...to je moje oblíbené téma. A hlodavci vůbec, to můžu. První hlodavce, křečíky džungarské, jsem měla, když mi bylo asi 10 let. Naši tenkrát dovolili maximálně rybičky, ale když jsem slibovala a slibovala, že se o křečky budu opravdu svědomitě starat, svolili. Křeččí holčičky jsem opravdu obstarávala jak miminka. Můj brácha, když to viděl, se rozhodl, že mě trumfne a pořídil si také křečky, dva kluky, ale jeho chovatelské úspěchy byly poněkud menší než ty moje. Jeho křečci se rvali jak koně a když jsme jednou našli jednoho z nich s okem visícím mu z hlavy, museli jsme je dát od sebe a později darovat, jelikož se bojovníci chtěli rvát i s námi, což samozřejmě bráchu nebavilo.

Když jsem přišla o křečky, zamířila jsem výš a pořídila si potkana. Byl to největší mazel rodiny, všichni jsme ho zbožňovali a on nás. Neskutečně nám věřil, usnul mi na ruce klidně tak tvrdě, že ležel na zádech a nevnímal okolí, nebo se nechal vzít do dlaní a požitkářsky si vychutnával hnětení na zádech… Když umřel, všichni jsme to ořvali.

A já zamířila zase výš a zvířata jsem rozšířila. Pořídla jsem si fretku, což z hlodavců trochu vybočovalo, ale za pokus a zkušenost to stálo. Ovšem šelmička se s hlodavci moc nekamarádila. Jednoho dne jsem si pořídila tři pískomily, aby toho nebylo málo. Klec s nimi jsem postavila na klec s fretkou. Jenže „myšky“ byly vynalézavé a ten nejmenší se prokousal plastovým krytem ven a začal prozkoumávat okolí. Ale nějak neudržel stabilitu a spadl fretce do klece. Když jsme přišli odpoledne domů a šli pozdravit zvířata, fretka koukala za mřížemi, olizovala se, hubu od krve a nevinný výraz… pod ní ležely zadní nožičky s ocáskem. Zní to krutě, ale ona tak „blbě“ zírala, že jsme se jen dali do smíchu a nezmohli jsme se na trest :-). Zbylí dva přeživší pískomilové raději opět skončili u jiných majitelů.

Po smrti fretky jsem se vrátila opět k potkanům a u těch zůstávám doposud. Miluju je, jsou strašně moc přátelští, čistotní, chytří, roztomilí, krásní… :-)

Hašlerka

Milá Hašlerko,

je to asi pravda, že potkani jsou velmi chytří a šikovní. Přesto je ale hodně lidí nemá rádo - a nebo právě proto. Jsou tak chytří, že přežijí lecjakou nemoc, neotráví se každou návnadou a nenechají se zastrašit. Vynalézavě se usídlili poblíž lidských obydlí... a ti ještě chytřejší mají páníčka, který o ně pečuje :-).

Hezký den!

Co vy a potkani? Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!

Reklama