Delta Orinoka v sobě skrývá nejen krokodýly či piraně, ale také vodní domečky místních Indiánů a překrásnou džungli.
Na letišti jsme se setkali s ještě dalšími dvojicemi, které budou tvořit členy naší výpravy. Přátelské zamilovaně působící starší židovsko-polsko-uruguaysko-italské manžele – psychology, žijící střídavě v Izraeli a Uruquayi, jsme znali z předchozího výletu na La Roques. Nabíral je v jejich hotelu na Isla Margaritě pozdě vyslaný taxík. Jejich znalost španělštiny nás tehdy zachránila, neboť by jinak na Roques odletělo letadlo bez nás. Ani na letištích totiž nenajdete anglicky mluvícího pracovníka či informační tabule. Vítání bylo bouřlivé a radostné, přestože manžel polštinu již zapomněl a mluvil jen španělsky. S temperamentní Sofií nás sblížila přibližně stejná znalost angličtiny (minimální). Další dvojici naší výpravy tvořili dva introvertní němečtí mladíci – gayové.
Všechny si nás převzal průvodce. Svérázný vitální sedmdesátník se jmenoval Jorche. Poloviční Venezuelan se narodil ve Švýcarsku (odtud znalost němčiny), ženatý byl snad i někde v Austrálii (takže mluvil i anglicky) a na „stará kolena“ průvodcuje pro německou cestovku. Jeho energii a fyzičku by mu mohli závidět dvacátníci. Rozložil na zem mapu a začal nám sáhodlouze španělsky a pak německy vysvětlovat, kam se během dvou dnů všude podíváme:
Měli jsme se přepravit opět menším letadlem. Čekali jsme na letišti asi dvě hodiny než prý bude pojízdné (vlastně polítné). Dorazil mě fakt, že s námi cestoval letecký mechanik (asi kdyby se cestou něco přihodilo – vtipné).
Po hodině letu nás čekaly ještě asi tři hodiny mikrobusem, než jsme se dostali do indiánské rezervace.
Takhle Indiáni vyrábějí z přírodního vlákna svůj obchodní artikl:
A takhle jej prodávají:
Bydlí výhradně v domečcích, kterými se zřejmě inspirovali architekti luxusních wattervil pro turisty:
Takto v nich žijí:
A tímto způsobem si opatřují potravu:
Nejdříve jsme povinně zapózovali v pravé indiánské kanoi (pro cizince bizardní, pro nás Čechy, zvyklé v něčem podobném sjíždět řeky, prostě normálka).
A pak už jsme se vydali motorovým člunem na několikahodinovou plavbu po řece. Příroda okolo byla nádherná, ovšem začalo strašně pršet, a tak jsem vám ji nafotila až ráno při zpáteční plavbě.
Jorche nám ještě před deštěm předvedl přírodní trik: Utrhl z keře velký zelený lusk a trhl rukou. Objevil se nádherný květ, který nadchl hlavně Sofii:
Když jste měli štěstí, zachytili jste fotoaparátem barevné papoušky v letu:
A velkou opici s mládětem na zádech vysoko ve větvích stromů:
Ještě před pár lety bylo možno zahlédnout mnohem větší množství zvířat – dnes už jsou podobné fotoúlovky vzácné.
Konečně jsme totálně promočení dorazili do ubytovny postavené na vorech přímo na vodě (vlevo pokojíčky, vpravo kulatá restaurace). Celý prostor byl zamořen komáry, kteří se na nás vrhali především večer. Bez sprejů a vložek do elektrických zásuvek zde nepřežijete:
Když jsme se převlékli do suchého a teplého (žádný pařák se nekonal), čekalo nás totiž podvečerní rybaření a posléze noční „čekání na krokodýly“ (s nulovým výsledkem). Vyfasovali jsme úplně obyčejné pruty s provázkem a háčkem a do lodě mísu s masem. Úlovkem měly být totiž dravé piraně, kterými se to ve vodě jen hemží. Stačilo ponořit provázek do vody a během vteřiny se do masa zakously. Málokdy se ale podařilo stihnout rybu vytáhnout dříve, než maso sežrala a utekla. I tak všichni chytili několik kousků - já samozřejmě nic – jen jsem piraně pěkně „napapala“ (spadnout do vody, tak to dopadne přesně opačně). Přestože se mi do rybaření zpočátku nechtělo, nečekala jsem, že bude tak akční, a nakonec se mi moc líbilo. Úlovek pro foto na památku jsem si půjčila od přítele.
Mysleli jsme, že nám všechny ulovené piraně ugrilují k večeři, ale museli jsme se všichni podělit pouze o jedinou:
Chutnala báječně – snědla bych je všechny, leč museli jsme se spokojit s „normálnějším“ jídlem, tedy tradičním – fazole, pečený banán, maso. V restauraci bylo příjemné posezení, i když vínko neměli, a tak jsme si dávali alespoň pivo a všudypřítomný rum.
Skromné vyspání „jakž takž“, čisté povlečení a vlastní WC i sprcha – co bychom chtěli víc? Přítel sice mumlal, když zjistil, že sprchu tvoří jen díra, do které je vložena hlavice, a taky proti nejrůznějším zvířátkům, ale noc jsme přečkali i bez klimatizace v pohodě díky moskytiérám.
Druhý den nás čekala po snídani cesta člunem zpět s nákupem od Indiánů, kteří na rozdíl od jiných exotických prodejců nic nikomu nevnucují. Prostě stojí a drží v ruce své výrobky. O to víc vás dojmou, takže „za babku“ nakupujete suvenýry o sto šest.
Nakonec jsme po výborném rybím obědě nasedli do letadla, abychom se přesunuli do oblasti legendárních stolových hor a nádherných obrovských vodopádů.
A tam můj adrenalin vyvrcholil: sáhla jsem si na samé dno svých možností. Kde? To se dozvíte už za dva týdny.
Nový komentář
Komentáře
Milá Anai, tady na tom dvoudenním výletě jsem byla taky a když jsem se v Orinoku koupala, nějaký chlapecek z naší skupiny, co mi lezl celou dobu na nervy na mě furt ze břehu čučel a pravidelně hlásil mamince, že mě ještě nekousla piraňa, ani krokodýl, ani kajman, ani se kolem mě neobtočila anakonda.A že nikdo z koupajících ještě není mrtvý
Bylo to super! Krásné místo, jen tady tomu pitomému chlapečkovi baych asi tak 10x za den nejraději zašila ústa :-)))
Paráda
. Piraňu bych si dala
Hanula — #6 To bylo větší, než káně, asi tak pro 40 lidí. Letěla jsem tím za pobyt asi 10x - přistává každou hodinu někde, cestující vystoupí a jiní nastoupí... nikdo se nebojí, jenom já.
Skvělé zážitky
Krásné
Dobrodružná cesta
Krásné cestování
Krásné fotky, děkujeme
pěkné, díky