Od pondělí do pátku každé ráno na jedné pražské rozhlasové stanici probíhá flirtování.
Prostřednictvím moderátorky se zde seznamují lidé, kteří se znají od vidění z práce či se spolu někde setkali. Všechny spojuje fakt, že ani jeden nenašel odvahu toho druhého oslovit s pozvánkou na schůzku.
A tak se on nebo ona rozhodne pro odvážnějšího prostředníka. Tím se stane rádio, které druhému z dvojice zavolá a zprostředkuje rande. Zaplatí romantickou večeři a flirtování tak dostává zelenou. Jenže.
Před několika dny do rádia zavolala mladá dívka a chtěla domluvit rande s mladým mužem. Na tom by nebylo nic zajímavého. Vždyť proč ne. Ona je nezadaná a dotyčný se jí líbí. On – a to je ten háček – on má sedm let partnerku. Nakonec souhlasil. Prý to partnerce vadit nebude…
Nevím proč, ale ve chvíli, kdy on souhlasil, mi nebylo nejlépe. Představila jsem si sebe na místě jeho partnerky. A nakonec, možná i proto abych nepřemýšlela hypoteticky, mi můj partner řekl, že by nejspíš také šel. V případě, že by nevěděl, o koho jde. Byl by zvědavý. „I když, asi bych to nakonec vzdal, ta zvědavost mi za to nestojí…,“ dodal nakonec.
Na rovinu? Bylo mi to líto. Ten fakt, že by šel, mě rozlítostnil. Možná by se nakonec rozhodl jinak. Ale první impuls byl, že ano. Nedalo mi to. Zeptala jsem se dalších.
„Proč ne, ze zvědavosti.“
„Kdyby někdo zaplatil večeři.“
„Nevím, ale lákalo by mě poznat, kdo to je.“
Asi jsem hloupá naivka. Zdá se. Já bych totiž nejspíš nešla. Ne v případě, kdy mám partnera. Ne ve chvíli, kdy žiji s někým, koho miluji. Ne v okamžiku, kdy je náš vztah v pořádku. Nebo bych řekla „ne“ jen proto, že jsem ženská?! Tomu se mi nějak nechce věřit, a proto se ptám vás...
Chovají se muži v tomto případě jinak? Riskují případný krach vztahu kvůli tomu, aby měli na chvíli pocit vítězství a jejich ego mohlo vzrůst? Zaklapli by za sebou dveře, za kterými zůstává jejich partnerka a vydali by se vstříc dobrodružství s neznámou dívkou?
Jaká je vaše zkušenost? Šel by ten „váš“ na rande s cizí? Zeptáte se ho, nebo raději ne?
A co vy, když o tom přemýšlíte?
Nový komentář
Komentáře
sarume: myslím si, že na tom jestli si někdo váží vztahu nebo ne záleží opravdu hodně na člověku co prožil, jaké měl dětství, vtah s rodiči, jak ho vychovávali a jaký měl vzory právě v rodině. Já jsem ráda, že mám toho svýho jakýho mám. Je to cholerik, ale je pravda, že jsem ho donutila za ty dva roky co ho mám i vařit, mýt nádobí, luxovat, vynášet koš a dokonce to umytý nádobí i uklidit. Snaží se doma hodně pomáhat, ale je to také tím, že od 16 bydlel u babičky bez rodičů a hodně věcí si musel dělat sám a byl hodně soběstačnej, tak mu to nepřijde nenormální mi pomoct. I když to vaření je až poslední dobou :-) marodí, tak ho zapřahám ať nemusím pořád vařit já když chodím do práce :-)) ale kdo ví ... jaké to bude za 10 let ... :o)
joo a muj manžel by mohl zkusit nějaký říkat zlatíčko do telefonu
uřizla bych mu hlavu a pak "ptáka" he he .. to by bylo doma rošambo :-).
joo a muj manžel by mohl zkusit nějaký říkat zlatíčko do telefonu
uřizla bych mu hlavu a pak "ptáka" he he .. to by bylo doma rošambo :-).
mikulajda: ahoj... tak jsem pročítala tuhle diskuzi ... a nedá mi než ti něco také napsat ... divím se ti, že ty sms a schůzky tvého přítele toleruješ. Vím, když člově miluje tak toleruje hodně věcí... ale jak říkám... každý si k tobě dovolí tolik kolik ty sama mu dovolíš. Já bych to netolerovala ... začíná to nevidě a končí to v peřině. Chlapi jsou slaboši a jakmile povolíš takový výstřelky, tak ti to bude dělat celý život a vždy se najde nějaká "kamarádka" s kterou si bude psát a dokazovat to že je "jen" muž pán tvorstva a ty budeš za 10-15 let jen přihlížet protože už na to budeš zvyklá. Máš dvě možnosti buďto se s tím smíříš, že máš doma chlapa takového a nebo s tím začneš něco dělat a típneš mu to. Pokud mu na tobě a vašem vztahu záleží, tak s tím přestane pokud ne nemá cenu s ním ztrácet darhocený čas, kterého máme všichni tak málo.
Tak můj manžel řekl: Já bych si vzal na večeři buď tebe nebo noviny
Jinak prej je to ztráta času
vzdyt je to bezne....
chuanita: pokud pro to nic neudělá nebudu mít jinou možnost než rozchod.. doufám ovšem, že mu srdíčko a hlavně zdravý rozum zůstal na místě a neklesnul nízko natolik, že bych to musela udělat.. :-)
Mylady: To je balzám na moje sebevědomí!!! Samo, že to nějak zvládnu, jen mě to občas "sebere" a nastane depka. Vím, že se to urovná a bude vše OK. Díky za podporu, nikdy jsem tady nediskutovala, a teď vidím, že to není úplně špatné... jste všichni moc fajn!!!!
mikulajda: já jenom chci ještě napsat, že jsi určitě inteligentní a šikovná holka,tak si zkus trochu věřit. A na biologické hodiny nehleď. Co má přijít, to přijde.
K tomu pratelstvi mezi muzem a zenou...ano, je mozne, ale jak bylo kdesi kymsi pekne receno, musi si ten vztah nejdriv projit onou fazi "jiskreni" a vzajemnou pritazlivosti...s tim vic nez souhlasim...mam moc fajn kamarady, se kterymi jsme si nejdriv prosli timhle a az jsme se toho zbavili, nastalo opravdove pevne pratelstvi :)
Mylady
Taky jsem to tak jednou udělala a to bylo řečí, proč si píšu a vídám se s jiným, proč, proč, proč... když to dělal on, byla to jen kámoška.
Od té doby ví, co to je a sám mi řekl, že už konečně vidí ten rozdíl.
chuanita: no, to je o tom sebevědomí a celkovým přístupu. On si musí uvědomit, co by event. ztratil. Ale když je člověk zamilovanej, dělá to, co by normálně nedělal.
sarume: mladi.. jak se to veme, mě je 31, jemu o 7 víc.. on má za sebou nepodařené manželství, já jsem svobodná.. a taky mi už ťukají ty biologické hodiny.. připadá mi hloupé dělat mu totéž, to není řešení..
sarume: Naprosto s tebou souhlasím!!!
chuanita: svatá pravda - soustředit se víc na sebe!!! problém je v tom, že se pořád plácám v tom vztahu - jak to bude a nebude, hledám důvody a řešení... a na ostatní věci není nálada :-( a to bych se měla učit - studuju vysokou - ale soustředit se, když se mi hlavou honí tolik podivných myšlenek..!!!!
Mylady: dík.. vím, že by měl být pořád ve střehu, že by si neměl být jistý.. nemyslím, že jsem uťápnutá puťka, která neví, co chce.. spíš si jen tu hru neumím dohrát do konce a nechám se vždycky zlomit, a tím si akorát zadělávám na problém..
chuanita: přesně, je to velké umění.
chuanita: nějak jsem se doplnily. Možná je tady ten problém.
mikulajda: přeji ti, aby se to vyřešilo a bylo to v poho. Ze svý vlastní zkušenosti vím, že chlap potřebuje stále o toho druhýho jakoby bojovat. Hlavně, aby si nebyl jistý tím, že si je jistý a může si vlastně dělat co chce. Jsem vdaná 18 let a svému manželovi jsem řekla, uděláš lumpárnu, 10x ti ji vrátím. Nemá ve mě uťáplou puťku, která je z něho úplně hotová. Spíš naopak. Oba dva víme, že nemá smysl
si zahrávat s ohněm. Cena by byla hodně vysoká.
Lindusha: 105 - až si uvědomí, co by mohl ztratit... taky možnost, ale já to prozatím nedávám psychicky - po jedné menší scénce byl 14 dní mimo a já se rozhodla nekomunikovat - a po týdnu jsem z toho byla naprosto mimo...