Jakmile jsem začala rozeznávat písmenka, uchvátil mě svět knih a od té doby mě nepustil. A mou první literaturou se staly Mayovky. Pravda, Old Shatterhanda jsem nikdy ráda neměla, přišel mi s tou svou laskavou benevolencí vždycky strašně nafoukaný, zato Vinnetou si mě získal. K velké nelibosti mé babičky, která si přála mít ze své vnučky „hezkou holčičku“, mě však nezaujaly žádné ženské hrdinky. Nšo-či mi připadala nudná a Ribanna jakbysmet.
Jak jsem přecházela od příběhů v celku neškodně romantických k těm drsnějším, shlížela jsem se stále více a více v jejich mužských hrdinech - a to ne vždy v těch kladných. Mezi mé velké vzory patřil Tecumseh, Čingačgůk, ale také Spartakus, Čingischán, ba dokonce i maršál de Retz. Milovala jsem Beowulfa a Záviše z Falkenštejna, získali si mě Cid i Roland. K znechucení své babičky a k tichému pobavení rodičů - táta ze mě stejně chtěl mít kluka a máma milovala „klučičí“ hry - jsem na sebe odmítala obléct cokoliv, co by připomínalo sukni, o náušnicích jsem nechtěla ani slyšet a dlouhé vlasy jsem tolerovala jen proto, že je nosili i mí mužští hrdinové.
Vždycky jsem na svých hrdinech obdivovala především odvahu a čest. Na dobru a zlu už zas tak nezáleželo a intelekt taky nebyl nejdůležitější. A čím jsem byla starší, tím míň mě zajímali válečníci bez bázně a hany a tím víc mě lákali rebelové. To už se hlásila ke slovu puberta, já jsem objevila fantasy literaturu a začala pobíhat po lesích s mečem v ruce. A právě to mě, paradoxně, dovedlo k ženským hrdinkám.
Ve fantasy je totiž žena - válečnice mnohem častějším jevem, než bývala v historii. A protože správná fantasy hrdinka sice mává mečem, ale také nosí náušnice, lecjaké šperky a sukni, nechala jsem si k velké babiččině radosti propíchnout uši a začala se zajímat o nějaké ty rodinné klenoty, které mi měly připadnout. Pravda, scházely mi na nich lebky, draci a jiné odpovídající motivy, ale přece jen, i drahokamy a zlato jsou dostatečně „stylové“. Také sukně jsem konečně oblékla - na babiččin vkus sice podezřele „roztrhané", ale přece jen.
A tak jsem se nakonec oklikou dostala zpět k historickým ženám - válečnicím. Johanka z Arku na mě pravda byla poněkud příliš „kladná“, ale taková Boadicea, to už byla jiná káva. A Matylda Toskánská taky nebyla k zahození. Nakonec to byly právě tyhle ženy, které jako mé vzory v mnohém formovaly mou povahu a přístup ke světu - už jsem nelitovala, že nejsem kluk - naučila jsem se, že být ženskou na bitevním poli, na němž obvykle válčí muži, je mnohem zajímavější - a že tak můžu využívat zbraně obou pohlaví.
soutěž - citát: být sobecký
Dneska už jsem na nějaké vzory trošku stará a dávno vím, že chtít být „jako někdo jiný“ není zrovna ta nejlepší cesta, přesto mám svoje dětské hrdinky ráda a čas od času, když mě svět štve a ztrácím chuť a sílu bojovat, se k nim znovu vracím. Protože ony se nevzdávaly...
Měla jste v dětství nějaký vzor? Máte ho dnes?
Byla to knižní nebo filmová postava?
Nebo někdo, koho jste osobně znala?
Byli Vám vzorem rodiče, sourozenci nebo třeba učitelé?
Nebo jste obdivovala současné hvězdy - modelky, zpěvačky nebo herečky?
Nebo spíš političky a vědkyně?
Byly Vašimi vzory jen ženy, nebo i muži?
Jak jste usilovala o to, abyste se svému vzoru přiblížila?
Změnila jste svůj vzhled nebo chování?
Napište mi o svých vzorech a o tom, co pro Vás v životě znamenaly, na redakce@zena-in.cz a nejlepší příspěvek odměním!
Nový komentář
Komentáře
Morgiana: "Magráta by byla první, kdo by přiznal, že má otevřenou mysl. Její mysl byla otevřená jako pole, jako nebe. Žádná mysl by nedokázala být otevřenější, alespoň ne bez speciálního chirurgického zákroku. A Magráta neustále čekala, co její mysl naplní"
Já osobně nemohu odolat této definici: "...přikývla Bábi Zlopočasná, která celý život kráčela beze strachu místy plnými banditů a divoké zvěře, s jistotou, že ani noční temnota horského pralesa nemůže skrývat nic, co by bylo strašnější než ona sama."
Vzor nemám. Vždycky jsem byla sama sebou
mám pocit, že si tu někdo plete vzor s idolem...
Eliza: Zuzana Stohelitská a pak taky Angua z Hlídky.
Mým vzorem byl Vinetou a OLD Shuterland,s kámoškama jsme si na ně hráli.Samozřejmě,že jsme i válčili,měli svoji vlajku,bylo to
Bábin nadhled miluju, ale jako Magráta bych ji utopila v kotli.
Eliza: Jo, tak s tou bych souhlasila
Eliza: Když už jsme u Zeměplochy, s mužem někdy používáme repliky Sama Elánia a lady Sibyly.
Možná mě ale nejvíc beze Zuzana Stohelitská, Smrťova vnučka
Bábi je super, ale Stařenka jako náčelnice rozsáhlého klanu má taky hodně do sebe. Chtěla bych umět její medicinální brandy
Morgiana: Bábi pro spoustu věcí obdivuju, ale zároveň ji nemám ráda právě proto, jak se chová k Magrátě. Nejspíš proto, že v Magrátě se taky poznávám
lilithheta: Ano, Bábi nemá konkurenci na Zeměploše ani na "ZemNeploše". Já sama se spíš poznávám v Magrátě. Myslím, že ani Magráta není špatná, navenek přeslušná, ale v zásadě se sebou nenechává orat.
Morgiana: Moje první (nebo druhá?) fantasy knížka byla Elvenbane.
Mým vzorem byl vždycky Vinnetou, co si pamatuju, tak jsem v tomhle byla velmi stálá. Ještě na VŠ mi na d postelí visel plakát s tímhle idolem. Jenže když jsem se měla vdávat a chtěla si na zeď dát opět svého miláčka,tak mi
velmi jemně naznačil, že na postelí konkurenci nestrpí.
půjčila náhrdelník z "medvědích" drápů, tak mé body vzrostly do úžasných výšin.
No a v současné době se mi mé znalosti ohledně "pořádného" života hodí. Na dětských akcích oslňuju své potomky bezchybným střílením, ať už z luku, nebo ze vzduchovky, machruju vlastnoručně ušitýma mokasínama a když jsem
Gabi: Jo, Livia byla rozhodně zajímavá osoba, ale že by to byl můj vzor? Vdala se se císaře a chtěla, aby jeho post podědil její syn z prvního manželství, takže systematicky vyvraždila celou manželovu rodinu včetně malých dětí. A Augustus byt takovej trotl, že té její genocidě jen přihlížel, takže ti Juliovci, kteří si narozdíl od něj uvědomovali, že jsou na řadě, se jí v to pokusili zabránit, na to konto je zdiskreditovala jako spiklence, poslala do vyhnanství, kde je nechala zavraždit. A Augustus přihlížel a přihlížel, pak umřel a Tiberius se skutečně stal císařem.
Jo, silná ženská, která věděla co chce a dosáhla toho. Ale vzor, hm, no, nevím.
Přidám se k autorce. "Hrdinky" románů a filmů mě nebraly svojí pasivitou a trpitelstvím. Pokud pominu Cibulku (tuším, že to byl můj první idol) a takové nerozumnosti jako Vinettou a Robin Hood, tak jsem se skutečně zamilovala (a snažila identifikovat) do Barbara Conana a archetypu barbarského zabijáka vůbec. To mi vydrželo celkem dlouho. No, ale už jsem dostala rozum, duch začíná vítězit nad hmotou, a já toužím být stejná jako Bábi Zlopočasná
ellinor: Já chtěla být krásná a nezlomná jako Angelika, geniální a pracovitá jako Marie Curie-Sklodowská, statečná jako Johanka z Arku, umět vařit a mít realistický pohled na život jako Magdalena Dobromila Rettigová.
ellinor: V dělnickém hnutí jsem si oblíbené postavy moc nenašla, úpřišli mi všichni dost asexuální, ale když jsem poprvé četla Bídníky, představovala jsem si, jak hrdinsky umírám na barikádě za svodobu a lásku jako Eponina.
Irena1: to me pripomnelo jinej dobovej vtip. Uchazec o cokoliv vyplnuje jakysi dotaznik a tam cte: otazka 20) Kdo je vas vzor? otazka 21) Proc prave Lenin?
Já vzor neměla, ale obdivovala jsem Mattu Harri ...