Myslím si, že žena i muž tu mají nějakou úlohu. Jak má tato úloha vypadat přesně, samozřejmě nevím, ale představuji si tuto úlohu jako rozdělenou činnost potřebnou pro výchovu dítěte. Pro činnost způsobující prohlubování našeho vztahu.
 
Obě tyto úlohy jsou si rovnocenné. Představuji si, že muž si bude vážit mě a já jeho. Vím, je to ideál, ale je něco jiného, co nás žene dopředu?
 
Můj muž nemá problém s mytím nádobí a jiných domácích prací, ale jsem to já, kdo to dělá přednostně. On musí především vydělávat na živobytí. Já se starám víc o naše děti. Večer se pomilujeme. Záleží mu na mně, a proto se snaží o můj orgasmus, ačkoliv není vždy úspěšný. Jsou dny, kdy se necítím úplně nejlépe, ale snažím se ho alespoň uspokojit orálně. Vím, že si toho velmi považuje, já ho miluji a on tak cítí mou lásku z bezprostřední blízkosti. Těch pár minut mu s láskou věnuji, i když bych se únavou nejraději otočila  a spala.
 
Žiji pro něj a pro své děti. On žije pro mě (v což doufám - vědět to nemohu). Děti miluje. Je-li toto feminismus, tak jsem feministka, je-li toto rovnoprávnost, žiji rovnoprávným životem. Připádá vám to neskutečné, protože jsme spolu krátce? Možná. Letos oslavíme desáté výročí a více než dvacet let se známe. 
 
Míla
 
Milá Mílo... ano, ano, ano. Tak přesně takhle si představuji rovnoprávnost. Vzájemná láska, úcta, pochopení. Gratuluji k tak pěknému vztahu. :o)))
Reklama