Můru jako démona v přestrojení nabízí mnoho starobylých křesťanských knih. Lze se tu dočíst, že můra je symbolem zla, a kdyby jenom to! Je to démon jako vyšitý… prý!
Germáni jí říkali mara, Němci mahr. Staří Češi ji znají pod jménem můra, Bulhaři morava (sorry, všechny tamní čtenářky, ale tak to je), Poláci mora, jinde se jí říkalo kikimora.
Má jít o vtěleného démona!
Nejčastěji je křesťanská obec líčí jako duše nepokřtěných dětí. Nebo také jako dvojníka, duše živého člověka, která ve spánku vychází z těla a škodí.
Můra jako vtělený démon, tedy ona se podle těchto pramenů dokáže změnit v cokoli, vystupuje když ne jako můra, také v podobě stínu, hada, myši, kočky, případně jako stéblo slámy nebo vlas.
A kam přijde, tam škodí. Má na svědomí zlé sny, pije krev, kojícím ženám odsává mléko, a to všechno ve spánku. Mužským protějškem můry je pak morous. (Známe velice dobře. Kdo ne, seznámím ho s mým otcem.)
Středověk a křesťanská démonologie pak zplodily ještě další vtělení můry.
Totiž succuba a incuba.
- Succuby, démonní ženy, napadají výhradně muže a pohlavně je zneužívají.
- Incubové dělají totéž v modrém, jenom si vybírají ženy.
Zní to celkem dobrodružně, ale když si nějaký dobový popis pročtete, věřte, že vás přejde chuť na zajímavý sex.
Moderní čarodějka ovšem ví, že ne všechno, co je symbolem noci, musí být nutně démonizováno, a ne každý, kdo není pokřtěn, je předem ztracen.
Můra je magická sama o sobě a nemusí být nutně vtěleným sexuálním násilníkem
Vývoj housenky můry může trvat až 5 let. Proto byla pro naše předky můra symbolem času a dlouhé doby.
Ano, můra je symbol proměny, času a noci
Lišaji, mimochodem velice krásné můry, posunuli svou dobu aktivity již k soumraku. Tehdy se totiž otevírají některé druhy nektarových květů. Mnoho druhů můr saje různé sladké šťávy, obzvláště mízu prýštící z poraněných stromů.
Můry jsou mistryněmi v maskování.
Byla to nutnost, protože v noci loví také mnoho jejich nepřátel. (I proto symbol proměny a nestálosti podoby.) Některé druhy volí jednobarevný nevýrazný kostým v tónech šedi nebo hnědi, jež dokonale ladí s podkladem, na kterém sedí. Jiné druhy napodobují suché listy, jiné dokonce ptačí hovínko!!
A to není všechno, čím vás můra ohromí
Můra, ta obyčejná můra, která vám večer vytrvale létá kolem žárovky, toho umí mnohem víc.
Některé druhy jsou kupříkladu schopné registrovat ultrazvukové signály netopýřího sonaru. Zachytí-li můra takový signál, přimkne křídla k tělu a volným pádem padá přímo k zemi.
Naopak přástevníci sami vydávají ultrazvuk na určitých frekvencích, který narušuje signál netopýrů tak, že ti pak přijímají falešné informace.
I bez magie je můra nesmírně zajímavý tvor a zaslouží si pozornost, nemyslíte?
Za pravděpodobně největší můru lze označit druh Thysania agrippina ze Střední a Jižní Ameriky, jehož rozpětí křídel dosahuje až 30 cm.
A tady je asi zakopaný pes
Jeden druh malajské můry je unikátní tím, že jako jediný představitel svého řádu přešel na sání krve savců jako buvolů nebo tapírů. Její sosák je tuhý, na konci opatřený krátkými trny, jež umožňuje propíchnutí kůže a napíchnutí krevních kapilár. Některé druhy můr (Noctuidae) pravidelně sají slzný sekret ze spojivkového vaku očí savců i člověka.
Jo jo, to jsou ty naše „noční můry“.
Můra má žárovku za Lunu
Nejrozšířenější teorií pro vysvětlení, proč má můra tolik ráda naše žárovky, na kterých se často chudák i upeče, je, že si ji prostě plete s Lunou, jejíž světlo v přírodě používá k orientaci. Tam samozřejmě nehrozí, že by se můra s Měsícem srazila nebo ho obletěla, a proto stačí, když se při vzletu orientuje prostě tak, že světlo znamená směr vzhůru.
Můra v dnešní magii zastupuje Lunu, proměnu a čas. Může symbolizovat zprávu, která dorazí v noci a bude jiná, než jsme mysleli. Rovněž je jakousi vyslankyní světa mezi světem, právě pro její spojení s časem a jeho relativním vnímáním.
Rozhodně ale není nosičem zla.
Jak by také mohla, vždyť je to nádherný tvor. Symbol soumraku.
Mimochodem, některé kultury pokládají noční přítomnost můry za přítomnost vědomí bohyně noci, lásky a tajných přání ohledně milované bytosti.
Říká se, že když vám vlétne do ložnice můra, někdo, kdo vás má rád, na vás právě myslí.
Myslete na to i vy, než ji řachnete rozečtenou knihou. :-)))
Nový komentář
Komentáře
Mně můry nevadí. Jsou jako sametové.
Moje sestra má zvláštní fobii - bojí se děsně motýlů a můr...
Pro mně je můra jen zajímavý noční tvor a ten netvor se v Rumunsku nazývá Zmora (něco jako upír lidské energie) a nemá s můrami nic společného. Bývá tam spojován právě třeba se syndromem náhlého úmrtí dítěte.
Jééé, to je ale krása.... myslím, že mi přestanou po přečtení článku můry vadit. Ne, že bych se jich bála, nebo nedej Bože dokonce zabíjela, ale vždycky jsem se je snažila vyhnat z místnosti. Ted jí tam asi i nechám jako spojence mezi mnou a mým Vodnářem . Díky Míšo
Nestyda — #10 ta je nesmírně elegantní....
Nestyda — #10 krásn exemplář.Hezký avatar
Moje kočky můry nežerou, bojí se jich. Přijdou mi oznámit, že je v bytě velice nebezpečný tvor, a že to mám jako vůdce smečky řešit. Tak jdu, můru vynesu a zavřu okno, čemuž kočky zpovzdálí obdivně přihlížejí. Aspoň někdy tak mám možnost se cítit na výši a pánem okamžiku.
DanaD — #1 Naše čičourky je milují taky, mlaskají a mhouří očka, když jednu takovou tučnou uloví... Musím můry chránit, čičuldám domlouvat, nic platné. Jenže ony si šušňají i na pavoucích a mlaskají jakbysmet... Jediný hmyz, který jim dopřávám bez větších problémů, jsou masařky, tučné, černé masařky plné vajíček... uuuuu...
Miluju můry Tahle kralovala v mém pokoji...
Můry jsou krásné a vůbec mi nevadí.Jedna u nás dokonce vegetila několik dnů,neobtěžovala,nepoletovala jen seděla na zdi ,bylo to jako by jsme měli nový obrázek.Dostala i jméno,byla to naše Rozárka.
Lukáš Čejka — #7 Co tím chtěl básník říci?
Bulhari mozna vedeli, co i dnes vedi nekteri z nas.
DanaD — #5 i mě taky kdekoliv, v ložnici s nima zatočím já, ostatní prostory pokryjou taky kočule
femme — #4 u nas ma smolika kdekoliv, kocky je vychytaji do jedne....jsou to proste lite selmy... vzdycky me prekvapi, jak dokazou rozvlnit sva tucikata briska a jak skacou do vysky..
knihou můry neřachám ale je fakt, že u mě v ložnici má smolíka
DanaD — #1 našim taky a mně se u toho vždycky zvedá kufr
Dobrý den paní Míšo
To je moc pěkný článek a jiný pohled na něco, co nás obtěžuje o letních večerech. Ale já většinou zhasínám světlo a snažím se můry dostat ven oknem zpátky. Také jsem vám poslala zprávu, můžete se prosím podívat. Díky
Mury moc chutnaji mym kocka, kdyz nahodou nejakou ulovi, tak si na ni docela pochutnaji a mlaskaji u toho nahlas