Starobylá, rozšafná směska stavebních stylů, taky trošku špinavá, občas rozkopaná, na periferii ozdobená paneláky.
Ve Vídni je ovšem všechno „gross“ a „hoch“ a skoro všechno „schön“.
Tak třeba zámek Schönbrunn uprostřed rozlehlého parku je velký. Bůh ví, jestli kdy Marie Terezie navštívila všech jeho 1400 místností. I další panovnické sídlo, Hofburg, ačkoli mu v dobách jeho největší slávy nestihli dostavět jedno křídlo, určitě plnil duše císařských podaných posvátnou úctou. Jaký je? No… velký. Gross smraďoch byl i bezdomovec na vídeňské luxusní pěší zóně. Páchnul s plným nasazením, za císaře pána i jeho rodinu, a vytvářel roztomilý kontrast k noblese některých Vídeňáků, jejichž elegance vyrážela dech a nutila nás tajně leštit špičky uprášených turistických botek o nohavice.
Všechnu tu neosobní nádheru zlidšťuje roztomilý šašek v záplatovaném kabátě - pověstný dům architekta Hundertwassera. Vypadá jako postavený z dětské barevné stavebnice. Asymetrická okénka, pitoreskní balkónky, ze kterých se vzpínají vzrostlé stromy vzhůru k potřeštěným věžičkám, nadchnou každého, kdo se na chvíli zastaví na zvlněném dláždění ulice. Turisté žasnou, spouště fotoaparátů cvakají, a výstřední umělci, kteří se v uplynulých letech do domu stěhovali, balí saky paky a prchají do klidnějších částí města.
Vídeňské baroko taky není špatné pro oko. A secese, ta Vídni vyloženě sluší. Stejně jako gotika, Sacher dort a káva se šlehačkou a kočáry tažené koňmi a zdaleka viditelné kolo Prateru a čerstvé krevety na pultech tržišť a upravené parky. A hlavně turisté. Přijeďte taky pobejt!

Dominika Málková


TÉMATA:
ZAHRANIČÍ