Pro milující matku je vždy jednou z největších ran, když její potomek má nějaké trápení nebo se nachází v nešťastné situaci. Nejhorší však je, když s tím nemůžete nic dělat, stejně jako Miluška. Ta si myslí, že osoba, se kterou žije její dcera, ji psychicky i fyzicky týrá.
„Vždy jsem se snažila pro své jediné dítě udělat maximum i na svůj úkor, všechny matky to jistě znají.“ Začíná vyprávět Miluška, která momentálně zažívá krušné chvíle.“Má dcera s úderem osmnáctých narozenin odešla z domu, což byla první rána. Přibližné po roce přišla další, oznámila mi, že je na holky. Nechápala jsem… Ač jsem člověk tolerantní, tak představa, že nebudu mít nikdy vnoučata, mě opravdu ranila.“ Miluška se s orientací své jediné dcery ještě nesmířila, ale snaží se, hlavně proto, že nechce o své jediné dítě přijít. Jenže to není vše. Dozvěděla se, že partnerka dcery, ji prý sem a tam uštědří pár ran.
„S tímto tvrzením přišel manžel, který holce pomáhal něco stěhovat. Podle jeho slov měla monokla a přiznala se mu, že se pohádaly a padaly facky. Manžel chtěl zasáhnout, ale ona mu to nedovolila a naopak udělala scénu, proč jí chce zničit život. Pár týdnů s námi nemluvila. Já jsem si navíc začala všímat, že se mi mění před očima. Už není tak sebejistá, úsměv na její tváři taky moc nevidím, prostě je jiná.“ Miluška se své dcery zeptala, oč jde. Ta nejdřív zatloukala, pak jen prohodila, že se prostě občas trochu více pohádají, tak jako tomu je všude. Prý se ale nemá bát, že je vše v pořádku, dál se o tom nechtěla bavit. „Není a já to vím, cítím to! Myslím si, že ta osoba mé dítě týrá, ale nemůžu dělat nic. Nikdy jsem nebyla člověk, který by se jen tak z něčeho hroutil, ale momentálně jsem na prášcích na nervy. Ta bezradnost, to, že nemůžu nic dělat, mě opravdu ničí.“
| Lidé jsou jako malé děti. Nemají rádi, když je někdo vychovává. Gabriel Laub |
|---|
Čtěte také:
- Život s matkou je peklo, ale do ústavu ji nedám
- Květa (61): „Má dcera své dítě jen ponižuje, snaží se z ní mít někoho, kým vnučka není“
- „Snacha chce být hypermoderní, ale odnášejí to chudáci vnoučata!“ stěžuje si babička Soňa
Nový komentář
Komentáře
Moji rodiče mi dávali vždy velkou volnost. Věřili mi a věřili i tomu, že se jim ta důvěra nevymstí. Nezpovídali mě ač viděli často, že můj život se neubírá tím nejlepším směrem. Vždycky nechali na mě o čem chci mluvit a o čem rozhodně ne. Byla jsem divoká a moje mládí bylo tak trochu vždycky na hraně. Přesto se nikdy nestalo, že by se snažili urovnávat moje úlety, když jsem o to vyloženě nestála.
Až mnohem, mnohem později jsem pochopila, jaký o mě museli mít strach jak museli vyčkávat až se dcerunka uklidní. To je právě to co si myslím, že někteří rodiče nedokážou. Uvědomit si, že jejich vlastní dítě už není dítětem a musí si samo projít strastiplnou cestou poznání.
Rodiče mě tou cestou nechali jít a až po letech, kdy už jsem věděla a chápala co chci a jaký život vlastně toužím prožít jsem byla schopná i pochopit, že jsou vlastně svatí. V mých očích ano.
Miluško zatněte zuby a nechte dceru jít. Ona je teď dospělá a musí si sama přijít na to kam bude dál směřovat. Určitě Vás to mrzí, ale nic jiného Vám nezbude než se jen pozorně dívat a mlčet a zasáhnout jen v případě, kdy už by šlo o život. Myslím to naprosto vážně protože v mládí člověk zajde kolikrát až za vlastní hranice a to jen proto, aby vyzkoušel jak daleko ještě může.
Když se budete snažit zasahovat tak jediné čeho pravděpodobně dosáhnete, bude to, že Vaše dcera se vynasnaží všemi svými silami, aby jste se pro příště už vůbec nic nedozvěděla.
danca79 — #12 Jedna věc je, jestli otevřeně mluvili o sexuální orientaci. To opravdu naprostá většina v pubertě nedá. Ale i tak rodiče tuší... Druhá věc je odchod z domova. Pokud to předem neřešili ani netušili, pak v té rodině je problém.
Jinak tedy rodiče vždy alespoň vědí, s kým se jejich dítě stýká. Nemusí řešit žádné detaily, dokonce o tom nemusí ani mluvit, stačí si všímat. Tahle matka selhala v úplně základních věcech a nevidím za tím jen nějaký pubertální vzdor dcery.
