Někteří považují ADHD (z anglického: Attention Deficit Hyperactivity Disorder) za dětskou psychickou poruchu, ze které dítě časem vyroste. Jenže u 40-60% lidí, u kterých se v dětství tato porucha projevila, přetrvávají příznaky a problémy i  do dospělosti.

U dospělých se ADHD vyskytuje v 1% - 4% , a vyskytuje se jak u mužů, tak i u žen. Dospělí mají za sebou často strastiplnou cestu k odhalení a k řešení tohoto problému. Projevy ADHD bývají totiž často přehlíženy anebo zaměňovány za jiné poruchy. Málokdo z nemocných vyhledá pro tyto potíže odbornou pomoc a ani odborník (lékař anebo psycholog), ke kterému pacient dochází, často nerozpozná příčinu právě v ADHD.  Povědomí o ADHD je totiž zatím velmi nízké. Neexistuje také žádný speciální test, který by toto onemocnění potvrdil. ADHD se diagnostikuje pohovorem: při pohovoru se důkladně rozebere pacientova minulost, průběh jeho potíží od dětství (včetně školního prospěchu) do současnosti a zhodnotí se, zda úroveň fungování pacienta odpovídá jeho schopnostem. Proto je důležité, aby pacienti vyhledali odborníky na duševní zdraví, kteří se v této problematice orientují (psychiatři anebo psychologové) a jsou schopni příznaky kvalifikovaně posoudit.

human

Jaké jsou najčastější projevy ADHD u dospělých?

  • Nepozornost
  • Hyperaktivita
  • Impulzivita
  • Velké a nepřiměřené výkyvy nálad
  • Další duševní poruchy (jako je úzkost, deprese, poruchy chování, poruchy osobnosti, náklonnost k alkoholu či drogám)

Jak se projevují příznaky spojené s nepozorností?

Klíčovým problémem je neschopnost se soustředit na delší a duševně náročné činnosti. Takový člověk má problémy se čtením knihy nebo se sledováním delší konverzace. Jeho myšlenky běží příliš rychle, již po několika minutách se rozutečou na všechny strany. Jestliže činnost není nějak zvlášť stimulující a zajímavá, tak se brzy dostaví nepotlačitelný pocit nudy a dotyčný bývá zasněný a „nepřítomný“. Rychle něco začne, ale nedokončí to, začne dělat něco jiného, anebo se ztratí v „denním snění“.  Ostatní se na něj zlobí, že je neposlouchá a že je „mimo“. Takový člověk mívá problém dokončit úkoly, odkládá vše až na poslední chvíli (tak zvaná prokrastinace), zapomíná a nedodržuje termíny, nedokáže si organizovat práci a má kolem sebe stále chaos. I nepozorný člověk se však někdy dokáže velmi dobře soustředit na ty aktivity, které ho baví (např. práce s počítačem, brouzdání po internetu, počítačové hry, osobní zájmy). Pro tyto aktivita pak někdy zanedbává své důležitější, byť neatraktivní povinnosti.

Jak se projevují příznaky hyperaktivity?

Lidé s hyperaktivitou nedokáží být v klidu a jsou neposední. Jsou stále v napětí, mívají tendenci se stále pohybovat, vrtět se, hodně mluví, anebo alespoň mívají pocit vnitřního neklidu, nedokáží relaxovat. Tito lidé někdy hledají intenzivní vybití v pestré a akční práci anebo ve sportu, který zaměstná jejich neposednost a touhu po stálém pohybu a po změně.

Jak se projevuje impulzivita?

Impulzivní lidé rychleji jednají, než myslí. Často bez rozmýšlení něco vykonají anebo udělají rozhodnutí, které by jinak, po zralém zvážení, neudělali. Jsou netrpěliví, často skáčou lidem do řeči, snadno někomu vynadají nebo se dostanou do konfliktu. Neumí se ale ovládnout a příště to udělají zase. To je opakovaně přivádí do nepříjemných situací – může jít o konflikty v práci, o příliš snadné seznamování se (promiskuita) a o časté partnerské rozchody, o impulzivní experimentování s drogami, zbytečné riskování (např. v autě anebo ve sportu) anebo o impulzivní trestné činy.

Výkyvy nálad

Lidé s ADHD se mohou vyznačovat náhlými a rychlými výkyvy nálad nebo nepřiměřenými výbuchy hněvu, a to i z drobných problémů. Tato labilita může jim i jejich okolí způsobovat značný stres.

Další psychické problémy

Lidé s ADHD často trpí i dalšími psychickými poruchami. Nejčastěji úzkostí, depresí, bipolární poruchou (dříve zvanou maniodepresivita), zneužíváním alkoholu nebo drog, ale na příklad i dyslexií nebo dysgrafií.

Příznaky ADHD a jejich proměny v čase

Ne každý člověk s ADHD má všechny tyto příznaky. Každý člověk je individualita a u každého jsou výše zmíněné příznaky přítomny v určitém poměru. U některých jsou příznaky ADHD vidět na první pohled (hyperaktivita, impulzivita, výkyvy nálad, konfliktnost), zatímco jiní jsou zcela nenápadní, zdánlivě klidní, bez hyperaktivity, a nikdo o nich neví, že v duchu trpí neschopností se soustředit.

