b8ccc68172aa3-obrazek.jpg
Foto: Vygenerováno pomocí ChatGPT

Vždycky jsem chtěl děti,“ vzpomíná Matěj s láskou, „a ještě víc jsem chtěl dceru. Hrozně jsem se na ní těšil. Zvládal jsem ji vychovávat sám, manželka se mohla věnovat kariéře a bylo nám tak dobře. Všichni jsme byli spokojení a já s nadšením sledoval, jak Markétka roste. Najednou začala chodit do školy a z první třídy to rychle uteklo do třetí.

Matěj se dmul pýchou. Jeho dcera nosila výborné známky, učivo jí šlo, věnovala se tanečnímu kroužku a měla spoustu kamarádek, se kterými trávila volný čas. Sice si všiml, že si s dcerou už není tak blízký jako dřív, ale bral to jako přirozenou součást dospívání. Zvlášť, když už z ní byla školačka s vlastními zájmy.

Myslel jsem si, že to tak prostě je. Já si s našima taky nebyl tak blízký, když jsem začal chodit do školy. Chtěl jsem trávit čas s kamarády a doma mě už to moc nebralo,“ přiznává Matěj a jeho manželka byla stejného názoru. Navíc oba měli radost, že se jejich dcera dobře začlenila a na rozdíl od jeho partnerky, která jako introvert s potřebou vlastního prostoru a klidu nikdy nikam nezapadala, neměla o kamarády nouzi. Proto taky své dceři vyhověli, když přišla s tím, že by chtěla udělat přespávačku pro pár holek ze třídy.

Oběma se nám to zdálo jako skvělý nápad, Marky se chovala vzorně a šlo o holky z ulice a blízkého okolí, s jejich rodiči se známe, takže jsme nenašli jediný důvod proti. Nakoupili jsme snacky k televizi, připravil jsem jim flasku s pohádkami k počítači a až na občasnou kontrolu jsme jim nechali prostor,“ vypráví Matěj, který si myslel, že osmileté slečny si bez jejich asistence dobře vystačí samy. A taky že ano.

Povolili jsme jim delší večerku, ať si to užijí, ale když jsem ještě po půlnoci pod dveřmi viděl světlo, vešel jsem do Markétina pokojíčku, abych je zahnal na kutě.“ Matěj čekal, že objeví dceru s kamarádkami, jak sledují pohádku a budou žadonit, aby ji mohly dokoukat, ale když vešel, monitor počítače rychle zhasnul. „Normálně koukaly na porno,“ rozčiluje se šokovaný Matěj. „Snažily se to schovat, ale viděl jsem, co jsem viděl. Vím, že dnešní době děti dospívají rychleji, ale tohle přijde dost zahranou. Měly by je zajímat panenky a ne filmy pro dospělé.

Matěj byl v takovém šoku, že se nezmohl na slovo a odešel. „Vím, že jsem se nezachoval dobře, nebo možná ano, křik by asi nic nevyřešil, ale co v takové situaci dělat? Jaká reakce je ta správná?

Partnerku se rozhodl nebudit a sám čelil dlouhé noci plné přemýšlení. Další den se rozhodl zachovat se jako dospělý a situaci řešit s rodičemi ostatních dívek. „Moje paní už byla v práci a já jí chtěl o tom problému říct jako o vyřešeném, aby se v tím práci nemusela stresovat a mohla se věnovat svým povinnostem. Doprovodil jsem první Markétčinu kamarádku domů a když jsem se zmínil při čem jsem je přistihl, její máma se mi vysmála. Nechápala, čemu se divím, když dnešní děti rostou tak rychle, a ještě mi řekla, že dokud jen koukají, je to ještě dobrý. Ona prý svou dceru nachytala se svými hračkami při masturbaci. Roztomilou holčičku ze 3. třídy! Musel to být její nápad, nebo jiné kamarádky. Já ani partnerka porno nesledujeme, nemohla v počítači nic najít,“ popisuje znechucený Matěj, který se další rodiče rozhodl prozatím nekonfrontovat.

