„Nechtěla jsem na tři roky úplně vypadnout z pracovního tempa, a tak jsem se se šéfem dohodla, že budu v omezeném režimu fungovat i po porodu. Svoji práci účetní mám ráda a rozhodně se hodí i každá koruna navíc. Upřímně nevím, jak bychom to utáhli jen z rodičovského příspěvku a manželova platu,“ tvrdí Alena.

6571baf1c56a6obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Její manžel nejprve s rozhodnutím své ženy souhlasil, ale když zjistil, jaká je realita, velmi brzy začal Alenu přesvědčovat, aby se naplno věnovala jen mateřským povinnostem a péči o domácnost.

„Synovi je rok a jde o poměrně náročné dítě. Skoro neexistuje, že by si chvíli v klidu hrál. Vyžaduje pozornost. Sice bych ho mohla nechat řvát, ale moc bych si nepomohla, protože bych se stejně nemohla soustředit na práci. V praxi to znamená, že mohu pracovat pouze večer, když přijde manžel a syna vykoupe, nakrmí a uspí. Můj muž mě nejdřív v práci podporoval, ale brzy přestal. Zjistil totiž, že nestíhám tolik vařit a uklízet, že nemá takový servis a že nemám každý den čas na to, abych si s ním po synově usnutí sedla k televizi,“ říká Alena.

Tu nyní manžel přemlouvá, aby s prací přestala, protože chce, aby byla jemu a synovi stále k dispozici a nechodila se večer zavírat do pracovny.

„Pořád se o tom hádáme, ale já prostě přestat nechci. Ke spokojenému životu mi nestačí být jenom mámou a manželkou a peníze jsou potřeba. Je mi líto, že si manžel neváží toho, že přispívám do rodinného rozpočtu, ale spíš mi hází klacky pod nohy. Mám pocit, že začal schválně chodit častěji ven s kamarády, aby mi večer nemohl se synem pomoci,“ svěřuje se Alena se svým podezřením.

Zdroj: respondentka Alena

Čtěte také: