Foto:Shutterstock
Martina si dlouho myslela, že právě její samostatnost bude pro muže přitažlivá. Nikdy nepotřebovala, aby ji někdo zachraňoval, uměla si zařídit dovolenou, opravit kapající kohoutek, vyřešit problém v práci a v případě potřeby sbalit kufr a odjet sama na druhý konec Evropy. Vlastní malou cateringovou firmu, která se jí podařilo vybudovat od nuly, a rozhodně nemá pocit, že by kvůli tomu byla méně ženská.
Jenže postupně začala pozorovat zvláštní věc. Muži, kteří ji zpočátku obdivovali, po několika schůzkách často ochladli. Vadilo jim, že má vlastní názor, že se vyzná ve financích, dokáže se bavit o politice i architektuře a na rozdíl od nich už procestovala půlku Evropy. „Nejdřív jim připadám zajímavá. Pak se začnou vyptávat a zjistí, že toho možná v některých věcech vím víc než oni. A najednou se něco změní,“ říká.
Martina přitom netouží po životě bez partnera. Naopak. Chtěla by mít vedle sebe muže, se kterým bude plánovat budoucnost, cestovat a jednou třeba založí rodinu. Nechce ale přijít o práci, kterou miluje, ani se kvůli vztahu vzdát vlastního života. „Nechci muže, kterého bych převálcovala. Chci partnera, který vedle mě nebude mít pocit, že musí neustále dokazovat, že je chytřejší nebo schopnější.“
Právě proto se v poslední době naučila něco, co by ji dřív ani nenapadlo. Když jde na první schůzku, občas svou inteligenci záměrně schová. „Třeba když se bavíme o cestování, dělám, že nevím, kde leží některá země, i když jsem tam byla. Když přijde řeč na víno, raději řeknu, že se v něm vůbec nevyznám, přestože jsem kvůli práci absolvovala několik kurzů. A když muž začne vysvětlovat něco, co už dávno vím, mlčím. Dřív bych ho opravila, dneska si říkám, že je možná lepší nechat ho chvíli zářit.“
Nejhorší na tom podle ní je, že to někdy opravdu funguje. „Jakmile nejsem ta, která má na všechno odpověď, muži se vedle mě uvolní. Začnou být sebevědomější, víc se snaží a najednou mají pocit, že jsem přesně ten typ ženy, který hledali. Přitom jsem to pořád já, jen ze sebe na chvíli udělám trochu méně schopnou verzi.“
Martina si ale uvědomuje, že dlouhodobě takhle vztah stavět nechce. V současnosti se vídá s mužem, který o její práci ví jen velmi málo. „Neřekla jsem mu úplně všechno. Ví, že podnikám, ale neví, jak velká firma to je ani kolik lidí pro mě pracuje. Nechci začít vztah lží, jen mám strach, že kdyby věděl všechno hned, zařadil by si mě mezi ženy, se kterými nechce soutěžit.“
Sama přitom ví, že problém možná není jen v mužích, které si vybírá. „Možná si podvědomě vybírám ty, u kterých cítím, že bych měla ubrat. A možná jsem si za ty roky zvykla, že když budu moc chytrá, úspěšná a samostatná, zůstanu sama. Jenže nechci celý život hrát někoho, kým nejsem. Jednou bych chtěla potkat muže, kterému nebude vadit, že toho umím hodně. A vedle kterého nebudu muset předstírat, že neumím nic.“
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Ve zdravém mužsko-ženském vztahu, neboli partnerství, nemá soutěžení co dělat. Je smutná pravda, že mnoho mužů si záměrně hledá partnerky, u kterých nehrozí riziko, že by je převyšovaly jak svým intelektem, tak ekonomickou zdatností. Potřeby mužů jsou individuální. Pro některé by žena měla být pouze reprezentativní ozdobou, která potvrzuje svým mládím a vzhledovou atraktivitou jejich „úspěšnost“ mezi ostatními „samci“, pro další by měla naplňovat roli bezpečné matky pro děti a tradiční strážkyně rodinného krbu. Další typ žen je volen částečně nevědomě jako pokračovatelka mateřské péče a jistoty pro muže. Rovnocennost v partnerství je schopen poskytnout jen zralý, sebevědomý muž, který nemá potřebu asymetrického postavení a je tedy schopen nejen respektovat, ale i oceňovat ženu se schopnostmi, dříve přiřazovanými pouze mužům.
Toto je ale velmi zjednodušené. Velkou roli opět hraje ve vztazích jak vliv rodinného klimatu a přenesených vzorců chování z primárních rodin, tak i fenomén Animy a Animuse, který zpracoval C. G. Jung. Ženský prvek v muži a mužský prvek v ženě ovlivňuje dynamiku a energii v každém mužsko-ženském vztahu. Jakékoli hraní „rolí“ v počátcích vztahu je ztrátou času, protože realita a autenticita se vždy vydere na povrch. Martina má pravdu v tom, že čím vyšší má žena úroveň, tím hůře se hledá kvalitní partner. Otázkou však zůstává, nakolik je žena hrdě uvězněna v roli samostatnosti tak, že pro mužskou postavu tam jaksi nezbývá žádný prostor. A to může být faktor, který muže odradí.
Vztahy v asymetrii mohou fungovat, pokud je rozdílnost oběma partnery zvědoměna a přijata bez naivního očekávání změny toho druhého. Jak dlouho to ale oběma partnerům bude vyhovovat, je otázkou. Toto riziko je v každém sebeidyličtějším rovnocenném vztahu. Soběstačné a úspěšné ženy se zkrátka musí smířit s tím, že hledání partnera, ke kterému by mohly „vzhlížet“, potrvá déle. A déle se hledá muž, kterého úspěšnost a svébytnost ženy nebude ohrožovat, pokud mu žena ponechá prostor, ve kterém bude mít svou nezastupitelnost, a jeho roli bude oceňovat.
 Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi. Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Vybírá si špatné muže. Mně právě jedna slečna neuvěřitelně zaujala svým rozhledem v oblasti financí, bohužel se později ukázalo, že v jiných směrech je naprosto nepoužitelná.
Zakládat vztah na lži je blbost, stejně nevydrží předstírat celý život, tohle je zákad pro "rozvedenou/svobodnou matku". Možná své znalosti dává najevo příliš agresivně až arogantně, možná v mužích vzbuzuje dojem, že pro ni nikdy nebudou dost dobří.
Jakékoli předstírání se později nemusí vyplatit. Ten problém asi není tam, že Martina je schopná podnikatelka a navštívila hodně zemí. Ten problém je možná tam, jak vede rozhovor. Není přece potřeba říkat , Miami, tam já jsem jako doma, až se tam kolikrát nudím. Stačí říct, u moře je krásně všude. A dál může být zádrhel v tom jejím momentálním protějšku. Jestli je někdo zamindrákovaný, nikam to nedotáhl, neunese úspěšnou partnerku, je to jeho problém a ne její. Dělat že sebe záměrně hloupoučkou, že nevím, kde leží Maledivy, aby chlap neutekl, je stejně nesmyslné, jako když outsider krmí protějšek svými řečmi o tom, kolik má škol a jak je finančně za vodou.
Čtyřicetiletá Martina chce "jednou" založit rodinu? Dá se vůbec hloupost předstírat? Vztah mezi mužem a ženou je pro Martinu soutěží? Nemyslím si, že by inteligentní a sebevědomá žena odpuzovala všechny muže - jen ty hloupé. Ono, totiž, jak psal Jan Werich, je chytrých ženských málo, ostatně i chytrých mužských je málo.
Martině je 40 a ještě nepotkala pana Osudového? To už vybírá a přebírá dost dlouho. Předstírat nevědomost je hodně hloupé, potlačovala by sama sebe a stejně by to po nějakém čase prasklo. Problém bude možná i v něčem jiném, než v její maxischopnosti.
Osobně jsem se s tímto nikdy nesetkala. Mému muži i těm několika málo před ním moje vzdělání, schopnosti i vědomosti vždy imponovaly a třeba s mým mužem jsme vedli hodinové diskuze o tématech od akciových trhů po skupování pozemků v Indonésii kvůli záchraně pralesů. V životě by mne nenapadlo, snižovat svoje vědomosti a schopnosti, aby se muž cítil lépe. Nechám ho s radostí opravit technické zařízení u nás doma, sama bych to neudělala, neumím to a nemám žádnou potřebu. Ale dělat, že něco nevím, když to vím? Ani ve 20, ani ve 30 a rozhodně ne potom ve 40+ :). Ale pravda, já už muže nehledám v tomto věku, doufám, že s tímto budu navěky. :D Je to sebevědomý chlap, nevadilo mu ani, když jsem vydělávala více jednu dobu. Teď má o trošku více on a legraci si dělám já, že má dělat o jeden nákup měsíčně více, protože je za vodou :D