Míla s Janou jsou už dlouhá léta dobré kamarádky. Mají stejný humor, stejné přátele a mívaly i stejné sny.

 

Každá z nich je vdaná, mají jedno dítě a manželství, které zkrátka funguje. Zda fungují obě správně a které z nich se více podobá tomu vašemu a proč, je námětem tohoto článku.

 

Míla šla půl roku po narození dcery zpět do práce. Nechtěla přijít o dobrou pozici a správně uhodla, že se její kariéra brzy posune směrem vzhůru. Manžel měl časově nenáročnou práci, a tak se o péči o dítě dělil s chůvou. Ta docházela každý den ráno a brzy po návratu otce dítěte se mohla vždy vzdálit. Míla přišla k večeru, akorát na koupání.

Přečetla spoustu brožur a literatury a zajímala se o to, jak by se jako zaměstnaná žena měla svému dítěti věnovat. Po nastudování příslušných materiálů došla k závěru, že není nutné trávit s dětmi celý den, ale ten čas v jejich přítomnosti aktivně využít. Postupovala tedy tak, že dceru koupala zásadně ona a ve vaně si dlouho hrály. Vždy společně povečeřely jídlo, které připravil tatínek. Hrály si a povídaly až do pohádky před usnutím. Ta patřila také vždy Míle. Víkendy trávili jako rodina, chodili na procházky, výlety...

 

Někdy si našla čas a zašla na oběd s Janou. Vždy se rády viděly, čím dál tím častěji se jejich debata dostávala k tomu samému tématu...

 

Jana také nedávno nastoupila do práce. Po čtyřech letech na mateřské si našla práci, které ji nesmírně bavila. Do práce chodila s úsměvem, dařilo se jí realizovat a také si brzy uvědomila, že za svým stolem v kanceláři svým způsobem odpočívá a roste zároveň.

Brzy se však dostavil problém.

 

Nikdy neměla chůvu ani paní na úklid. Při své práci teď měla zvládnout vše, co jí zabralo celé dny na mateřské. Na cestě z práce vyzvednout synka ze školky, zajít do obchodu pro pečivo a rychle domů uvařit večeři. Ihned po příchodu ale ještě zapnout pračku a zalít kytky. Začít vařit večeři a přitom se věnovat synkovi.

Manžel ale právě v těchto chvílích přicházel velmi unaven ze své náročné práce, tak Jana ještě obvykle pobíhala kolem něj.

„Večeře bude za chvíli“, volává na něj do koupelny a přitom si často všimne, že se ještě po příchodu z práce ani nepřevlékla. V těchto chvílích například synek zakopne a uhodí se o šuplík. Jana ho utěšuje a přitom běhává míchat v hrncích na plotně.

 „Prosím tě, mohl bys Marečkovi utřít nudli, volá na manžela, který mezitím kouká do počítače. Ten vstane a jde na pomoc. Vždy jde na pomoc, ale jen pokud je o ní žádán.

A v případě, že má problémy v práci, což je tedy velmi často, nasadí si u pomáhání výraz ukřivděného a kamsi stále tlačeného chudáka. A právě v tento moment se Janě chce brečet..

 

„Jak si to kdo zařídí, takové to má“, slýchává Jana od Míly na jejich obědech. „Podívej se na mě. Ten můj byl vždy zvyklý udržovat domácnost a tak to také je doposud.“

 

Jana byla u Míly nedávnou na návštěvě. Přišla právě ve chvíli, kdy byla ještě Míla na cestě z práce a její manžel v zástěře pobíhal po kuchyni. Jejich dcerka poskakovala po bytě a on byl upocený a ještě se ani nepřevlékl z práce. Ten pohled na něho neseděl jejímu oku. Nemohla se ubránit pocitu, že takto to také není správně. A zástěra patří k muži asi tak jako k ženě vrtačka...

 

Jana už se rozhodla, najme si paní na úklid. Tak bude mít alespoň přes víkend volno a budou jej trávit společně s rodinou, tak jak je tomu u Míly.

 

Ale vyřeší to vše?

A kde je vlastně ta správná „hladina rolí“ v rodinách s dětmi, kde jsou oba rodiče zaměstnáni? Jakou hladinu jste zvolili vy a proč?

  

Fakta a zajímavosti k tématu:

 

Slyšeli jste o Gender studies?

 

Gender studies (rodová studia) jsou vědou, která zkoumá společnost z hlediska lidských rolí.    Odděluje vrozené dispozice a vliv různých kultur na chování mužů a žen.

 

Na stránkách Genderonline píše Radka Dudová následující:

 

Vysoký počet rozvodů pramení z faktu, že partnerství a manželství je stále ve většině případů založeno na předpokladu genderových odlišností a na existenci mnoha genderových nerovností uvnitř partnerského páru, v rámci rodiny a rodičovství.

Rozdělení rodinných rolí a dělba práce v rodině stále předpokládá, že úkolem muže je finanční zajištění a úkolem ženy je péče o děti, muže a domácnost.

V roce 2003 si stále 91 % mužů a 89 % žen v České republice myslelo, že hlavním úkolem muže je finančně zabezpečit svoji rodinu, a 79 % mužů a 78 % žen se domnívalo, že péče o malé děti je převážně záležitostí ženy [Naše společnost 2003].

 

Nedávno jedna z exposlankyň prohlásila:

 

“Řeknu zcela na rovinu, že jsem v době svého poslancování měla dívku, která mi doma vypomáhala třikrát i čtyřikrát týdně. Z bytu jsem chodila v osm ráno a z parlamentu se vracívala třeba i v jedenáct večer. Byla jsem šťastná, že ji mám, a vážila jsem si jí, protože díky ní jsem doma našla třeba něco k jídlu. Pokud se takovéto věci nestanou samozřejmostí, nemůže se u nás o praktické emancipaci žen vůbec mluvit.“

 

 

Zajímá vás Gender studies? Klikněte ZDE

Reklama