Přijde mi, že paní se spíše nesmířila s dceřinou sexuální orientací a hledá problémy tam, kde nejsou.
danca79 — #12 tys nikdy jako pubertak nebo mlady dospely nemel dojem, ze rodice strkaji nos kam nemaji? ja bych rekla ze to je dost bezne, zvlast pokud ditko melo divokou pubertu a vztahy se jeste nesrovnaly
nemluve o tom, kolik lidi si proste nechce domaci nasili priznat, i kdyz jim to okoli serviruje na stribrnem podnose...
** ac melo byt "at uz"
Mickey Mouse — #11 ne kazdy ma vztahy jako pubertak
ja mela semtam nejaky ulet ktery jsem s rodici fakt neprobirala (a to nemluvim o zadnych vztazich na jednu noc, ale o tom ze semtam bylo nejake to rande, ktere se neopakovalo...), prvni vztah jako takovy byl skoro ve dvaceti...a exot nejsem, znam takovych dost, i jednoho, ktery mel prvni holku v sedmadvaceti a je s ni deset let zenaty a maji deti...
A ne kazdy homosexualni jedinec (ac chlap nebo zena) si je orientaci v puberte jisty a hlavne ne kazdy jde s kuzi na trh, i co se rodicu tyce. Delam v odvetvi kde jsou homosexualu mraky (chlapu i zenskych) a tech u kterych to rodice vedeli odmalicka je fakt tezka mensina, a jsou to povetsinou takovi ti co jsou fakt jak z nejake komedie, ze otevrou pusu a je to jasne.
Nechápu.
Dcera doslova uteče z domova v 18ti letech. Svou sexuální orientaci matce oznámí až v 19ti. A matka je v obou případech překvapená.
To se předtím s matkou nebavily? Dcera před odchodem z domova neměla žádné vztahy? Nebo matka vůbec netušila, jak dcera žije, s kým se kamarádí, co si myslí?
A znovu nechápu. Dvacetiletá dcera při hovoru s otcem o domácím násilí udělá scénu?
V té rodině něco hodně nefunguje. Ta dcera se nejspíš bojí svých rodičů! Zajímalo by mne, jak dcera vidí vztahy ve své rodině.
neskutečné ...
V první řadě by to chtělo spravit vztah se svojí dcerou tak, aby rodičům začala důvěřovat. Možná dát jí nenásilně najevo, že je vítána kdykoli zpět a na druhou stranu na návštěvy zvát i její partnerku. Zamyslet se, proč dcera zmizla úderem osmnáctin..., co bylo špatně.
Na mě článek působí tak, že matka se s orientací dcery zatím úplně nesmířila a pokud k tomu nedojde a bude jí dávat to dávat najevo, pokud neakceptuje její partnerky, tak nemůže čekat, že dcera bude poslouchat její dobře míněné rady.
Nazývat přítelkyni onou osobou taky ničemu nepřidá, ať je "ona osoba" jakákoli a pravděpodobně by pro dceru bylo nejlepší, kdyby si našla někoho jiného. Jenže k tomu musí dojít dcera sama a mámě nezbývá než jí připravit takové podmínky, aby, až k tomu dojde, bylo pro ni odejít to nejjednodušší a měla kam.
Málo informací, jak stará je partnerka? Kdo je to? Z čeho dcera žije, studuje, pracuje? MOžná by na dceru rodiče neměli tlačit stylem, bije tě? apod. ale spíše ji dát najevo, že tady pro ni vždy budou, že se má kam vrátit...třeba je dcera bezradná a neví co dál
Tak to je přesně to,co pořád říkám.Že je úplně jedno,jestli moje dítě je hetero,nebo je gay,či lesba,jestli bude mít děti,nebo ne,ale nejdůležitější je,aby bylo šťastné !!! Tuhle situaci paní opravdu nezávidím,asi bych byla na dně stejně jako je ona.Protože kdyby někdo měl týrat moje,byť dospělé dítě,nevím,co bych udělala.Ale vzhledem k mojí lehké choleričnosti,by asi nic pěkného tu osobu nečekalo.
A padaly facky jednostranně, nebo se mlátily navzájem - to by si pak holky neměly co vyčítat.. Navíc, proč ta holka prchla hned v 18? To už měla práci?
no konečně...
nějak divně se to zobrazuje, jinde chyba není.
Je toho na ni moc, i heterosexuální lidé, co se tak brzo osamostatní, mají potíže kvůli nezralosti. Kdo ví, jak to s tou homosexualitou u ní vlastně je, možná přišla na to, že to není to pravé ořechové a teď neví, jak z toho ven.
Kam odešla už v 18 letech z domu? Z čeho žila?
Ona je ještě mladá, chce to bohužel čas, než přijde na to, že kdo ji má skutečně rád, jsou rodiče.