Některé projevy ADHD a jejich účinky se mohou také díky věku měnit. Děti obvykle trpí více hyperaktivitou, která se však relativně často s věkem zlepšuje. Nepozornost a impulzivnost ale mají tendenci přetrvávat a působit dospělým stálé těžkosti. Někteří, kteří vykazovali projevy ADHD v dětství, se ale s přibývajícím věkem naučí své příznaky kompenzovat a dobře se vyrovnávat s každodenním životem.  

Projevy ADHD mohou zasahovat do mnoha oblastí života a omezovat fungování člověka. Nepozornost, hyperaktivita a impulzivita  snižují výkon člověka a jeho kvalitu života. Často tím ale trpí i jeho okolí – zejména rodina nebo spolupracovníci. Trpí tím kvalita vztahů, pracovní výkonnost a není proto divu, že lidé trpící ADHD mají v průměru nižší dosažené vzdělání, vyšší nezaměstnanost, vyšší rozvodovost, více různých zranění, větší riziko zneužívání návykových látek anebo větší riziko problémů se zákonem.

Pokud je dospělý s ADHD sám rodičem, může mít také problém ve vztazích s dětmi. Vzhledem k tomu, že ADHD je z velké části geneticky přenosné, tak je i vyšší pravděpodobnost, že děti pacientů s ADHD (anebo jejich rodiče) také trpí ADHD, což může rodinnou situaci ještě více komplikovat.

ADHD - Attention Deficit Hyperactivity Disorder, jinak nazývaná také Porucha pozornosti a hyperaktivity anebo Hyperkinetická porucha, je tzv. neurovývojová porucha, která se většinou projevuje již od útlého věku dítěte. Označujeme tak klinický syndrom, pro nějž je charakteristická zejména narušená koncentrace pozornosti, nepokoj či hyperaktivita a nadměrná impulzivita. ADHD není „zlobení“ anebo „porucha osobnosti“ nebo „psychopatie“ a není způsobené nedostatkom disciplíny, nadměrným sledováním televize nebo špatnou stravou. Jde o neurobiologickou poruchu, jejíž příčiny jsou zejména genetické. Příznaky jsou vyvolány nerovnováhou určitých chemických látek v mozku. Tyto chemické látky jsou zodpovědné za pozornost, kontrolu impulzů a chování. Na to navazují určité nevhodné vzorce jednání a chování, které svému nositeli obvykle již od dětství způsobují problémy (např. dezorganizovaný životní styl, odkládání řešení problémů na poslední chvíli apod.).

Dobrá zpráva: ADHD se dá léčit i u dospělých – jak na to?

  •  Konzultace a osvěta

Prvním krokem k úspěšnému zvládnutí ADHD je uvědomění si, že člověk touto poruchou trpí. Člověk s ADHD totiž byl často již od dětství obviňován, že zlobí, že je neschopný anebo že nemá dostatek vůle řešit svůj život. Získání co nejvíce informací o příznacích ADHD pomáhá porozumět svému chování a problémům, které to způsobuje. Tyto informace mohou pomoci pacientovi i jeho blízkým. V úvahu přichází poměrně jednoduché rady, jak si lépe zorganizovat život a jak dostat své příznaky pod kontrolu (strukturovat si svůj čas a pracovní prostředí, důsledně používat plánovací záznamníky a plánovat si svůj čas, ukládat věci na stále stejné místo, vytvořit si zaběhlé rituály ke zvládání běžných rutinních činností apod.).

Dalším krokem je návštěva odborníka, nejspíše psychiatra, který provede odborné vyšetření, rozebere s pacientem, zda se skutečně jedná o ADHD a navrhne možnosti řešení.

  • Léky

I když se má k léčbě přistupovat komplexně, pro mnohé pacienty jsou léky základem léčby. Ve světě je léčba ADHD standardní záležitostí již po mnoho let a v mnohých studiích i v praxi se potvrdilo, že léky určené k léčbě ADHD dokáží velmi účinně zlepšit nesoustředěnost, hyperaktivitu, impulzivitu a zlepšit fungování i kvalitu života pacientů. Pacienta při tom netlumí a nezpůsobují závislost.

  • Psychoterapie

Psychoterapie má také své nezastupitelné místo v léčbě. Existují psychoterapeutické  techniky, které slouží k léčbě různých příznaků ADHD, pomáhají zlepšit interpersonální vztahy anebo zlepšit celkové fungování pacienta. Nejčastěji se používá tzv. kognitivně-behaviorální terapie (KBT), a to buď v individuálních anebo skupinových sezeních. V průběhu KBT pacient spolu s terapeutem hledají alternativní strategie řešení problémů a nacvičují nové způsoby chování. Cílem psychoterapie je také zbavit pacienta pocitu frustrace, zlepšit jeho motivaci k řešení problémů a dosáhnout jeho kvalitního fungování a plné kvality života. Kromě toho se již objevují webové stránky anebo knižní příručky s radami, jak si může pacient trpící ADHD s některými svými potížemi poradit sám.

ADHD tedy trápí nejenom děti, ale i dospělé. Důležité je však vědět, že na tento problém již existují řešení.

Komerční sdělení. Článek je podpořen společností ELI LILLY ČR, s.r.o.                                                          CZNRS00120

TÉMATA:
NEMOCI