Moje první vzpomínka na mužské bolístky spadá někam do období mých 4 let. To se tatínek těžce hekaje válel na posteli a maminka mu masírovala nohy po odpoledním amatérském fotbalovém zápase. Ta vzpomínka je tak živá, že si ještě dnes pamatuji vůni kafrového mazání, které maminka tenkrát použila. Také tatínkovo hekání se mi skutečně silně zarylo do podvědomí. Další vzpomínka je o něco starší. To si tatínek při krájení masa na guláš nedopatřením lehce seřízl bříško palce, kteréžto zapadlo mezi nakrájené maso. Nevím, jestli za to mohl pohled na krev nebo skutečnost, že v hromadě nakrájeného masa onen lidský kousíček už zjevně nenajde, čili že bříško jeho palce bude součástí naší večeře, každopádně tatínek omdlel, upadl, cestou k zemi narazil na roh lednice a rozbil si hlavu. Tentokrát bylo jeho hekání (poté, co jej vyděšená maminka probrala k vědomí) realistické a - troufám si říci - i oprávněné. Také tento výjev na mne hluboce zapůsobil a ve mně navždy zůstala touha opečovávat nemocné mužíčky, kdykoli jen trochu heknou.
 
Můj bývalý manžel odhalil tuhletu moji slabůstku poměrně brzy. Systémem pravidelných těžkých chorob (rozuměj rýmiček) mne velmi šikovně vmanipuloval do role pečovatelky, ochranitelky a dohlížitelky nad jeho chatrným zdravotním stavem. Vypracoval skvělou a velmi pestrou stupnici jeků, heků a stenů, které vhodně a přiměřeně používal, takže jsem nepojala ani stín podezření, že jde o způsob, jak si vydobýt mou pozornost.
 
Že to se zdravotním stavem mého manžílka nebude až tak horké, jsem zjistila poté, co mi došlo pár věcí. Pravidelně totiž, když jsem dostala chřipku nebo angínu, ulehl ještě týž den se stejnými symptomy i můj muž. Na rozdíl ode mne, která jsem byla nucena s horečkou opečovávat malé děti a domácnost, on se zoufalým výrazem trpitele přibitého na lůžko žadonil o teplý čaj, teplou kuřecí polévku a mou teplou dlaň na jeho těle (hádejte kde). Když jsem si zablokovala páteř, dostal hned druhý den housera. A tak dále... V této jeho strategii jsem mu málem způsobila průlom, když jsem rodila. V porodních bolestech mi totiž konkurovat nemohl. Ale vyřešil to úspěšně. Ještě týž den přišel do porodnice a hekal na celé oddělení, že má zánět kyčle, což bylo zřejmě dle jeho názoru porodním bolestem nejblíže. No, ukažte mi někoho dalšího, kdo dokáže v bolestech trumfnout rodičku :-). Tohle všechno je dávno pryč, ani manžel už není mým manželem. 
 
Ale některé věci zůstávají. Po rozvodu jsem se seznámila s novým přítelem, který - stejně jako kdysi můj táta - hraje amatérsky fotbal. A hádejte, co jsem dělala před dvěma týdny v neděli? Ještě teď cítím vůni kafrové masážní emulze :-)))) 
 
Kadla
Teda Kadlo, nechcete mi namasírovat záda? Nějak mi to tady u toho počítače nesvědčí, víte? :-)
Díky za příspěvek a je třeba asi dodat, že kdo chce kam...
Já třeba chci k doktorovi. Už mám absťák.

A doufám, že vaše současná polovička umí taky namasírovat vás, když vám není dobře! Jestli ne, já mu ukážu!

Jsem tu pro vás a vaše bolístky celý dnešní den! Na adrese: redakce@zena-in.cz
 
TÉMATA:
ZDRAVÍ