Boží muka

Tyhle malé stavbičky mě fascinují. Ať už jsou to zděné kapličky, kamenné sloupy s křížky nebo jen osamocené kříže, tolik typické pro českou krajinu. Mají v sobě cosi nostalgického, tajemného a magického. Jsou to body, které přitáhnou moje oči, i kdybych stála bůh ví jak daleko.

Proč se jim vlastně říká boží muka?

Napovídá to už samotný název. Měly symbolizovat sloup, u kterého nechal Pilát Pontský bičovat Krista.

Občas je ještě vídám u silnic, ale čím dál častěji už jen osamoceně v polích. Jsou znamením, že tam kdysi vedla cesta, hranice pozemku, nebo že se na tom místě stala nějaká tragická událost.

Ale neslavné rozorávání mezí a malých políček jim vyčlenilo místo uprostřed moří družstevních lánů. Podobný osud stihl i boží muka, která si pamatuji z dětství. Stála ve stínu obřích akátů a vedla okolo nich písčitá vozová cesta. To místo mělo zvláštní atmosféru a bylo opředeno pověstí, že v těch místech zabil blesk sedláka.

Kaplička i akáty tam stojí dodnes, tvoří jakýsi ostrůvek, ale dojít až k nim se dá už jen stěží. Leda že bych se chtěla škobrtat přes bramborové řádky, prodírat vysokou kukuřicí, nebo v nejlepším případě obilím. Ale běda, kdyby mě spatřil současný majitel pozemku! Hnal by mě svinským krokem, jak by řekl můj děda. A samozřejmě právem.

Tahle boží muka měla svým způsobem štěstí. Některá vzala za své docela, ale i tak se jich přes barbarství komunismu zachovalo dost.

Možná i díky lidem, kteří je na své náklady chodili tajně opravovat.

Víte, že jedním takovým človíčkem byl i herec Josef Kemr?

Na snímku jsou boží muka u Mirovic

TÉMATA:
ZÁHADY SOUČASNOSTI