Výzkumy z poslední doby totiž potvrzují, že otcové dnešní doby jsou na tom stejně jako jejich mateřské protějšky.
Mají stejnou hrůzu z toho, co se jejich milovanému dítku může stát.
A tak noční můrou dnešního muže není nepolapitelný mamut, nýbrž předčasné úmrtí kojenců, pád vlastního dítěte ze židle, zadušení apod.
Dosud se soudilo, že úzkost a strach žen o osud jejich novorozence je způsoben změnami v hormonálním zásobení jejich těla krátce po porodu.
Bezdůvodné, až posedlé obavy o osud vlastního dítěte v moderní společnosti stíhají nemálo matek. Ze tří set dobrovolnic se sedmdesát procent přiznalo, že je sžírají hrůzné představy o tom, co by se jejich miláčkům mohlo stát.
K podobným náladám a myšlenkám se přiznalo také osmapadesát procent otců.
"Je to normální. Bylo by naopak patologické, kdyby rodiče cítili k dítěti apatii a nebáli se o jeho bezpečí. Na druhé straně, pokud se takové myšlenky začnou objevovat, musí se jich dotyčný začít okamžitě zbavovat. Musí se snažit myslet na něco jiného a chmurné myšlenky od sebe odhánět. Pokud se boj s černými myšlenkami nedaří řešit a rodiče situaci přestávají zvládat, je na místě vyhledat lékařskou pomoc," míní doktor Jon Abramovitz.
Nový komentář
Komentáře
Nevidím fakt žádný smysl v bezmocném pobíhání po bytě a opakování "kde proboha je, co se mu tak asi mohlo stát?" - tím si přece neulevím, jenom přitížím.
To je snad samozřejmost!!!
Můj muž se taky dost bojí o děti,ale nedává to najevo.Až když přituhuje běhá od okna k oknu a nebo se jde jako projít avyhlíží děti venku.(toto se děje,když mají děti zpoždění)apod.Chlapi to dávají málo najevo,ale je v nich taky malá dušička,když mají strach,jestli se jim nic nestalo.
Ja nevim, proc by to melo byt tak zvlastni, ze se otec boji a stara o sve deti. To ze ne kazdy muzsky to dokaze "vyjadrit" tak jasne jako zena, jeste neznamena, ze podobne veci neciti. Pokud to neni kazdodenni ozrala, kteremu je vsechno - krome alkoholu - jedno,(a jsou takove i zenske) slusny chlap, manzel, pritel tak citi. Mozna, ze je to muzska jesitnost, snaha vytvaret "macho" dojem, ale kdyz prijde do tuheho, tak se ten skutecny muz projevi.
Můj
se taky o naše dvě
bojí.Někdy to až přehání.Třeba každý večer kontroluje,jestli jsem jim nakrájela chleba na snídani,aby se náhodou neřízly.Podotýkám,že je jim 15 a 16 let!
Ten můj je snad vyjímka potvrzující pravidlo.Ten mi nadává, že sem hysterka, když jdu s dítětem k doktorce a má jen zánět průdušek.Prej z toho dělám kovbojku.
Broník: jasně, ale takové se najdou i "mámy"
V tomhle s naším mimoněm musím souhlasit. Já když se o někoho bojím, tak to taky nedávám najevo, nechci, aby se někdo bál se mnou, protože tím se strach jenom znásobuje a katastrofické scénáře se linou jeden za druhým. A chlap nejsem, tudíž ani chlap ješitný
aninas: tak k tomu jsem neměl daleko už při založení svého "úúúúúžasného auditka"
man-mimo: teda pokud se nebojis, ze budes, ustekan, znicen, rozsapan a sezran zaziva
man-mimo: no samo, ze se muze
a bez cenzury. Zkus neco napsat, jak to je z tveho pohledu?
Muj mamzel ma zase porad s malym honi k doktorovi. Jsem z neho uz na nervy
. A to dost nevim s cim bych tam porad mela chodit. Asi aby se ujistil"lekarsky", ze je vse v poradku. Ach jo
aninas: a to se taky může?
.... a musí to nejdřív projít "cenzurou"?
No ja se tesila, ze tady bude nejaka prihoda nektereho z muzskych, co se naucili chodit na zenu-in [a kteri vydrzeli v jame lvove
] a on to pluspress
Já mám děti téměř dospělé a můj manžel je pořád ve střehu. "Kde jsou tak dlouho? Nestalo se jim něco? Vzaly si ven něco na pití? Není jim zima?"...atd. Co teprve tátové od
Aja: přesně tak
jo, měli byste manžela vidět, jak zareagoval, když se na Rišáka, když mu byly asi dva roky, vyřítil špinavej, urousanej vlčák nějakého bezdomovce. Manžel, kterej je normálně docela klidnej, se rozzuřil tak, že mít v ruce pistoli, tak je po psovi i bezdomovcovi. Takhle bezdomovce jen šíleně seřval a zavolal na něj policii. No, od té doby už ten bezdomovec psa nemá... Jojo, tatínkovi si dovolil někdo ohrozit jeho broučka, to by si mohl někdo zkusit!!
gryzli: neboj, to je úplně normální, můj manžel dělal totéž, když byl náš
malinkej, byl v tom horší než já.. dokonce do něj v noci šťouchal a svítil mu baterkou do očí, jestli žije.. no, taky se z toho dostal (teda manžel), teď s Rišákem blbnou tak, že je musím okřikovat. Občas, když přicházím domů, je slyším až ven - podle zvuků to vypadá, že dítěti snad láme nohy nebo co, ale to jen Rišák řve nadšením nad tím, jak se s ním táta pere...hodně zdravíčka tvému
Zase jeden prima článek z pluspressu...
Simba: tak to jsem zase netvrdil