Ahoj Richarde.

Myší se nebojím. Dlouhá léta nás svou společností oblažovali křečíci džungarští, což jsou taky taková mrňavá šedivá nic - možná proto. To ale neznamená, že bych byla nadšením bez sebe, pokud nějaká myš projeví snahu se k nám nastěhovat. Jednou se tak stalo.

Přítomnost zvířátka zpozorována večer, když se toto plížilo podél sedačky v obýváku a snažilo se tvářit se nenápadně. Jinak to ale bylo zvíře inteligentní, nástrahám, pastím a veškerým pokusům o chycení se úspěšně vyhýbalo. Jen občas se někde mihlo, abychom věděli, že u nás stále pobývá. Nevím ani, kudy k nám tahle myš přišla... a ona si to zřejmě nepamatovala, jinak by doufám odešla stejnou cestou. Leč nestalo se tak, a tak nás tehdy bylo doma o jednoho víc.

Vše se vyřešilo o pár dní později. Přišla mě navštívit kamarádka s pejskem. Zatímco jsme plkaly a probíraly různé veledůležitosti, pejsek (foxlík) vesele šmejdil po celém bytě. Ano... jak správně tušíte, hovor nám přerušil tím, že kamarádce k nohám složil zakousnutou myš.

Musím říct, že šlo o kamarádku dlouholetou, takže jsem o ni nepřišla. :-) Dokonce mi věřila, že tato myš je naše první, že se nejedná o běžnou obyvatelku naší domácnosti. Vzala to statečně a ještě se přiznala, že v prvním okamžiku ji málem klepla pepka :-) - než si uvědomila, že její mazlíček nezavraždil uprchlého člena naší rodiny (křečíka), nýbrž ,,jen" cizí, neznámou myš.

zmrzlina


To je taky dobrá historka tohle. Foxteriéři jsou známí myšolovci, to se ví.:) A je dobře, že vám s tím pomohl!

Jak zabíjíte myši u vás? Napište nám na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama