Jeffrey A. Kottler, Jon Carlson
Mumie u jídelního stolu.

Nejdříve něco málo o autorech.
První patří k nejplodnějším autorům. Napsal na 50 knih z oboru psychologie a pedagogiky. Používají se na universitách po celém světě.
Vydal i několik velice úspěšných knih pro veřejnost.
Pracuje jako vedoucí katedry poradenství v Kalifornské státní universitě ve Fullertonu.

Druhý autor se zabývá rodinnou terapií, manželským poradenstvím a adlerovskou psychologií. Vytvořil a vydal více než 100 videokazet, které slouží k výcviku příští generace terapeutů.

Kniha se skládá z mnoha příběhů.
Některé popisují vývoj choroby a léčení i kolem 40 let. Před každým je předmluva, kde se dozvíme něco o psychoterapeutovi, jeho metodě, publikacích i současném působení. Potom už následuje samotný příběh.
Všechny jsou velice zajímavé, ale musím se přiznat, nedá se to číst na jeden zátah. Musí se nad tím myslet, jak při čtení, tak si i nechat chvíli na doznění.
Vybrala jsem pro ilustraci příběh

Nejhorší noční můra každého rodiče

(je to v pořadí 30. příběh)
Napsal ho Donald Meichenbaum, který je tvůrcem kognitivně-behaviorální terapie. Byl vyhlášen jedním z 10 nejvýznamnějších psychoterapeutů století a v současnosti je vedoucím výzkumu v Melissině ústavu pro prevenci násilí a léčbu obětí násilí v Miami na Floridě.

Monika, 36 let, manželka úspěšného podnikatele, učitelka a matka 11leté dcery Vickie, se kterou měla vynikající vztah. Žili, řeklo by se, jako v bavlnce, v příměstské oblasti, privilegovaným životem. Manžel hodně cestoval, a tak se obě o to více na sebe upjaly.
Jednoho dne došlo ke vloupání.
Stačila vytočit policii a vzbudit dceru, po té se schovaly ve skříni.
Po události rodina podnikla četná opatření proti podobné situaci a manžel přesvědčil Moniku, aby si pořídila zbraň. Ta se bála jak dalšího vloupání, tak i pistole a žila ve stálém strachu.

Jedné bouřlivé noci, kdy byla opět s dcerou sama, slyšela zloděje.
Vzala pistoli a běžela do dívčího pokoje – dveře ložnice ji uhodily do ruky – ozvala se rána – mezi dveřmi, v kaluži krve, ležela postava – její dcera.
O 24 hodin později ji manžel našel netečnou, s mrtvou dcerou v náručí.

V tomto stavu se psycholog snažil ženě pomoci. Dcera pryč, manžel odešel, ona nebyla schopna pracovat ani normálně fungovat.
Zamýšlel se nad tím, jak lidi, kteří přežili holocaust, mohli znovu žít.
Rozhodl se a navrhl, aby přemýšlela, co by jí řekla její dcera, kdyby ještě žila. Vtáhl tak dívku znovu do děje, místo jejího vytěsnění.
Monika  začala chodit na sdružení rodičů na školách a vyprávěla svůj příběh a ukazovala, jak je nebezpečné domácí držení zbraní a jak je důležitá nutnost používání pojistky.
Vrátila se k učení, nachází v tom jistou útěchu a smysl života.

Knihu doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět něco zajímavého o lidské duši.

http://obchod.portal.cz/kniha.asp?csl=10253

                    
Reklama