Foto: Generováno Chat GPT AI
Když se Lauren Carrigher v lednu 2024, jen pár týdnů po narození své dcery, probudila s bolestí na hrudi a panikou, že jí v obýváku exploduje televize, skončila v nemocnici. Lékaři jí tehdy diagnostikovali postnatální depresi a předepsali antidepresiva. Jenže tím její trápení neskončilo. Naopak! Přibližně o měsíc později začaly matku tří dětí z Essexu pronásledovat vtíravé sexuální a násilné myšlenky. Byly tak intenzivní, že jim začala věřit. Ne proto, že by je chtěla uskutečnit, ale proto, že jí mozek neustále našeptával, že by mohla být nebezpečná. „Měla jsem pocit, že na sebe musím zavolat policii,“ popsala Lauren dle magazínu The Sun. „Upřímně jsem asi šest měsíců věřila, že jsem pedofilka a že musím jít do vězení.“
Cesta pro děti do školy se změnila v peklo
Jedním z nejtěžších momentů pro ni byly úplně obyčejné situace, například školní vyzvedávání dětí. Jakmile se otevřely dveře školy a děti začaly vycházet ven, Lauren dostávala panickou ataku.
„Bylo to strašné. Každý den jako živé peklo. Bojíte se sama sebe a vlastních myšlenek,“ říká. Myšlenky se přitom netýkaly jen dětí. Lauren popisovala, že se jí do hlavy vtíraly i sexuální představy o dospělých členech rodiny nebo jejich partnerech. Navenek přitom seděla s blízkými a vedla běžný rozhovor, zatímco uvnitř prožívala úzkost, znechucení a stud. „Celou dobu s nimi normálně mluvíte, ale vzadu v hlavě se děje něco naprosto hrozného. Je to příšerné,“ popisuje.
Postupem času se začala bát být sama. Její matka se k ní musela na čas nastěhovat, protože Lauren měla strach, že by mohla podle některé z vtíravých myšlenek začít jednat. Doma schovávala nože a zamykala okna. Když se její stav zhoršil natolik, že výrazně zhubla a začala plánovat ublížení členovi rodiny, skončila v nemocnici.
Diagnóza byla úlevo
Zlom nastal až poté, co strávila tři měsíce na psychiatrickém oddělení. Tam se dozvěděla, že trpí postnatální obsedantně-kompulzivní poruchou, tedy formou OCD, která se může objevit v těhotenství nebo po porodu. Lauren si oddychla, protože pro svůj stav měla konečně poprvé nějaké vysvětlení. „Nemohla jsem tomu uvěřit. Po všech těch měsících doma, kdy jsem byla v hrozném stavu a měla všechny ty vtíravé myšlenky, to byla obrovská úleva,“ uvedla. „Konečně jsem věděla, že nejsem rozbitá ani blázen. Mám OCD.“ Podle ní bylo zásadní pochopit, že vtíravé myšlenky nejsou totéž co přání. „V žádné fázi mé cesty jsem z toho neměla potěšení ani jsem nechtěla něco udělat,“ zdůraznila.
Co je P-OCD? A ne, není to pedofilie!
Lauren dnes mluví hlavně o takzvaném P-OCD, tedy pedofilně tematizované obsedantně-kompulzivní poruše. Podle americké neziskové organizace Sheppard Pratt, která se specializuje na duševní zdraví a psychiatrickou péči, jde o formu OCD, při níž člověka pronásleduje obsedantní strach, že je pedofil nebo že by se jím mohl stát. Právě tento strach pak spouští další kontrolování, vyhýbání se dětem, opakované ujišťování nebo panické reakce.
Důležité je, že P-OCD není pedofilie. U pedofilní poruchy jde o opakované, intenzivní sexuálně vzrušující fantazie, touhy nebo chování vůči prepubertálním dětem. U P-OCD je situace opačná. Člověka podobné myšlenky děsí, odpuzují a snaží se jim za každou cenu vyhnout. Právě hrůza z toho, že by mohl být „špatným člověkem“, bývá jádrem tohoto problému.
Odborníci na OCD z International OCD Foundation upozorňují, že lidé s P-OCD často tráví hodiny analyzováním vlastních reakcí. Ptají se sami sebe, proč si něčeho všimli, zda náhodou necítili něco špatného, jestli jejich vzpomínky nejsou důkazem nebezpečí. Jenže čím více se snaží získat stoprocentní jistotu, tím více se úzkost vrací.
Vtíravé myšlenky po porodu nejsou výjimečné, ale mohou být velmi děsivé
U čerstvých rodičů se vtíravé myšlenky objevují častěji, než se o tom mluví. Mohou mít podobu náhlých představ, že se dítěti něco stane, že ho rodič nechtěně upustí, zraní nebo mu nějak ublíží. Většina lidí je rychle pustí z hlavy. U OCD se ale člověk na takové myšlence zasekne a začne ji považovat za důkaz, že je nebezpečný. Postnatální OCD se proto může snadno zaměnit za depresi, úzkost nebo v krajních případech i za psychózu. Stud a strach z odsouzení navíc často způsobí, že lidé své nejhorší myšlenky tají i před lékaři. Podobně jako Lauren, která v článku pro The Express přiznává, že se za ně dlouho hluboce styděla. „Byla jsem ze svých vlastních myšlenek znechucená,“ řekla. „Až když jsem začala s expoziční terapií, pochopila jsem, že jsou to jen myšlenky. Nejsem to já jako člověk.“
Pomohla jí terapie, která učí nebát se vlastního mozku
Lauren dostala léky, které pomohly zklidnit úzkost, ale skutečný posun podle ní přišel až s terapií. Konkrétně s expoziční terapií, která se u OCD často používá společně s prevencí kompulzivní reakce. Jak uvádí britská charitativní organizace Mind, která se zaměřuje na duševní zdraví, člověk se pod vedením terapeuta učí postupně vystavovat spouštěčům úzkosti, aniž by se snažil myšlenky neutralizovat, kontrolovat nebo si opakovaně dokazovat, že není nebezpečný.
Dnes Lauren v rozhovorech říká, že panické ataky a silná úzkost zcela ustoupily. Vtíravé myšlenky se občas objeví, ale už jim nepřikládá stejnou váhu. „Nepamatuji si, kdy jsem naposledy měla úzkostnou nebo panickou ataku. Úplně přestaly,“ popisuje. „Občas nějaká myšlenka přijde, ale už není zdaleka tak vtíravá jako dřív.“
O své zkušenosti teď mluví veřejně. Chce, aby lidé s podobnými příznaky věděli, že nejsou odporní ani zlí. A hlavně aby kvůli studu nezůstali bez pomoci.
Kdy vyhledat pomoc
National Health Service uvádí, že odbornou pomoc je vhodné vyhledat vždy, když vtíravé myšlenky způsobují silnou úzkost, paniku, stud, vyhýbání se běžným situacím nebo zasahují do péče o dítě a každodenního života. U OCD nejde o slabost charakteru ani o selhání rodiče. Jde o léčitelnou duševní poruchu, u níž může výrazně pomoci psychoterapie, zejména CBT s expoziční a responzivní prevencí, a v některých případech také léky.
Příběh Lauren Carrigher je extrémní, ale ukazuje, že ani ty nejděsivější myšlenky nemusí vypovídat o tom, kým člověk je. Někdy jsou prostředkem úzkosti, která se dá léčit.
Zdroje: The Sun, The Express, National Health Service, International OCD Foundation, Sheppard Pratt, Instagram/laurencarrigher
Nový komentář