„Když jsem se přivdala do Prahy, naši z toho moc radost neměli. Věčné řeči o lufťácích jsem tedy nikdy neřešila, ani můj muž ne, ale teď už mě jejich předsudky pořádně namíchly. Kvůli tomu, že žijeme v Hlavním městě, od března nesmíme k rodičům na návštěvu. Mají totiž strach, abychom jim z toho údajného semeniště nemocí nepřivezli koronavirus. Prý můžeme být klidně nakažení a nemusíme o tom vědět,“ kroutí hlavou Pavla, která doufala, že se časem umoudří. Jenže jejich obavy i zákaz styku platí dál.

Foto: Shutterstock

„Rozuměla bych tomu, že se bojí nákazy, a proto nechtějí návštěvy. Jenže moje sestra s dětmi je u nich pečená, vařená. A to její děti chodí i do školky. To jim ale samozřejmě nevadí, protože ona bydlí taky na vesnici, kde nic takového údajně nemají. Je to vážně k smíchu, chytit to přece můžete kdokoli a kdekoli!“ zlobí se Pavla s tím, že její manžel už navrhoval nechat se testovat a dovézt rodičům výsledky. Bezúspěšně.

„Prý se můžeme nakazit až po testování. Jestli své uvažování nezmění, tak vnoučata už nikdy neuvidí. Pochybuji totiž, že ten obávaný virus kdy zmizí,“ dodává rozladěná Pavla.

Čtěte také:

Reklama