v příštím pokračování? „Příště,“ píše Anai, „přijde na řadu folklorní divadelní představení v Candy a už opravdu slibuju, že se dostaneme k čajovým plantážím, skrz které zamíříme dokonce na konec světa.“ Máte se tedy na co těšit!
Kam dál?
Anai na Maledivách...
Nový komentář
Komentáře
Sri Lanka je jedno z nejkrasnejsich mist, ktere jsem kdy videla a vrele doporucuju !
Akorat opravim preklep : Spravne je Polonaruwa
Ach jo, krása! Snad na to taky někdy dojde. Ale když člověk by chtěl toho ještě tolik vidět!
Píšeš moc hezky a těším se na pokračování.
moc pěkně píšeš a těším se na další díl, moje matka byla na Sri Lance loni v dubnu,ale tak krásně to posluchačům nad fotkama říct neuměla
enka1 — #5 Jeskyně (viz fotka v diskusi) jsou magické, nepopsatelné, neuvěřitelné.... fakt doporučuju. Nějak si člověk to všechno neuvědomí v okamžiku, když tam je, když jimi prochází, dojde Ti to až za pár měsíců, když už žiješ normální život doma a cítíš o to víc, jaká je to síla!
ToraToraTora — #7 Srí Lanka je velmi levná, týden tam strávíš za peníze rozhodně mnohem menší, než v Chorvatsku, letenka se dá sehnat určitě i pod 20 tisíc. Už jsem někde psala, že jsme za 10 dnů zaplatili pouhou čtvrtinu ceny, kterou za 10 dnů na Maledivách. V ceně bylo ubytování v 5* hotelích (3) a Indika s neomezeným množstvím benzinu zcela k dispozici. Obrať se na mě soukromě - porádím.
Paráda, tiše závidím, tam se asi nikdy nedohrabu...a chtěla bych
jj, opět z toho dýchá atmosféra
Krásné a v jeskyních by se mi líbilo nejvíc.
heligona — #3 Děkuju moc, jsi hodná.... Já píšu, jak to cítím, zážitky mám takové, jako každý, kdo někam takhle jede - jen je vidím svýma trošku jinýma očima možná...
S tebou musí být radost cestovat
Skvělé zážitky a velmi čtivé napsané. Na cestopisy jsi jednička
Krásné!!!!
Kubo, jednalo se o budhistické chrámy (hinduistický je jen ten pestrý na začátku) a přikládám ještě foto, které mám jako tapetu na PC a má opravdu nějaký zvláštní energetický účinek (sochy z jeskynního chrámu). Kdo by chtěl vidět všechny fotky z cesty, tak www.tabc.cz, ale jde to tam špatně nalézt a bude až po skončení seriálu.