Když se partnerka vrátila z práce, vše jí sdělil, ale zjistil, že je stejně bezradná, jako on. Oba byli velmi rozhořčeni, ale na svou dceru nechtěli ve vzteku udeřit, aby si do budoucna nenesla nezdravý vztah k sexu jako k něčemu špatnému. Matěj má ale strach, že když to nebudou řešit, jejich dcera brzy může začít chtít něco vyzkoušet. „Nejvíc mě děsí, že to nebude zkoušet sama. Kde je to nevinné dětství? Proto se tak změnila? Opravdu jsem nečekal, že tohle budu řešit se svou dcerou, které ještě není ani deset,“ uzavírá Matěj svou situaci s tím, že se bude asi muset poradit s psychologem, jak dál postupovat a možná u něj své dceři domluvit sezení.
 
O vyjádření jsme poprosili psycholožku a mentální koučku Pavlu Köhling:

Taková konfrontace s realitou byla pro Matěje a jeho ženu určitě velmi emocionální a vyděsilo je to. Osmileté dítě ještě vůbec není připravené na obsah, který je určený dospělým, a často ani nechápe, co vlastně vidí. Přesto je velmi důležité, aby to rodiče s dcerou probrali. Klidně, citlivě a bez toho, aby z toho vzniklo trauma nebo stud. Nejdůležitější je zachovat chladnou hlavu. Promluvit si s dcerkou v klidném tónu. Děti jsou velmi citlivé na naše reakce. Prudká nebo trestající reakce u nich může způsobit strach nebo pocit viny a blok o věcech mluvit.  

Rodiče by dcerku měli ujistit, že není „špatná“. Většina dětí se k takovému obsahu dostane náhodou nebo ze zvědavosti, ne úmyslně. Je dobré vytvořit bezpečný prostor pro rozhovor. Dítě potřebuje vědět, že se na nás může obrátit s čímkoli. Někdy mohou mít i dospělí problém mluvit o choulostivých tématech, může to pro ně být nepříjemné nebo se mohou prostě stydět. Jak tedy postupovat? Krátce a věcně vysvětlit dceři, co viděla. V tomhle věku stačí jednoduché sdělení, že to, co viděla, je obsah určený dospělým, ne dětem. Že to není realistické, že to může být matoucí nebo nepříjemné, a proto to není pro děti. Děti často nerozumí tomu, co vidí, a mohou být zmatené, vyděšené, zvědavé nebo to brát jako něco legračního. Důležité je ujištění, že se na vás může obrátit: „Kdykoli uvidíš něco, co ti není příjemné nebo čemu nerozumíš, můžeš za námi přijít. Nezlobíme se.“ 

Také by měly následovat praktické kroky.  Rodiče by měli zkontrolovat zařízení, na kterém se dívala – historii, doporučované stránky, aplikace. Nastavit rodičovské zámky nebo dětské profily. Obecně je věk 7–9 let obdobím, kdy děti začínají být zvědavé na tělo a vztahy. To, že určité věci viděla, neznamená, že je nějak ohrožená nebo „zkažená“. Důležitý je způsob, jak to s ní rodiče proberou. Zpozornět by však měli, pokud by se k podobným obsahům chtěla vracet, napodobovala, co viděla, působila úzkostně nebo zmateně, nebo pokud by se nevhodné chování objevilo vůči jiným dětem. V těchto případech je vhodné obrátit se na dětského psychologa, který zajistí dítěti i jeho rodičům odbornou podporu. 

0aa2ee25bfff9-thumbnail-Foto-medailonek-cerno-bila.jpgPavla Köhling je psycholožka a mentální koučka. Pracuje jako psycholožka a poradkyně ve Vzdělávacím a poradenském centru v Rakousku.

Současně pomáhá v rámci koučingu s posilováním mentálního zdraví a osobnostním rozvojem dětem i dospělým. 

Vystudovala psychologii na Masarykově Univerzitě v Brně. Při práci se svými klienty využívá metod rodinné terapie, vychází ze systemického a narativního přístupu a uplatňuje také principy case managementu. 

/> Zdroj info:  Text byl zpracován na základě příběhu může, kterého redakce zná a který jej předal redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní osoby pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.