
Foto: Shutterstock
Vydala se s kamarádkami do Prahy poohlédnout se po šatech na maturitní ples. U nich v malém městě už navštívily každý obchod s oblečením, ale bez úspěchu. To v nákupních centrech hlavního města byl výběr mnohem pestřejší. Když už byly kolem oběda z procházení butiků unavené, stavily se pro něco malého k jídlu. A tam je spatřila. Svého otce a mladou dívku u malého stolku v rohu restaurace.
Ona se usmívala, on ji držel za ruku. Tak tohle je ta jeho pracovní cesta! Můj táta má milenku! A ještě takhle mladou, běželo jí hlavou. Musela si okamžitě sednout na nejbližší židli. Jinak by se jí z toho šoku podlomila kolena. Z očí jí vyhrkly slzy. Táta mámu podvádí. Oni se rozvedou, už nebudou rodina. Nevěřila, že by se tohle mohlo jejím rodičům přihodit. Měli se rádi, nikdy je neslyšela hádat se. A najednou tohle. Když nabrala trochu sil, zvedla se a zamířila přímo k nim. Jakmile ji otec spatřil, byl na jeho tváři znatelný velký úlek. Ani on nebyl na takové setkání připravený. Chvíli na sebe jen tak koukali, jako by čekali, kdo z nich začne první. Nakonec to byl on. Zašeptal jen: „Maruško, takhle jsem to nechtěl.“ To jí vrátilo řeč.
„Zeptala jsem se ho, jestli mě představí své milence. Ta holčina se na mě pohoršeně podívala. Prý co si to dovoluju. A kdo vůbec jsem. Já jí na to řekla, že jeho dcera. Jen vytřeštila oči a vyhrkla, že to ona taky. Musela jsem si sednout podruhé,“ vypráví Marie, pro kterou to byl už druhý šok během pěti minut. Že si muži v otcově věku hledají mnohem mladší milenky, to by nebylo nic mimořádného. Přestože nevěru odsuzovala, zase tak naivní nebyla. Jenže tohle byl už úplně jiný level. On má tajné dítě!
Přistižený otec ještě chvíli mlčel. Dobře ale věděl, že teď musí s pravdou ven. Všechny letité lži se v okamžiku zbořily jako domeček z karet. Obě jeho dcery, Marie i Kateřina, tam teď seděly vedle sebe, dychtivé po pravdě. Ještě chvíli propichoval očima ubrus, jako by hledal vhodná slova. Pak pomalu začal vyprávět, co se před šestnácti lety stalo.
Katčinu matku potkal v době, kdy byl Marii zhruba jeden rok. Zamiloval se do na první pohled. Měla všechno, co mu v tu chvíli doma chybělo. Zájem, elán, rozzářené oči. Neskončilo to ale známostí na jednu noc. Začali se spolu vídat častěji. Kdykoli se on dokázal utrhnout od rodiny. Nakonec otěhotněla. Dobře ale věděla, že nastávající otec už rodinu má. A nechystá se ji opustit. Dítě si však přesto chtěla nechat. On nebyl proti. Slíbil, že udělá, co bude v jeho silách. Zaplatí alimenty a párkrát do měsíce přijede, aby se svou nemanželskou dcerou strávil pár hezkých chvil. Než se vrátí ke své manželce a první dceři. Dodržel, co slíbil. Takhle to fungovalo dlouhých sedmnáct let. Celé ty roky svým nejbližším lhal. Pravdu znala jen jeho milenka.
„Ani Kateřina o ničem nevěděla. Žila v domnění, že její, tedy náš táta pracuje mimo republiku, a domů jezdí jen jednou za měsíc. Matka jí nechtěla kazit obrázek, který si o něm jako malá udělala. Navíc nechtěla dávat dceři špatný vzor, být za lhářku nebo rozvracečku rodin. Proto ve své pohádce pokračovala i ve chvíli, kdy si našla nového přítele. To se pak táta vídal už jenom s utajenou dcerou, k bývalé milence jezdit přestal,“ popisuje Marie otcovo vyprávění, které nedokázala strávit. Po chvilce se zvedla a šla. Její sestra nezůstala v restauraci o moc déle. I ona byla na tátu naštvaná, nemohla se na něj ani podívat. Najednou jim oběma připadal jako někdo úplně cizí. Potkaly se o kus dál. Marie se omluvila kamarádkám, které na ni čekaly, a přijala Katčino pozvání na kávu. Přemohla ji zvědavost.
„Nejdřív to bylo takové divné, ale nakonec jsme si docela rozuměly. Obě jsme toužily po sourozenci, a najednou byl tady. Život je plný překvapení. Nevíte, co bude zítra. A tak tu odteď jsme jedna pro druhou. Nemůžeme se na sebe zlobit. Jsme v tom obě nevinně. Za všechno může náš prolhaný táta. Už s ním nechci mít nic společného. Jak bych mu teď mohla věřit?“ ptá se Marie, která ho přiměla skoncovat s tajnůstkařením i před matkou. Jestli manželství pravdu ustojí, těžko zatím soudit. Je to ještě příliš čerstvé. Dceru však ztratil. Tak to ona alespoň říká.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Jedním z úkolů naší dospělosti je konfrontace s realitou, která odhaluje negativní a slabé stránky našich rodičů – tedy období, kdy odkládáme dětskou optiku, kterou jsme rodiče vnímali.
Neplánované setkání obou sester – kromě nešťastného způsobu seznámení – může v budoucnu obě dívky obohatit, včetně výměny informací o tom, jakým otcem pro obě vlastně byl. Marie možná ve svém budoucím mateřství pochopí absurditu mužské sobeckosti v otcově vysvětlení, jak mu chyběla „jiskra v oku a energie“ jeho ženy, vyčerpané z péče o malé dítě, kterou ještě následně ochuzoval paralelním vztahem a časově i finančně dotoval druhou utajenou rodinu.
Katka možná odhalí alibismus své matky, způsobený neochotou unést důsledky toho, že vědomě navázala vztah se ženatým mužem, který měl malé dítě. Pohádka vytvořená pro Katku dlouho dobře sloužila jí i dceři.
Rodiče by měli být vždy ke svým dětem pravdiví, ať už je informace sebevíce nepříjemná. Emoční zranění, které přijde při nečekaném odhalení zatajované pravdy, je o to těžší, že se dítě musí vyrovnat se skutečností, že mu rodič dlouho lhal. Rodič sice neztratí lásku dítěte, ale přestává být stoprocentně věrohodným, a tedy i bezpečným. A i přes veškeré pochopení jeho motivace, kterého je dítě schopno, zůstává v důvěře trhlina.
Konfrontace s otcovskou mužskou slabostí a schopností žít paralelní vztahy ve lži může negativně ovlivnit očekávání obou dcer od mužského světa. Marie potřebuje čas, aby mohla svůj šok vstřebat a současné zatracení svého otce ještě přehodnotit.
Obě sestry čeká náročný proces přijetí reality se všemi jejími aspekty, ke kterému patří celá škála emocí, aby se nová situace mohla usadit.
![]() Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi. Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.




Nový komentář
Komentáře
Té starší slečně bude tak 18 - 19 let, a té mladší 16 - 17 let. V tomhle věku mají tendenci vidět svět černobíle, a velice bojovat za tu pravdu a lásku, případně jiné ušlechtilé hodnoty. Většinou je to přejde kolem 25 let, postupně přijdou na to, že nic není tak jednoznačné a svět je mnohem složitější, než v pohádkách, kde dobro vždy vítězí a všichni žijí šťastně až do smrti. Pravděpodobně i Marie z článku časem ustoupí z vášnivého tvrzení, že s prolhaným otcem už nechce mít nikdy nic společného. Možná na to přijde dost brzy, hned co si uvědomí, kdo jí platí ty šatičky a courání se po pražských buticích s kamarádkami.
Rosamunde Pilcher? Anebo Katie Fforde? Anebo přepis novely Jane Austenové?