Možná s názorem, že muži jsou lepší šéfové, nebude řada z vás souhlasit, ale pomiňme nějaký sexuální podtext a vezměme v úvahu všechna „pro“. Není jich málo.
A v úvaze nám pomůže paní Lucie
Denně kolem sebe slyšíme stížnosti na sexuální harašení šéfů vůči podřízeným, ráda bych se však v tomto mužů zastala. Sekretářku dělám už 12 let, za tu dobu se u mě vystřídali dva šéfové, a ani na jednoho z nich si nemůžu stěžovat. Jsem vcelku pohledná ženská, ale také dost chytrá na to, abych šéfovi příčinu k „harašení“ nezavdala. Zastávám totiž názor, že na to musí být dva.
Muž jako šéf
MOTTO: „Řekni, jaký máš problém, jak ho budeš řešit a kdy to bude hotovo.“
- Muž jako šéf je ve své pozici i v rozhodování více razantní.
- Netahá do práce emoce. Uvažuje racionálně.
- Nezávidí, jestliže máte lepší účes nebo oblečení než on.
- Nezajímají ho ženské drby a pomluvy, má svůj vlastní názor.
- Nemá ženské dny, tudíž není jednou za měsíc k absolutnímu nesnesení.
- Při jakémkoliv nezdaru se hned nehroutí, ale snaží se jednat.
- Dokáže si s ženou vypěstovat kamarádský vztah, který umí udržet i po hádce.
- Pokud muže šéfa respektujete, respektuje i on vás jako ženu.
- Nezajímá se o vaše soukromí, nevyzvídá.
- Jako s ženou s vámi nesoupeří. Ženská rivalita je ženská rivalita.
- A že je někdy nabubřelý, no a co? Je to přece šéf, ne?
Tak to jsou moje zkušenosti. Možná vy máte jiné, ale já bych neměnila.
Lucie
Nový komentář
Komentáře
Já měla (stále mám) šéfa a byl super. Ženskou šéfku jsem zatím nepoznala.
Jsou. Vedení není ženská přirozenost.
Já mám šéfku a je to k nesnesení... bývalý šéf byl tvrdý, ale skvělý a fér.
Jak kdy. Pokud plníme svoje povinnosti, je potom jedno zda je to muž nebo žena.
Taky bych to nedělila na muže a ženy.ale na dobrý šéfy a bl*ce.
Krysa — #17 Když je muž protivný, tak má špatný den, naštval ho šéf, manželka, prohrálo jeho mužstvo. To lze tolerovat. Je to přece muž.Když má špatný den žena, tak má PMS nebo menzes, to tolerovat nelze. Že by ji mohl naštvat manžel, šéf, potomek nebo tchyně, to nikdo nepředpokládá, a i kdyby, tak si to přece jako šéfka dovolit nemůže. Jinak tím dá zcela jasně najevo, že prostě žena nemůže šéfovat.
např. já jsem rozený šéf
No, tak to je případ od případu. Nesnáším takové to zobecňování, že muži jsou takoví a ženský zase makový...
Tak nějak nechápu (nejen v tomto článku), proč "ženské dny" znamenají, že je žena k nesnesení??? Co je to za kravinu? Buď je k nesnesení obecně nebo není. Rozhodně popírám u sebe i u všech kamarádek a známých, že by se u nich v těchto dnech totálně změnila povaha. Hovadina.
Záleží spíš na charakteru člověka, než na tom, zda šéfuje muž nebo žena. I když musím přiznat, že sand nejhorší je, když žena šéfuje čistě ženskému kolektivu. Vlastní zkušenost.
Panejo... to je teda hodně subjektivní názor na mužské šéfování. Rozhodně bych nezevšeobecňovala podle šablony "razantní, bez emocí, nezávidí účes, nesbírá drby, nemá ženské dny..." atd. Muži, které jsem poznala jako šéfy (ne moje - naštěstí) se dokázali chovat nerozhodně, iracionálně, pokrytecky a neváhali odstřelit potencionálního konkurenta ve vlastních řadách.
Nebo že by se potřebovali jen vypovídat v prostředí, kde se cítili bezpečně?
Poznala jsem i několik žen, které byly neskutečně výkonné a věčně druhé a na jejich pracovních výkonech parazitovali právě ti "úžasní" šéfové.
:)Helenka — #12 to ne... spíš čárka zdarma
Z mých asi deseti šéfů byly jen tři ženské a z toho se dalo vydržet s jednou...opravdu nevidím terno v tom, že musím kromě svých problémů sledovat ještě soukromý život své vedoucí, abych věděla, jak bude zrovna reagovat a co po mě bude ten den chtít.
Podepsaná je Lucie, autor: Alexandra Stušková Asi nějaká schýza, nebo co
Myslím, že to záleží na kvalitě člověka.Je pravda,že chlapi trochu jinak přemýšlejí a ženy zase mají více starostí s rodinou,ale je to v jednotlivcích.Já měla šéfy muže byli bezva ,ale skoro po celý svůj aktivní život jsem měla 27 let dvě šéfové a byly bezva.Když se něco řeklo ,tak to platilo z obou stran a nepotřebovaly jsme žádné papíry.Když bylo hotovo ,tak jsme si i popovídaly.Byly jsme vlastně jako rodina,protože jsme byly malý kolektiv a samé ženy.Pak odešly do důchodu a přišla nová majitelka.Pracovitá, chytrá, ale panovačná, zlá.Ona byla pán a my námezní síly.Nepoznala jsem za celý svůj život takového člověka.
Nepaušalizovala bych. Myslím si , že to vůbec není o pohlaví ale o schopnostech a povahových vlastnostech.
Měla jsem šéfy muže i ženy. Měla jsem štěstí, žádná z mých šéfek nebyla špatná, spíš naopak. Byly a jsou to fajn ženské, věcné, jde jim o výsledek, ne o to, aby měly pravdu ony. To bohužel nemůžu říct o všech svých mužských šéfech. Někteří byli nesnesitelní ješitové a ráda jsem se jich zbavila. V mém oboru to asi funguje jinak než v obvyklých kancelářských profesích.
Líbí se mi poslední bod. Když je nabubřelý chlap, je to OK, když žena, je to špatně a ostatní ženy na ní nenechají nitku suchou.
Souhlas! Málokterá žena dokáže být dobrá šéfová - musí být psychicky víc chlap, než ženská - znám takovou jen jednu, dvě...