Poprvé to byla jednorázová nevěra, při druhé již chtěl rozbít naše manželství, chtěl mě opustit. Přestože jsem se snažila být dobrou manželkou, hospodyní i milenkou, on se zamiloval do mé kamarádky a myslel to vážně.
Nakonec se mi podařilo naše manželství udržet, možná k tomu pomohly zdravotní potíže naší dcerky.
Nyní je to mezi námi opět krásné, i když někdy ve mě hlodá červík žárlivosti. Myslíte, že by se mohlo něco podobného z jeho strany opakovat? Říká se, že nevěrník se nikdy nezmění a když už byl jednou či dvakrát nevěrný, udělá to znovu. Jaký máte na to názor? Předem děkuji za odpověď.
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Ne, nevěřím.
Mirali: nepíše, že by dítě mělo závažné zdravotní problémy. Takže bych negeneralizovala to, že se kvůli problémům dítěte o sebe nemůže postarat.
Je to všechno o tom, jestli věřit chceš, nebo ne. Pokud máš zdravotně postižené dítě, nejsi uplně nezávislá, tudíž si nemůžeš uplně vyskokovat a dělat hrdinku ve stylu "já se o sebe postarám". Překonat jde všechno, ale snažit se musí oba. Pokud to bylo dvakrát, je to horší. To už bych se bála.
Jednou to může být úlet, ale dvakrát a víc, to už bych nevěřila.
Tak v tomhle nejde poradit. Vseobecne se rika, ze muzi jsou lovci a s jednou koristi se nespokoji. Podle me si dokazuji, ze na to maji a nedochazi jim, ze o to vlastne v zivote vubec nejde
...jsou to jen chlapi. Neverit!....a nebo prehlizet a mit zivot jednodussi.
To znám ze strany manželových rodičů. Tchán tchyni celý život podváděl a ani se tím netajil. Byl samá ženská, využil každou příležitost a v práci i okolí to o něm věděli. A tchýně to celá léta snážela, prý kvůli dětem, aby měly tátu. Tátu sice měly, ale můj muž na něj vzpomíná nerad. Nejen pro ostudu, která se k nim jako dětem donesla, ale hlavně když viděl mámu jak se trápí, brečí a občas spí v kuchyni na židlích. Když děti odešly z domova, stejně ji opustil a odešel za jinou. Ale to už byla ve věku, kdy se partner těžko hledá.
Kdyby mi byl muž nevěrný, zvlášť opakovaně, už bych mu nevěřila. A bez důvěry se hezký vztah pěstovat nedá.
Čtenářce ale držím palce a přeji hodně štěstí
Jde o to, jak k nevěře přistupujete. Jak už jsem zde několikarát psala. Kdo se s tím vyrovná, ať to dělá. Je to jen vnitřní záležitost. Kdyby mi byl přítel nevěrný, nechci to vědět. Vím, že to jednou přijde. Důležité je, jestli jde o jednorázový úlet nebo vztah. Pokud by šlo o úlet, předpokládám, že chce zůstat se mnou. Pokud by mě ale chtěl opustit, nechala bych ho jít.. Vím jak to bolí, ale nebudu s někým kdo o mě nestojí! Na světě jsou jiní, kteří o mne budou stát. A jestli ne, lépe byt sama než brečet každou noc, podezřívat každý pozdní příchod..
Něco pro potěchu:
Na mne-li myslíš ještě jen trošinku,
vykasám sukýnku, přebrodím řeku Čen.
Když na mne nemyslíš už ani trošiku,
inu jsou na světě jiní přec, blázínku.
Těžko říct dopředu, jestli to ještě někdy udělá. Asi mu něco chybělo, nebo si myslel, že je ve slepé uličce a chtěl změnu... Lidské povahy a vztahy jsou složité a nikdy předem nevíme, co se stane. Můžu jenom popřát hodně štěstí.
nebyla jsem sice vdaná, byl to jenom vztah...ale ten člověk se nezmění a zvláště pokud to trvalo déle a opakovaně! A jestli to děláte kvůli dítěti, tak je to sice pochopitelné. Ale jsem zvědavá jestli to jednou pochopí to dítě až dospěje,že maminka sedí sama doma a tatínek lítá za jinýma...:-(
Tady je každá rada drahá. Každý vtah je originál a nejde na něj "napasovat nějakou univerzální radu. Kdybych byla na tvém místě, asi by červík taky hlodal, ale souhlasím s Lenuš, že důležitá je komunikace.
Myslím, že nejde jednoznačně říct jestli věřit nebo nevěřit. Je spousta párů a manželství kdy i nevěra pomohla, ten nevěrný si uvědomí, že pro něj ten komu ublížil znamená strašně moc a chce být jen s ním. Záleží už na samotném člověku , jak se k tomu postaví.
Někdo je ovšem nenapravitelný a tam je lepší odejít hned!
Ale to my z příběhu nepoznáme, to musí pisatelka poznat sama, je vdaná 9 let, tak už snad svýho muže "trochu" zná.
Plně souhlasím s Reginou. Červík bude hlodat pořád. Hodně mi pomohla kniha od pana Michala Burdy Žena je láska, kde se říká, že člověk by měl milovat toho druhého bez výhrad a požadavků. Nevázat se na milovaného člověka poskytnout mu volnost a i kdyby chtěl ze vztahu odejít nebránit mu a věřit, že je to jeho nejlepší cesta k šťastnému životu.