Jak jste se dostala právě ke flamencu?
S flamencem jsem se poprvé setkala jako divák, v roce 1987 v tehdejším Smetanově divadle (dnešní Státní opera) na představení Krvavá svatba tanečního souboru Antonia Gadése, pamatuji si, že tenkrát to byl neuvěřitelně silný zážitek a úplná fascinace tancem a projevem všech tanečníků. Při studiu na státní taneční konzervatoři jsme pak měli v posledních ročnících v rámci charakterních tanců možnost vyzkoušet si i základy flamenca. Po skončení školy (1992) jsem znovu začala docházet na kurzy flamenca k paní prof. Táně Krištůfkové a vlastně až díky ní a jejímu skoro donucení jsem konečně našla odvahu začít flamenco i vyučovat. To bylo myslím kolem roku 2002.

Pamatujete si svůj první tanec?
První flamencový tanec, byl vlastně už na konzervatoři v rámci školního představení. Byla to taneční stylizace… tenkrát ještě v klasickém „baletním“ kostýmu a na špičkách, s doprovodem hry na kastaněty. A můj pocit? Obrovská nervozita! A nervozitu těsně před začátkem tanečního vystoupení pociťuji stále, ta mizí až při prvních tónech hudby, protože pak už nemůžete myslet na nic jiného.


Čím je podle vás ten tanec specifický? Může ho tancovat každý nebo třeba není pro někoho vůbec vhodný?
Myslím, že flamenco může vyzkoušet úplně každý, komu to samozřejmě zdravotní stav dovolí. Nejsou potřeba zvláštní dispozice, jediné, co je nutné, je správná obuv. A to nejdůležitější je chuť se učit tančit…

Já jsem ale slyšela, že je prý flamenco jeden z nejtěžších tanců na světě…
Neřekla bych, že je nejtěžší, je složitý… trvá dlouho, než člověk zvládne spojit rytmické podupy s elegantním pohybem paží, aby tanec vypadal jako lehká a plynoucí improvizace, během které zvládne vnímat rytmus a nevypadnout z něj.


Foto: Beatrix Mexi Molnar

Takže se ho může naučit i člověk, který není zrovna úplně pohybově nadaný?
Každý je jednou začátečník. I když je taneční průprava výhodou, ještě to neznamená, že profesionální tanečník bude lepší flamencový umělec než člověk „z ulice“. K technice je potřeba přidat trpělivost, radost z pohybu, živelnost a umění se do tance položit. Prožívat se musí každý pohyb!

Chodí na kurzy i muži?
Kurzy jsou otevřeny každému, ale mužů je na lekcích jen málo. Většině českých mužů možná vadí, že tančit musí každý sám za sebe, nejde se „schovat“ za partnerku.

Možná by si tím pánové právě zvedli sebevědomí, spousta žen lekce flamenca asi tak bere, že ano?
To je možné (smích). Myslím, že ženám může zvýšit sebevědomí jakákoliv činnost, při které se budou cítit dobře a kterou si dokonale užijí. Tanec je rozhodně jedna z nich a nemusí to být jen flamenco. Určitě ho ale doporučuji, mohou se při něm cítit sebevědomě a naučí se mít rády samy sebe!

Jaký je podle vás rozdíl mezi Češkami a Španělkami?
Mám pocit, že české ženy (nebo většina těch, které chodí ke mně na lekce) mají tendence se podceňovat, hledat na sobě to špatné a neustále ustupovat do zadních řad, jen aby nebyly hned vidět.

Flamenco je také o emocích, jaké máte emoce vy, když ho tančíte?
Každý tanec je o emocích, bez nich tančit nejde. Každý flamencový tanec (palo) má jinou náladu, každá píseň jiný text, takže i při interpretaci by se tanečník měl naladit na stejnou notu. Bylo by zvláštní, kdyby se tanečník při tanci na píseň, ve které je hlavní téma smutek, usmíval. Takže i moje emoce při tanci většinou kopírují náladu hudebního doprovodu. Hudba všeobecně má ten dar, že vás strhne.

Není to pro vás už jen rutina?
Rozhodně není, každý tanec si užívám. Ať je to na lekcích, které vedu, nebo na lekcích které navštěvuji já. A úplně jiné je pak i každé vystoupení.

V březnu jste stihla odcestovat do Španělska, bylo to pro vás v tuto situaci stresující?
Stihla jsem vycestovat opravdu na poslední chvilku, ale stresující to rozhodně nebylo.  Sevilla je nádherné místo a ten týden, kdy jsem tam byla, jsem si dokonale užila. Počasí bylo na jedničku, kvetoucí pomerančovníky voňavé, taneční lekce úžasné a jídlo v místních restauracích výborné.

Vrátila jste se ještě před uzavřením hranic?
Bohužel ne. Všechno bylo opravdu na poslední chvilku, s výjimkou letu zpět. Let ze Sevilly do Barcelony byl opožděn z důvodů rušení velkého počtu letů. A let do Prahy už byl zrušen bez náhrady. Ale vše dobře dopadlo a já se dostala domů jen s jednodenním zpožděním. Ovšem rovnou do nařízené karantény.

Virginia Delgado CIA - MUJERES promo from Beatrix Mexi Molnar

Hodláte se do Španělska ještě vrátit?
Rozhodně! Nedovedu si představit, že bych se tam už nevrátila.

Jak momentální situace ovlivňuje vaší kariéru?
Výuka flamenca není můj hlavní zdroj příjmů, takže současná nucená přestávka pro mě není velký problém. Nicméně mi pohyb a hlavně pozitivní energie mých studentek hodně chybí.

Co byste chtěla vzkázat čtenářkám, které si myslí, že nejsou pohybově nadané?
Snad jedině to, že to říká skoro každá žena, která na lekce přijde poprvé. Ale každá pohybově nadaná je, jen si musí najít ten správný druh tance, ve kterém se bude cítit dobře.

Čtěte také:

Reklama